Věra Svobodová: Neobyčejný příběh

Praha 14. ledna 2024

Sportem ku trvalé invaliditě. Tak by se to dalo zamést pod jedinou větu…

Jmenuji se Věra Svoboda, je mi 32 let, mám roční miminko, skvělého muže, hospodářství s koňmi a protézu nohy.

 Odjakživa jsem extrémně akční a sport byl vždy nedílnou součástí mého každodenního života. V posledních letech jsem si velice oblíbila jízdu na longboardu a jezdila na něm do práce, ke koním, na nákupy, … 

Nejsem řidič. Jsem jezdec. 

A prkno bylo vždy skvělé v tom, ze nic nežere, je vysokorychlostní a kdekoliv z něj lze ve vteřině seskočit, vložit pod paži a přeskočit do vlaku, tramvaje, zajit do obchodu… bez toho, aniž bych musela hledat parkovací místo, nebo vhodný sloup k uzamčení.

Má jen jednu nevýhodu. Jedná se o jednostranný sport a pokud se mu chcete věnovat, je nezbytné osvojit si pohyb na obě nohy. To jsem bohužel neudělala a roky se rozjížděla i brzdila jen levou nohou.

Tělo mne v průběhu času několikrát varovalo opakovanými záněty achillovy šlachy, až mi nakonec na kotníku vznikla malá boule, velikosti křepelčího vajíčka. 

A žila se mnou roky. Stala se mou součástí. Nikdy nebolela, neměnila velikost, nepřekážela. 

Vybudovala s námi paddock paradise pro naše koně, dostavěla s námi chatu,… a já otěhotněla. 

A jako každé těhotné ženě, i mě neminuly abnormální otoky nohou. Po porodu opadl otok jen z jedné nohy.

Diagnóza: hluboká trombóza. 

Když otok neustoupil ani po přelíčení trombózy, tak odpověď přinesla až magnetická rezonance.

Růstové hormony v těle během těhotenství dodaly impuls i mé malé bouličce a ta, než jsem se nadála, explodovala do celého lýtka a stala se tím rázem velmi agresivní.

Následovala 6ti hodinová operace při vykonání exartikulace v koleni. 

Dnes mám nohu novou a nemůžu si na nic stěžovat. 

Jsem dál extrémně aktivní, jen o trochu víc zocelená.

Spousty lidí možná napadne, že takováto ztráta je neštěstí. Ale není.

Vnímám to naopak.

Rozhodně jsem víc získala, než ztratila. Neutuchající optimismus, radost z maličkosti, vděk za každý okamžik a věčný pozitivní vzhled. To, co mi kdysi připadalo nepřekonatelné, je teď snadné jako facka. To, co mi unikalo, si vychutnávám každým douškem. A to je něco, co bych bez té ztráty jinak nikde nezískala. Proto nelituji. Život jde dál. Jde po dvou a je mnohem zábavnější, krásnější, voňavější a barvitější, než kdy byl.