Rána – Polemické putování mladé básnířky na Sibiř
Praha 8. července 2023
Rána je prozaický debut básnířky Oksany Vasjakinové. Jedná se o dokumentární, autobiografický text, který se odvíjí kolem vypravěččiny cesty s matčiným popelem z Volgogradské oblasti na rodnou Sibiř. Z Volgogradu do Moskvy, z Moskvy do Novosibirsku a Irkutsku letadlem s přestupy a poté čtrnáct hodin autobusem přes tajgu do městečka Usť-Ilimsk, ve kterém jako by všechny cesty končily. Tato dlouhá trasa představuje kostru románu, kolem níž se soustřeďuje vyprávění o smrti, umírání a loučení provázeném nesmyslnou byrokracií. Cesta do rodných míst je zároveň cestou k pochopení vlastní sexuality, ženskosti i způsobu, jak o těchto tématech dnes vypovídat. Autorka se ve svých úvahách obrací k řadě svých předchůdkyň, mimo jiné i k avantgardistce Jeleně Gurové či lágrové spisovatelce Anně Barkovové. Románové pasáže se prolínají s esejistickými, přítomnost s minulostí. Svým zájmem o rodinnou paměť je román blízký próze ruské básnířky a esejistky Mariji Stěpanovové Památce paměti (Pamjati pamjati 2017, česky 2021), míšením intimního světa s úvahami o literatuře a umění zase prózám britské spisovatelky Olivie Laingové. Vasjakinová za Ránu obdržela literární cenu NOS (2021).
O knize mj. napsali
„Jedná se o smělou a lidsky silnou prózu o dnešním stavu jazyka, o lásce a smrti. […] Někteří z nás takovou prózu dnes akutně potřebují.“
Polina Barskovová, básnířka a prozaička
„Cesta na Sibiř s matčiným popelem se proměňuje v cestu na kraj temné ruské noci, o níž se Ferdinandu Celinovi ani nesnilo. Tato noc je plná lidí. Smrt a život, minulost a současnost, matka a dcera jsou od sebe odděleny ledovou kůrkou, skrze niž se jedna na druhou snaží pohlédnout. Co jiného může tento led prorazit než literatura, která nám jako jediná přináší uzdravení? Vždyť jenom když si na všechno vzpomeneme, když to vyslovíme a zapíšeme, můžeme uvidět úsvit.“
Anna Kozlovová, spisovatelka
Stručná anotace
Působivá próza nonkonformní ruské autorky vypráví o jejím trnitém putování s matčiným popelem na rodnou Sibiř. Zachycuje přitom stav současného Ruska, ale zároveň je to cesta ke smíření s matkou, k pochopení vlastní sexuality a ženskosti, k nalezení lásky.
O autorce
Oksana Vasjakinová (1989) je ruská básnířka a prozaička. Narodila se v sibiřském městě Usť-Ilimsk. Vystudovala Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě (2016). První básnickou sbírku Ženská próza (Ženskaja proza) vydala v roce 2016. Se svou poezií se dostala do užších nominací několika významných ocenění a obdržela básnickou cenu Licej (2019) za rozsáhlou báseň Když jsme žili na Sibiři (Kogda my žili v Sibiri). V roce 2019 jí v nakladatelství AST vyšel cyklus Vítr zuřivosti (Vetěr jarosti) o ženských obětech sexuálního násilí. Rána (Rana, 2021) je její prozaickou prvotinou; v roce 2022 na ni autorka navázala románem Step (Stěp), věnovaným otci, dálkovému řidiči kamionu, a devadesátým letům v ruské provincii. V březnu 2023 pak vyšel závěrečný text prozaické trilogie o umírání autorčiných blízkých, román Růže (Roza), který vypráví o tetě z matčiny strany, jež trpěla tuberkulózou.