Milan Syruček: Zapomenutý Gorbačov?

4 komentáře: „Milan Syruček: Zapomenutý Gorbačov?“

• V letech 1985 -1991 podnikl Michail Gorbačov rozsáhlý „politicky naivní“ pokus o reformu nereformovatelného společenského zřízení v Sovětském svazu. Mimo jiné skoncoval s tzv. Brežněvovou doktrínou, která spočívala v kolektivní odpovědnosti států Varšavské smlouvy za udržení komunistických režimů. Dovolovala ale sovětům zasáhnout v případě ohrožení jednoty bloku.
  „Zřejmě se, soudruzi, musíme všichni perestroitsja (předělat). Všichni“, pronesl Gorbačov v květnu roku 1985 v průběhu schůzky se členy leningradského městského výboru KSSS. Existuje proverb: Starého psa novým kouskům nenaučíš.

  Začala perestrojka, a jak ruští a hlavně běloruští diplomaté v OSN říkali, po perestrojce bude perestrelka (přestřelka). Ukrajinci mlčeli. V tom zaběhlém sovětském systému, kde se především stranickým funkcionářům žilo velice dobře (bůh vysoko, car daleko), neměl téměř nikdo z nich zájem na nějakých změnách. Mezi privilegia stranické šlechty patřilo, že proti členům ÚV KSSS nemohlo být zahájeno trestní řízení.
  SSSR zahubil kromě jiného princip nemožnosti výměny stranické elity. Z politického ústředního výboru strany, který řídil všechny oblasti země, vynášeli jeho členy rovnou ke Kremelské zdi nebo na hřbitov. Stranická nomenklatura byla po celou dobu neměnná a nedotknutelná. Hospodářství řídili lidé, kteří vycházeli ze zkušeností prvních sovětských pětiletek. Sovětskou společnost začala ovládat gerontokracie, chyběli totiž mladí důvěryhodní lidé.
  Gorbačova podvakrát odmítli přijmout jako stranického kádra do služeb KGB. Nejdříve v roce 1966 v jeho pětatřiceti létech a podruhé v roce 1969. Pro operativu se nehodil, ale generálním tajemníkem KSSS a prvním a posledním presidentem rozpadajícím SSSR být mohl. Politická kariéra je jako popínavá rostlina, chytnete se dole a rostete rychle jako ona nahoru. To je jako ve vztahu s ženami, úžasné začátky, ale ty konce.

  Gorbačov nepochopil pravidla globální politiky, což ve svých důsledcích mělo vliv na osudy mnoha lidí. Západ mu poskytl slávu, která mu byla drogou, ale také z něho učinil trojského koně v úsilí o porážce socialismu.
  Gorbačov ve své globální naivitě, uvolnil všechny východoevropské země, které od konce druhé světové války SSSR nekompromisně držel ve své sféře vlivu. Naštěstí né v Gulagu.

  Gorbačov svým strategicky nedomyšleným jednáními ve snaze uchovat celosvětový mír, se dopustil narušení vyváženého systému bilance sil mezi supervelmocemi, což bylo nejhorší, co mohl pro svoji zemi, spojence a v podstatě pro celý svět udělat. Tím se ztratila stabilizační schopnost a svět se dostal na její hranici.
  Mocenské státní elity supervelmoci, které zvítězily ve studené válce, pochopily zánik bipolarity jako uvolněný prostor pro vlastní politickou, ekonomickou a vojenskou expanzi. Hrubým ekonomickým, politickým, a když se to tržně vyplatí i vojenským násilím je mezinárodnímu společenství vnucován takzvaný euroatlantický systém jediných správných hodnot a pravidel.

