Milena Městecká: Vzhůru na Smrk …a třikrát!

Praha 12. července 2023

Parné léto nás láká do chládku hor. Smrk není jen nejvyšší horou našich Jizerských hor a dokonce je nižší než jeho jmenovci – hory Smrk v Rychlebských horách a v Beskydech. Ale i ty jsou nejvyššími velikány svých hor. V případě Smrku beskydského jej připravila o primát jen Lysá hora.

Co všechny tři Smrky spojuje je, že na ně vyjde běžný turista bez vysokohorského vybavení. O to nám jsou sympatičtější. A ještě jedno mají společné, nahoře najdete plošinu s více vrcholy, po které se můžete pohodlně projít a vychutnat si nádherný výhled. Pokud vás ale nestihne nepřízeň počasí! Pak si z každého z nich pospíšíte nejkratší cestou zpět dolů do údolí. A odkud vzaly svůj název? Smrk v Jizerských horách byl pojmenován podle obrovského tzv. Tabulového smrku, který zde rostl ještě na konci 18. století a označoval hranice panství, jež se zde střetávaly.

Po Nebeském žebříku do nebe

Kdo je příznivcem rychlé moderní doby zvolí zjevně cestu nejkratší. Na náš první Smrk,1124 m vysoký vrchol Jizerských hor vede nejen cesta, ale dokonce žebřík a to Nebeský. I když, nedovede vás do nebe a žebřík to také není, název je to ovšem poetický. Jeho schody jsou pro chodce příkré a vysoké, ale přímé. Máte-li dost sil po 6 km ze Smědavy, kde lze zanechat pohodlně auto a dokonce v létě i v zimě posnídat či poobědvat, čeká vás už jen necelý kilometr vzhůru na vrchol. K Nebeskému žebříku se dostanete i na kole a vyrazit k němu můžete také od Bukovce a z Jizerky. Pohodlná a krásná cesta vede přes rašeliniště Jizerky, případně přes Pytlácké kameny a bude pro vás jen o nějakých 10 až 12 km delší.

Ať zvolíte kteroukoliv z cest, odměnou vám bude nádherný výhled z 20 m vysoké rozhledny na Smrku na Velkou i Malou Jizerskou louku, netradiční „zadní“ pohled z jihozápadu na nejvyšší hřeben Krkonoš a jeho vrcholy Sněžné jámy, Violík a polskou Szrenici či na Jizeru, Tanvaldský Špičák nebo vzdálenější Ještěd, nejvyšší vrcholy české části Jizerských hor.

Rozhledna nestojí na vrcholu Smrku odjakživa. Byla vybudována až v roce 1992. Přesně 100 let po dřívější rozhledně, která zde vydržela do roku 1946. Tehdy totiž chata, postavená vedle ní na vrcholu roku 1924, vyhořela. Můžeme se jen divit, co naši předci dokázali. Po chatě dnes na Smrku není ani památky. Rozhledna alespoň nabízí díky Klubu českých turistů útulek v případě nepřízně počasí. Bez obsluhy a pouze v nouzi. S nápisem uvnitř „Co láska k horám vytvořila, to dobrá vůle ať zachová“ uklidňujícím případné rebelie spolu s dřevěnou sochou Muhu, údajně vládci Jizerských hor strážící před rozhlednou.

Tichem a samotou Velké jizerské louky

Pokud nespěcháte, vydejte se na Smrk malebnější cestou přes polskou stranu hor, nedotčenou přírodou údolí řeky Jizery. Je dlouhá asi 20 km a můžete na ni vyrazit opět z parkoviště pod Bukovcem. Nebo z Mýtin nad Kořenovem, kam jezdí vlak tradiční tratí „zubačkou“ i autobus nebo z polského střediska Jakuszyce. V každém případě se vydáte směrem na polské Orle, bývalou sklárnu a osadu. Z Bukovce je cesta nejzajímavější, vede nejprve přes pralouku, vzniklou přirozeným způsobem na návětrné straně hory. Přeskočíte pak říčku Jizerku nad jejím ústí do Jizery a přejdete nedávno postavený a v roce 2005 slavnostně otevřený dřevěný Karlovský most. Je to pěší hraniční přechod z Čech do Polska. Na Orle se už jen přehoupnete přes skálu Granicznik. Za osadou Orle, kde si můžete dát i občerstvení (pozor na truskawki a jagody, plete se to!) už se před vámi rozléhá nekonečná pláň Velké jizerské louky. Řeka Jizera tady sílí a prodírá se přes obrovské balvany z hor. Jen se připravte na to, že koncem srpna se tady dočkáte i teploty kolem 10°C, která vás může zastihnout i nahoře na Smrku.

