Guzel Jachina, jedna z nejznámějších současných ruských spisovatelek, míří do Prahy za svými čtenáři
Praha 5. října 2023
Guzel Jachina, ruská autorka oceňovaných románů Zulejka otevírá oči, Děti Volhy a Vlak do Samarkandu, bude 9. až 11. října 2023 v Praze. Přijíždí na pozvání nakladatelství PROSTOR, které její romány vydává od roku 2017 v překladu Jakuba Šedivého.
Čtenáři se mohou se svou milovanou autorkou a jejím překladatelem setkat na besedě spojené s autogramiádou v úterý 10. října od 19 hodin v Knihovně Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 1.
Ještě předtím, tento čtvrtek 5. října, vyhlásí Obec překladatelů vítěze Ceny Josefa Jungmanna, na niž je letos nominován i Jakub Šedivý za překlad románu Guzel Jachiny Vlak do Samarkandu (PROSTOR 2022).
Ruskou spisovatelku s tatarskými kořeny Guzel Jachinu fascinuje zejména sovětská historie 20. až 30. let. „Je to zvláštní kombinace života a smrti,“ říká, „na jedné straně upřímná víra a naděje v budoucnost, na druhé straně tragédie, hrozné zločiny a genocida.“
Smrt vlastní babičky ji přiměla napsat román Zulejka otevírá oči (2015, č. PROSTOR 2017), vycházející z babiččiných zkušeností se zatčením a exilem v Sovětském svazu 30. až 40. let. Kniha se stala literární událostí v Rusku i v zahraničí, prodaly se jí statisíce výtisků a byla přeložena do více než 30 jazyků. Také český překlad Jakuba Šedivého se setkal s příznivým ohlasem, autorka ho krátce po vydání v roce 2017 osobně uvedla na pražské tiskové konferenci. Od té doby u nás bylo prodáno sedm tisíc výtisků a nakladatelství PROSTOR chystá v příštích týdnech již čtvrté vydání. Letos v březnu odvysílal Český rozhlas četbu na pokračování v interpretaci Dany Černé a nakladatelství Tympanum vydalo román jako audioknihu s Lukášem Hlavicou.
Následující dílo Děti Volhy (2018, č. PROSTOR 2020) věnovala Guzel Jachina svému dědečkovi, vesnickému učiteli němčiny, jehož osud ji inspiroval. Čtenáře v něm seznamuje se světem Povolžských Němců ve 20. až 30. letech 20. století. Jednoduchý a skromný život ruského Němce Jakoba Bacha, šulmajstra v rodném Gnadentalu, postupně válcují klíčové události občanské války, hladomory a kolektivizace. Podobně jako v díle Zulejka otevírá oči autorka vypráví příběh o formování osobnosti během konfrontace s Velkou historií. Když se i Děti Volhy staly bestsellerem, Guzel Jachina byla prohlášena novou hvězdou ruské literatury.
Rovněž ve třetím Jachinině románu Vlak do Samarkandu (2021, č. PROSTOR 2022) se odráží její rodinná historie – už zmíněný dědeček z otcovy strany, Povolžský Němec, byl v roce 1922 transportován do Turkestánu. Hybnou silou prózy se stal tzv. Povolžský hladomor (1921–1922), který připravil o život více než 5 milionů lidí. Guzel Jachina při psaní čerpala mj. z pamětí stranických a sovětských funkcionářů, kteří se ve dvacátých letech minulého století podíleli na odstraňování bezprizornosti a na boji proti hladu.
Téma Povolžského hladomoru bylo dosud v ruské literatuře do značné míry opomíjeno, přitom jde o jeden z největších hladomorů v novodobé historii. Nejznámějším dílem na toto téma je román Ivana Sergejeviče Šmeljova Slunce mrtvých z roku 1927 (česky PROSTOR 2017 v překladu Jakuba Šedivého, jenž za něj získal Tvůrčí ocenění v rámci Ceny Josefa Jungmanna).
„Stále více je třeba vést upřímnou diskusi o sovětské minulosti. Myslím, že jsme na ni připraveni,“ prohlásila Guzel Jachina v souvislosti se svou třetí knihou Vlak do Samarkandu.
V minulosti byly reakce na literární díla Guzel Jachiny protichůdné – od chvály za to, že osvětluje tragické zkušenosti etnických menšin v rané sovětské historii, až po kritiku za pokus o „přepisování“ historie. Autorka se však polarizovanými reakcemi nenechala vyvést z míry a tvrdila, že výsledná diskuse pomáhá pomalu vytěsnit to „sovětské“ z ruského lidu. Na otázku, zda očekává, že Vlak do Samarkandu opět rozdělí čtenáře, odpověděla: „Chápu, že román může opět vyvolat diskusi o tom, zda věrně zprostředkovává minulost a jak přesné je množství tragédie v něm obsažené, ale já mám svědomí čisté.“
Svědomí Guzel Jachiny bylo podrobeno zkoušce už při ruské invazi na Ukrajinu. Největší hvězda současné ruské literatury ji hned v únoru loňského roku veřejně odsoudila.
Guzel Jachina (*1977) se narodila v Kazani, hlavním městě Tatarstánu, v rodině lékařky a inženýra. Na státní univerzitě vystudovala fakultu cizích jazyků, posléze absolvovala na filmové škole v Moskvě scenáristiku, kterou dokončila v roce 2015. Jako spisovatelka debutovala krátkými povídkami Motyljok (Motýlek, 2014) a Vintovka (Puška, 2015) v literárních časopisech Něva a Okťabr. V roce 2015 jí vyšel první román Zulejka otevírá oči, inspirovaný osudem její tatarské babičky v období 1930–1946, který se stal světovým bestsellerem a předlohou televizního seriálu. Český překlad Jakuba Šedivého vydalo o dva roky později nakladatelství PROSTOR. Stejnou senzací se stal román Děti Volhy (2018; česky PROSTOR 2020), umístěný do světa Povolžských Němců ve 20. až 30. letech 20. století, dosud přeložený do sedmnácti jazyků včetně češtiny. Jachina za něj posbírala několik významných cen, mezi jinými ruskou státní cenu Velká kniha. V jejím nejnovějším románu Vlak do Samarkandu (2021; česky PROSTOR 2022) se autorka vrací k další temné epizodě rané sovětské historie, tentokrát na počátek dvacátých let 20. století, do časů Povolžského hladomoru. Letos v březnu odvysílal Český rozhlas četbu na pokračování z románu Zulejka otevírá oči v interpretaci Dany Černéa nakladatelství Tympanum ho vydalo jako audioknihu s Lukášem Hlavicou.