Rok české hudby pokračuje v Janáčkově opeře NdB novou inscenací Dvořákovy Rusalky v režii Davida Radoka!

Brno, 31. března 2024

Premiéra už 5. dubna 2024 v Janáčkově divadle.

Režisér David Radok se souborem Janáčkovy opery NdB úspěšně spolupracuje již několik sezon a vytvořil zde řadu výjimečných inscenací. S Dvořákovou Rusalkou se ve své umělecké kariéře nesetkává poprvé, nikdy ji však neinscenoval na českých jevištích. Hudebního nastudování se ujme šéfdirigent Marko Ivanović, jeho pravidelný umělecký partner. V hlavních rolích se představí vynikající pěvci, jako jsou Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Václava Krejčí Housková (Ježibaba) a spolu s nimi do světa Dvořákovy slavné opery vstupuje i mladá pěvecká generace – Vodníka ztvární Jan Šťáva a Cizí kněžnu Eliška Gattringerová.

Rusalka nikoliv jako pohádka, ale osudové drama o nenaplněných tužbách a lidském selhání, o rozporuplném konfliktu mezi láskou, erotickou touhou a o hříchuplné lidské duši, bude dalším příspěvkem nejen k Roku české hudby, ale i k interpretační tradici této jedinečné opery.

„Způsob komunikace pohádky s publikem je podobný logice snu. Ve snu se nám dějí realistické věci, jen souvislosti, v nichž se odehrávají, jsou vždy posunuté někam jinam. Sen a pohádka pracují s různými přístupy k realitě, s prvky, které nejsou v normálním životě logicky slučitelné, ale zde působí úplně přirozeně,“ říká režisér David Radok.

„Unikátnost Dvořákovy hudby spočívá především v tom, že ačkoliv se pohybuje v romantickém světě, ze kterého vychází hudebně i esteticky, tak si na nic nehraje. Antonín Dvořák sázel na jednoznačnost, upřímnost a přirozenost.

Naše Rusalka výrazně akcentuje jednu z vrstev příběhu. Pomohli jsme si i některými škrty. Je samozřejmě vždycky riskantní, zasahovat do takové dokonalé partitury, ale myslím si, že výsledek může být zajímavý, překvapivě právě proto, že vypíchne určitá témata, která v Rusalce jsou a která mají tendenci zmizet pod nánosem témat jiných. Nám šlo především o Rusalku, která žije v prostředí, které je svým způsobem toxické, a ze kterého se snaží uniknout, a zjišťuje, že to venku je ještě podstatně horší. A jediný vztah, který to všechno mohl zachránit, zkrachoval díky povrchnosti a charakterovému nastavení prince. Jsou věci, které se v životě už napravit nedají,“ doplňuje dirigent Marko Ivanović.

Scénografie, inspirovaná konceptem scénografa Larse-Ake Thessmana, uvedeným v GöteborgsOperan v roce 2012, slibuje vizuální zážitek, který doplní hudební a dramatickou stránku představení.

Tato inscenace je doporučena pro diváky od 15 let.

Antonín Dvořák

Rusalka

Libreto                                                                            Jaroslav Kvapil

Hudební nastudování                                                  Marko Ivanović

Režie                                                                               David Radok

Scéna                                                                              David Radok

Kostýmy                                                                         Zuzana Ježková

Světelný design                                                            Přemysl Janda

Choreografie                                                                Andrea Miltnerová

Sbormistr                                                                       Pavel Koňárek

Osoby a obsazení

Rusalka                                                                           Jana Šrejma Kačírková

Princ                                                                                Peter Berger J. H.

Vodník                                                                            Jan Šťáva

Cizí kněžna                                                                    Eliška Gattringerová J. H.

Ježibaba                                                                         Václava Krejčí Housková

První žínka                                                                     Doubravka Součková J. H.

Druhá žínka                                                                   Ivana Pavlů J. H.

Třetí žínka                                                                     Monika Jägerová J. H.

Lovec                                                                              Tadeáš Hoza

Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB

Premiéra 5. dubna 2024 v Janáčkově divadle

Reprízy: 7., 8., 24. 4., 3., 25. 5., 7. 9., 28. 10., 6., 30. 12. 2024, 4. 5. 2025

Předpremiérové kukátko s tvůrci inscenace si můžete pustit přes YouTube stream.