Ohřát se pak můžete až v Chatce Górzystów, tedy v překladu „chatě milovníků hor“, stojící v místě bývalé osady Velká Jizera. Chatka je celoročně v provozu podobně jako Orle. A je poslední výspou civilizace. Pak už vás čeká jen stezka podél potoků Lacznik a Tracznik, které z vrcholů na polské straně stékají do řeky Jizery. Ani zde se nevyhnete kilometrovému stoupání. I když není tak strmé jako u Nebeského žebříku, musíte být pozorní na stezce přes kameny, místy plné bláta. A jste nahoře na planině! Vpravo na polské straně je nedaleký Stog Izerski, jen o 17 m nižší než náš Smrk. Na něj se vydáme vlevo a brzy dosáhneme vrcholu. A chcete-li, zvolte zpět cestu po nám už známém Nebeském žebříku.

Z Ostružné na vrchol Rychlebských hor

Vydejme se cestou na druhý Smrk. O pouhé 3 m vyšší je 1127 m vysoký Smrk rychlebský. Ale není třeba se obávat, lehce se na něj dostaneme z autem i veřejnou dopravou dostupné Ostružné a ještě lépe z Petříkova, který nabízí i velmi dobré podmínky k ubytování a stravování. Na Smrk je to z něj jen skok, pouhé 4 km máme na překonání 400 m převýšení. Lesní cesta je příjemná a tichá, Rychlebské hory v Olomouckém kraji nejsou zatím tak známé a vyhledávané, i když sousední Ramzová patří k vytíženým střediskům obzvláště v zimní sezóně.

My se můžeme v letních dnech kochat vůněmi lesa s průseky luk plných lesního kvítí, stejně jako borůvčí s plody dozrávajícími tady v horách spíše koncem léta a na podzim. Nahoře lesy mizí, otevírá se před námi vrcholová planina a nejprve zavítáme na sousední vrchol Brousek (1115 m), z kterého je nádherný výhled do okolí. Po česko-polské hranici – u Smrku bylo odjakživa trojmezí Polska, Moravy a Slezska – přeběhneme na sousední Smrk, který vlastně ani není vrcholem, bez označení bychom ho nenalezli. A aby se nám výlet vyplatil, vyrazíme na cestu dolů jinudy.

Sestup po severozápadní straně Smrku nás vede lesem s průseky a nádhernými výhledy na okolní skalní útvary. Největší z nich je líbivá na pohled, ale děsivá svým názvem Skála smrti. Směřujeme pak zvolna po modré Dlouhou dolinou, údolím říčky Staříč, kolem památného Fořtova Smrku do Horní Lipové. Tam je na okraji obce novodobý kostelík postavený všem obětem z řad válečných zajatců na Jesenicku. Zvolit ale můžeme také cestu po žluté přes Lví horu. Přes Oblý vrch a kolem Kopřivné projdeme kolem lomů na Smrčníku, kde se těží jako asi málokde v České republice mramor. Z Horní Lipové i lázní Lipová se pohodlně dostaneme autobusem nazpět do Ostružné.

Knížecím chodníkem i po kamenech

Poslední z třetice je majestátní a nejvyšší hora Smrk v Beskydech. Má 1277 m a tedy náskok 100 m na své dva předchůdce. Nestačí ale na Lysou horu, která je se svými 1324 m nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd. A leží přímo naproti Smrku. Oba vrcholy se vypínají na opačných stranách údolí říčky Ostravice a nad stejnojmennou obcí, která je vyhledávaným horským střediskem Beskyd. Nejčastěji volenou cestou výstupu je ta po žluté značce od vodní nádrže Šance přes sousední Malý Smrk. My se však vydáme po červené značce, která vede z údolí z obce Ostravice.

Stejně jako u rychlebského Smrku i zde platí, že cesta na vrchol není dlouhá, celkem má jen 7,5 km. Ovšem převýšení kolem 600 až 700 m, záleží na vašem výchozím bodu, je značné a je třeba s tím počítat. Dobrá zpráva je, že první polovina cesty až k rozcestí nad Holubčankou je zvládnutelná, potkáte na ní rodiny s menšími dětmi ba i s kočárky. Zde ovšem nastává pro mnohé dilema a pro některé je to jasná konečná a obrat zpět do údolí. Ač nástup dalšího úseku cesty je pozvolný, následuje traverzovitá cesta vzhůru. Často přecházíte kamenné desky a průrvy vymleté stékajícími potůčky jsou pro bezpečí chodců opatřeny provazy k zachycení.

Přesto dosáhnete ve výšce 1100 m značně pohodlnějšího Knížecího chodníku a čeká vás již jen poměrně lehký asi 700 m dlouhý výstup ze sedla pod Smrkem a máte posledních 100 výškových metrů až na vrchol hravě za sebou. Můžete si gratulovat a projít se nahoře po asi půlkilometrové planině. V některých místech poskytuje výhledy, vrchol je ale primárně zalesněný. Z nejvyšší Lysé hory jsou výhledy působivější. Ale my jsme si tentokrát vybrali hory zvané Smrk. Už víme, že velikány s tímto názvem najdeme od severu Čech až po Moravu a Slezsko. Výčet jejich jmenovců tím zdaleka nekončí – ale to si nechme na příště.

Šťastnou cestu a výstupu zdar!

Text a foto: Milena Městecká