• V letech 1985 -1991 podnikl Michail Gorbačov rozsáhlý „politicky naivní“ pokus o reformu nereformovatelného společenského zřízení v Sovětském svazu. Mimo jiné skoncoval s tzv. Brežněvovou doktrínou, která spočívala v kolektivní odpovědnosti států Varšavské smlouvy za udržení komunistických režimů. Dovolovala ale sovětům zasáhnout v případě ohrožení jednoty bloku.
  „Zřejmě se, soudruzi, musíme všichni perestroitsja (předělat). Všichni“, pronesl Gorbačov v květnu roku 1985 v průběhu schůzky se členy leningradského městského výboru KSSS. Existuje proverb: Starého psa novým kouskům nenaučíš.
  Začala perestrojka, a jak ruští a hlavně běloruští diplomaté v OSN říkali, po perestrojce bude perestrelka (přestřelka). Ukrajinci mlčeli. V tom zaběhlém sovětském systému, kde se především stranickým funkcionářům žilo velice dobře (bůh vysoko, car daleko), neměl téměř nikdo z nich zájem na nějakých změnách. Mezi privilegia stranické šlechty patřilo, že proti členům ÚV KSSS nemohlo být zahájeno trestní řízení.
  SSSR zahubil kromě jiného princip nemožnosti výměny stranické elity. Z politického ústředního výboru strany, který řídil všechny oblasti země, vynášeli jeho členy rovnou ke Kremelské zdi nebo na hřbitov. Stranická nomenklatura byla po celou dobu neměnná a nedotknutelná. Hospodářství řídili lidé, kteří vycházeli ze zkušeností prvních sovětských pětiletek. Sovětskou společnost začala ovládat gerontokracie, chyběli totiž mladí důvěryhodní lidé.
  Gorbačova podvakrát odmítli přijmout jako stranického kádra do služeb KGB. Nejdříve v roce 1966 v jeho pětatřiceti létech a podruhé v roce 1969. Pro operativu se nehodil, ale generálním tajemníkem KSSS a prvním a posledním presidentem rozpadajícím SSSR být mohl. Politická kariéra je jako popínavá rostlina, chytnete se dole a rostete rychle jako ona nahoru. To je jako ve vztahu s ženami, úžasné začátky, ale ty konce.

  Gorbačov nepochopil pravidla globální politiky, což ve svých důsledcích mělo vliv na osudy mnoha lidí. Západ mu poskytl slávu, která mu byla drogou, ale také z něho učinil trojského koně v úsilí o porážce socialismu.
  Gorbačov ve své globální naivitě, uvolnil všechny východoevropské země, které od konce druhé světové války SSSR nekompromisně držel ve své sféře vlivu. Naštěstí né v Gulagu.

  Gorbačov svým strategicky nedomyšleným jednáními ve snaze uchovat celosvětový mír, se dopustil narušení vyváženého systému bilance sil mezi supervelmocemi, což bylo nejhorší, co mohl pro svoji zemi, spojence a v podstatě pro celý svět udělat. Tím se ztratila stabilizační schopnost a svět se dostal na její hranici.
  Mocenské státní elity supervelmoci, které zvítězily ve studené válce, pochopily zánik bipolarity jako uvolněný prostor pro vlastní politickou, ekonomickou a vojenskou expanzi. Hrubým ekonomickým, politickým, a když se to tržně vyplatí i vojenským násilím je mezinárodnímu společenství vnucován takzvaný euroatlantický systém jediných správných hodnot a pravidel.

• Poslal jsem výše uvedený článek mým novinářům do The Wall Street Journal, ale ticho po pěšině.Zato jsem dostal mnohem širší ohlas, který uvádím:

  Thought-provoking article,

  Unsurprising, to me, though certainly lamentable, is the silence with which the WSJ has „greeted“ your contribution: As, arguably, the voice of the corporate „crème de la crème“, I suspect the Editorial Board realizes the extent to which this „crème“ shares guilt for the massive post-Soviet looting of Russian resources. That mega-robbery was accomplished by former CPUSSR bigwigs (experts at wielding raw power, but incompetents at managing an economy…which, in fact, nobody can manage efficiently by simply barking orders from the Top) who overnight morphed into „free-market“ oligarchs…and, in concert with emissaries of Western tycoons, literally dismantled factories owned by government, not The People, and exported abroad megatons of the resulting pieces.