Inscenační tým

Marko Ivanović patří k předním dirigentům a všestranným hudebním osobnostem naší současné hudební i divadelní scény. Na pražské AMU vystudoval obory dirigování a skladba. Je laureátem Mezinárodní soutěže mladých dirigentů G. Fitelberga v Katowicích (2003). Jako dirigent spolupracoval s různými českými a zahraničními orchestry: Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů, Filharmonia Sudecka (Polsko), Toyama Academy Orchestra (Japonsko) ad. V letech 2009–2014 byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice. Od 1. ledna 2015 je šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Vedle tradičního repertoáru se zajímá o novější tvorbu a nejnovější tituly, které často premiéruje. Jako dirigent opery Národního divadla v Praze mj. nastudoval a uvedl Březinovu operu Zítra se bude…, novou verzi Šlitrovy Dobře placené procházky nebo Válku s mloky Vladimíra Franze. V roce 2011 řídil nastudování opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka ve švédském Malmö (inscenace vydaná na DVD). Často bývá zván k dirigování na předních českých festivalech. Jako skladatel se prosadil v mnoha zemích Evropy, zejména na významných festivalových pódiích. Je také autorem hudby k filmům a divadelním hrám. V lednu 2012 měla v Národním divadle v Praze premiéru jeho opera Čarokraj, která byla uvedena v únoru 2015 v Brně. V NdB nastudoval Janáčkovu Věc Makropulos (2014), Její pastorkyňu (2015), českou premiéru soudobé opery T. Adèse Powder Her Face (2016), dvojvečer Epos o Gilgamešovi B. Martinů / Dido a Aeneas H. Purcella, který získal cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2016, dvojvečer Modrovousův hrad B. Bartóka / Očekávání A. Schönberga, který byl premiérován v rámci festivalu Janáček Brno 2016, českou premiéru opery Láska na dálku Kaiji Saariaho (2017), Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky (2018), dvojvečer Tři fragmenty z Juliette B. Martinů / Lidský hlas F. Poulenca (2019), Monument (2020), kde je rovněž autorem hudby, Petera Grimese (2021) a Salome (2023). Pro Operu ve švédském Göteborgu nastudoval Janáčkovu Věc Makropulos (2015). Marko Ivanović je vyhledávaným hudebním popularizátorem na koncertech koncipovaných speciálně pro děti a mládež (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Komorní filharmonie Pardubice).

David Radok, operní a divadelní režisér, se narodil v Praze. Jeho otec Alfréd Radok byl významným divadelním a filmovým režisérem. Po sovětské invazi v roce 1968 emigrovala rodina do Švédska. Po řadě různých divadelních profesí se David Radok od roku 1980 věnuje režii, převážně ve Skandinávii. Inscenoval řadu oper od raného baroka po současnost. V roce 1991 poprvé pracoval v Praze na představení Dona Giovanniho (dir. Charles Mackerras). V Národním divadle také inscenoval opery Lady Macbeth Mcenského újezdu (dir. František Preisler) a Vojcka (dir. Elgar Howarth). Je spolu s Josefem Kroutvorem autorem libreta a hry Popis jednoho zápasu, kterou také režíroval v Divadle Na zábradlí a GöteborgsOperan. S malířem a sochařem Ivanem Theimerem spolupracoval na řadě oper, např. na Lazebníku sevillském pro festival v Aix‑en‑Provence (dir. Daniele Gatti). V roce 2008 režíroval první uvedení hry Václava Havla Odcházení v Divadle Archa. Z Janáčkových oper režíroval ve Skandinávii několikrát Její pastorkyni a Z mrtvého domu. Pro festival Janáček Brno 2014 nastudoval se souborem Janáčkovy opery NdB Věc Makropulos. Inscenace byla koprodukčním představením s GöteborgsOperan, která ji uvedla v sezoně 2015/16. V rámci pokračování koprodukční spolupráce NdB s göteborskou operou vznikl dvojvečer Tři fragmenty z Juliette B. Martinů / Lidský hlas F. Poulenca (2019). Na jaře 2015 připravil Schönbergovo Očekávání a Bartókův Modrovousův hrad pro GöteborgsOperan, dalším titulem pro tento dům byl opět dvojvečer Pucciniho Gianni Schicchi spolu se Sedmi smrtelnými hříchy K. Weilla. V roce 2017 režíroval novodobé uvedení Vivaldiho opery Arsilda ve spolupráci s Collegiem 1704. V roce 2020 nastudoval s brněnským souborem světovou premiéru opery Monument, jejímž je libretistou. V roce 2021 nastudoval pro NdB Brittenova Petera Grimese a v roce 2023 Straussovu Salome. Kromě Janáčka k jeho oblíbeným operním skladatelům patří B. Britten, D. Šostakovič, A. Berg, G. Rossini, G. F. Händel, Ch. W. Gluck. Mimo operu má rád Bacha a Beatles. Ve volných chvílích se věnuje výtvarné práci, občas i scénografii.

