Milena Městecká: Nový kříž připomíná hrob tří obětí pochodu smrti za Studánkou

Praha 26. dubna 2024

Letošní vzpomínkový pochod na transporty smrti na Tachovsku došel od Mohyly k novému kříži za Studánkou. Vypráví příběh buchenwaldského vězně Lorenze Jakoba a jeho dvou spoluvězňů, zastřelených zde 13. dubna 1945.

Od Mohyly k Urnovému háji

Počasí nám minulou sobotu připravilo mrazivé překvapení, při ranní obhlídce panelů u Lesné a Staré Knížecí Huti ještě sněžilo. Nakonec se počasí umoudřilo alespoň natolik, že nám při startu pochodu u tachovské Mohyly už téměř nepršelo, zbyla jen zima a vítr. Vlastně to bylo v pořádku – tak podobně chladno a k ránu mrazivo bylo právě v dubnu 1945.

Tradičně jsme od Mohyly vyrazili k parčíku u tachovského nádraží a k Urnovému háji. Na obou místech jsou od loňska instalovány nové infopanely o pochodech smrti na Tachovsku. Na zastávce u nich jsme si připomněli, že více než 800 obětí z KT Buchenwald a dalších pochodů smrti, které krajem prošly, je pohřbeno u Mohyly a v Urnovém háji. František Soukup nás opět doprovázel a vyprávěl další detaily, odpovídal na dotazy. U obou památníků obětí jsme položili květiny k věncům z nedávné pietní vzpomínky MÚ Tachov.

Pak už naše kroky směřovaly ke Studánce – vyslechnout příběh, který se odehrál v den příjezdu buchenwaldského transportu, 13. dubna 1945, a třem vězňům přinesl smrt. Další ze tří kolon buchenwaldského transportu smrti se totiž zastavila na odpočinek u malého lesíka vpravo za Studánkou.

Stalo se mu osudným, že promluvil

Zde požádal o vodu jeden z vězňů, Lorenz Jakob z Aše, Franze Kreutzera ze Studánky. Stačil mu sdělit, odkud je, že má ženu a čtyři děti a do koncentráku se dostal za zvolání Heil Moskau. Ale vězeň měl zakázáno pod trestem smrti mluvit s civilisty, a zřejmě právě za to byli SS stráží on a dva spoluvězni krátce poté na cestě zastřeleni.

Paradoxně, protože promluvil, dozvěděla se jeho žena Maria Jakobová, kde a jak zemřel. Po válce dorazila do Studánky, kde jí Franz Kreutzer vše vyprávěl. Se svou dcerou položila květiny v listopadu 1945 na vyvýšené místo hrobu za Studánkou. Záhadou je, proč nebyl tento hrob spolu s ostatními v okolí v září 1946 exhumován. Franz Kreutzer svědectví o příběhu vydal už v srpnu 1945. Zřejmě se na hrob zapomnělo … ostatky byly vykopány a slavnostně pohřbeny u Mohyly až v roce 1961.

Na závěr jsme došli k dalšímu místu, které tachovští hledači našli a označili v roce 2018 za obcí Studánkou. Patnáct vězňů poslední buchenwaldské kolony, kteří nemohli po mrazivé noci další den vstát, stráže nemilosrdně zastřelili a na místě spálili. Studánka byla, zdá se, osudovým místem. I proto obci Studánka a paní starostce, která nás jako každý rok u infopanelu ve Studánce uvítala a na pochodu provázela.

Text a foto: Milena Městecká

autorka knihy Evropa v agonii pochodů smrti

Setkání na startu u tachovské Mohyly s 232 obětmi pochodů smrti

První zastavení u infopanelu v parčíku u nádraží, odkud vězně na pochod smrti vyháněli

Zastávka u infopanelu u Urnového háje v Tachově, kde je pomník dalším 600 spáleným obětem.

Nový kříž za Studánkou u bývalého hrobu Lorenze Jakoba z Aše a dvou zastřelených spoluvězňů