  The summation I’ve just offered is, of course, unavoidably incomplete: A really comprehensive analysis must, methinks, start much, much earlier, namely, with the degree to which, for instance, British and American interests converged in deliberately and cynically undermining the Tsarist system….by, for instance, with German complicity, arranging the infamous closed railcar that from Switzerland through Germany to Russia sent a thug initialed VIL, apt initials, because he was vile and expertly played his assigned virus role, wrecking Russia. Even expeditionary GI’s were evidently dispatched to support his cutthroats. The result effectively removed Russia as a competitor to the megalomaniacal ambitions of Britain („Rule Britannia, Britannia rule the waves!“) as well as those of its break-away cousins on the western side of the Atlantic

  Not to be ignored, though, in all this, is the degree to which all too many arrogant Russian aristocrats blithely played into V.I.L’s and his Western sponsors‘ hands….by, for instance, treating subordinates icily, even speaking French in their salons rather than „stooping“ to their „rough-hewn“ mother tongue. By thus shortsightedly disdaining largely uneducated industrial workers and rural peasants….they spawned resentment, which the initially tiny minority (that from the start claimed Bolshevik = Majority as their proper name) naturally exploited…by spouting utterly dishonest slogans about „liberating“ the „masses“ (despicable because contemptuous, de-personalizing epithet).

  Sabotaging, then wrecking, the Tsarist Option — actually paired with economic progress in the late 19th & early 20th Century — ushered in the colossal mismanagement of society’s human & material resources that peaked in orgies of „liquidation“ piling up literal corpse mountains (my „U“N Soviet colleagues cited a 35MM minimum estimate!) in the „Union“ (grisly perversion of true meaning, since a real union = voluntary joining of two or more people), 80+MM in the „People’s“ „Republic“ of China and fully ~40% of the WHOLE POPULATION in the Khmer version of the same ism….totals that utterly dwarf the number of workers murdered by capitalists like Rockefeller, et al. .

  I wholeheartedly agree with your characterization of the „Euro-Atlantic system“ and its abjectly squalid „only correct values“ that have turned self-congratulatory „elites“ into grotesque, but vicious clowns, the Med Establishment into homicidal peddlers for lucre-lusting Franken-Pharma, participating economies into doomed arrays of dominoes and the associated currencies into wall-paper-bound scrip.

  The just-concluded South Africa Summit as well as the preceding conference where African leaders met with VVP seemed, to me, on the whole very positive, most particularly inasmuch as, for instance, Uganda’s Museveni declared unabashed moral independence, rejecting Western“ promotion of anti-family, hence self-destructive, perversion. Not pre-judice, but post-judice (meaning, judgment/conclusions reached after examination of actual facts) led me, with regret and sorrow, to conclude that the African Group was by far the most dis-organized, hence in-effective at the NY HQ where you and I both worked. I would therefore most sincerely cheer seeing that continent turn into a, or even the, global leader in knocking back, then, I hope, flat out, worldwide, the demonically driven anti-family forces, including, of course, and especially the for-profit child-mutilating cabal spewing „trans“-gender biological absurdity.

  Alarming, however, in Museveni’s presentation I found propagation of yet another myth, namely, that of Europe’s exclusive culpability for slavery and slave-trading: Fact is, Arab enslavement of Africans began around a thousand years before any British, French, Portuguese or Spanish slavers ever showed up along the shores of Africa. Fact also is, African tribal leaders not only waged wars against one another — just as aboriginal inhabitants of North and South America did — but also engaged in and profited from selling their own kind to outsiders eager to use and abuse them as unpaid servants or worse. The notion of utter African Innocence and mere Victimhood is naturally and understandably dear to its disseminators, but is a self-glorifying fantasy no less toxic and hubristic than any ever conjured up by Europeans.

  Let me conclude by pointing to Gengis Khan, to whom I’ve more than once paid tribute in various places….for having demonstrated beyond any doubt that a man can be a spectacularly successful competitor for Top Spot within his own ethnos and nation, then rise higher still by becoming the № 1 contender in the contest for primacy among Empire Builders world-wide….without even a single drop of European blood in his veins!!! For that, Ladik, I thank Gengis from the bottom of my Franconian-Texan heart — and, I believe, all other folks who are „Caucasian“ like you and me have ample reason to join in a chorus of appreciation.

• Buď jak buď, v každém případě ta doba stojí za pečlivé, do hloubky jdoucí prostudování. Tehdy jsem z jeho návštěvy v Bratislavě zajišťovala zpravodajství. Někteří Bratislavané s Gorbačovem spojovali velké naděje, jiní na něj hleděli skepticky, s nedůvěrou.

Komentáře nejsou povoleny.