Zuzana Ježková absolvovala obor scénografie v roce 1999 na Divadelní fakultě AMU v Praze. Studium rozšířila o scénografické stáže ve Francii – L’Opéra Bastille Paris a ve Velké Británii – The Nottingham Trent University. S Davidem Radokem poprvé spolupracovala na návrzích kostýmů při přípravě prvního uvedení činohry Odcházení – V. Havel (2008, Divadlo Archa). V Radokově režii dále vytvořila: scénu s kostýmy pro inscenaci Jak se vám líbí – W. Shakespeare (2011, Otáčivé hlediště Český Krumlov), návrhy kostýmů pro činohru Troilus a Kressida – W. Shakespeare (2012, Národní divadlo Praha), Žebrácká opera – V. Havel (2019, Divadlo ABC Praha), k operám Věc Makropulos – L. Janáček (2014, Göteborgs Operan / Národní divadlo Brno), Modrovousův hrad – B. Bartók & Očekávání – A. Schönberg (2016, GöteborgsOperan / Národní divadlo Brno), Arsilda – A. Vivaldi (2017, koprodukce Collegia 1704 a operních scén ve Versailles, Caen, Lille a v Bratislavě), Tři fragmenty z Juliette – B. Martinů & Lidský hlas – F. Poulenc (2019, GöteborgsOperan / Národní divadlo Brno), Monument – M. Ivanović (2020, Národní divadlo Brno), Peter Grimes – B. Britten (2023, Národní divadlo Brno), Salome – R. Strauss (2023, Národní divadlo Brno). Z dřívější tvorby Zuzany Ježkové lze jmenovat například kostýmní návrhy pro Eugene Onegin – P. I. Čajkovskij v režii Jakuba Korčáka (2011, Den Norske Opera & Ballett Oslo – Norsko a 2008, GöteborgsOperan) nebo scénické a kostýmní návrhy pro The Turn of the Screw – B. Britten v režii Jiřího Nekvasila (2003, Lotyšská národní opera Riga a 2000, Státní opera Praha). Kromě jevištní scénické a kostýmní tvorby spolupracuje Zuzana Ježková výtvarně na filmových projektech (např. filmové Odcházení v režii Václava Havla nebo TV opery Bohuslava Martinů: Hlas lesa, Podivuhodný let a Slzy nože). Od roku 2006 je členkou týmu, který realizuje rozsáhlý teatrologický projekt interaktivních rekonstrukcí přelomových českých divadelních inscenací 20. století.

Přemysl Janda začínal jako návrhář světelných reklam a nasvícení obchodů. Toho po dvou letech zanechal a nastoupil v polovině roku 2002 do Stavovského divadla, kde se po třech letech praxe stal světelným designérem, působícím na velkých i malých evropských scénách. Během tamního působení spolupracoval s mnoha významnými režiséry, scénografy a světelnými designéry; například s manželi Ursel a Karl‑Ernstem Herrmannovými, Hartmutem Schörghoferem, Joëlem Lauwersem, Guyem Robertsem, Ivanem Rajmontem, Michalem Dočekalem, Danielou Špinar, Robertem Wilsonem, A. J. Weissbardem, Davidem Radokem a Šimonem Cabanem. Světelný design vytvářel ve zmíněném Stavovském divadle, ale ovšem i na Nové scéně, mimo okruh scén ND v Mahenově divadle, v Janáčkově divadle, v Divadle na Fidlovačce, v Theater La Monnaie / De Munt v Bruselu, Théâtre de Caen – Opera House, Opéra de Dijon, Les Théâtres de la Ville de Luxembourg, v Nové Opeře Slovenského národního divadla, v Opéra de Lille, Opéra Royal / Château de Versailles nebo Göteborg Operan. Jako světelný designér klade důraz na funkčnost a dramaturgii světelného designu a dokonalé technické provedení představení.

Andrea Miltnerová je britská tanečnice a choreografka českého původu, trvale žije v Praze. Její sólová představení Tanec magnetické balerínky (Aerowaves) a Tranzmutace (evropský Move-Award quality label) byla úspěšně uvedena a uznávána napříč Evropou. Hluboký zájem o barokní estetiku ji přivedl k režisérské a choreografické spolupráci s Collegiem 1704, Musicou Florea, Collegiem Marianum a Aalto Theater v Essenu. Spolupracovala s režisérem Davidem Radokem jako choreografka na inscenacích Arsilda (Vivaldi) v SND Bratislava, Lille, Caen, Versailles a Lucembursku a Žebrácká opera (Václav Havel) v divadle ABC Praha a Salome v NdB. Jako tanečnice pravidelně spolupracovala s choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Opéra Comique a Opéra Royale, v Lucembursku, v Lausanne, v Londýně (Barbican), v Moskvě (Velké divadlo) a v New Yorku (BAM). Andrea také pracovala jako choreografka a pohybová trenérka pro Scarlett Johansson v oscarovém filmu Jojo Rabbit (2019).