Antonín Rašek: Jenom náznak podoby budoucích válek?

Praha 3. července 2023

O podobě budoucích válek se podle jednoho ironického komentátora spíše něco konkrétnějšího dozvíme ze sci-fi válečných filmů nebo obdobných počítačových her; ne tedy studiem dění na ukrajinském bojišti. Nemluvě o lokálních asymetrických válkách posledních desetiletí, v nichž šlo spíše o kontrolu území ovládaných diktátory nebo teroristy.    

Je dobře, že se diskuse o charakteru současných a zvláště budoucích válek stává i věcí veřejnou. Mohlo by to přispět k tvorbě modelu modernizace armád včetně té naší. Jako tomu bylo v druhé polovině třicátých let minulého století, kdy se podobně diskutovalo nejen na stránkách armádního teoretického časopisu Vojenské rozhledy, ale i v jiných periodikách. Rusko-ukrajinskou válku máme před očima

Základním metodologickým problémem dosavadní diskuse je, zda je rusko-ukrajinská válka skutečně budoucím modelem válčení a jestli se na jejím základě podle některých teoretiků a komentátorů vracíme k vojenské strategii uplatněné v první světové válce. Pro charakteristiku způsobu válčení je samozřejmě rozhodující, jak válka na Ukrajině probíhala a probíhá. Logicky se dalo předpokládat, že se ruské velení poučí ze strategie realizované americkou armádou a jejími spojenci v obou iráckých válkách, zvláště té druhé: destrukce komunikace, zničení základní vojenské infrastruktury s převažující rolí letectva a obsazení území. U rusko-ukrajinské operace bylo však užití analogické strategie pravděpodobně limitováno faktem, že Rusové na základě mylných zpravodajských informací nepočítali s odporem, že budou dokonce vítáni. Proto infrastrukturu na Ukrajině zničili jen zčásti, do operace nasadili nezkušené vojáky i velitele a podcenili logistiku. To podstatně ovlivnilo další vývoj válečných operací, kdy Rusové museli zásadně změnit a redukovat své strategické cíle. Otevřeným problémem přitom zůstává potenciální použití taktických jaderných zbraní. Stačí připomenout Putinovy výroky, že „svět bez Ruska neexistuje“ a „jaderná velmoc nemůže být poražena“.  

Charakter války, tanky a letectvo

Někteří komentátoři na základě analýzy rusko-ukrajinské války docházejí k závěru, resp. k hypotéze, jak by vypadala konfrontace Ruské federace se silami Severoatlantické aliance. A jsou přesvědčeni, že to předpokládá změnu naší strategické koncepce. Při hodnocení charakteru válčiště dospívá dokonce ke konstatování, že se podobá čím dál více zákopům první světové války. V tom je jistě část pravdy. Ale analyzujeme-li záběry z bojiště a další informace, daleko více než zákopy u Verdunu zobrazují podobu bojů ve Stalingradu či v Berlíně, i když se zdaleka nepodobají bojům muže proti muži, ale jsou vedeny především raketovými a dělostřeleckými prostředky. Domyšleno do detailu, boje v budoucnosti spíše než v zákopech by probíhaly v opevněných městech. Vojáci už nevyrážejí ze zákopů proti kulometům nebo na bodáky muž proti muži.

Už to není dramatická Bitva o kótu 60 nebo dobývaní poloostrova Gallipoli v Dardanelské průlivu australskými a novozélandskými vojáky, jak je známe z válečných filmů. I když ani současná válka nepostrádá podobně děsivé scény.

Druhá světová válka ve srovnání s první nebyla obranná, ale s využitím tankových svazů a letectva mobilní a ofenzívní. Tato strategie přežívala i po druhé světové válce, svědčí o tom například fakt, že patnáctimiliónové Československo mělo v osmdesátých letech minulého století 4500 bojových vozidel pěchoty, 3500 tanků a 700 letadel a vrtulníků. Zároveň se rozpracovávala strategie války za použití jaderných zbraní a armády se na ni připravovaly.

V současnosti se o užitečnosti tanků stále pochybuje a má to dlouhou tradici.

Za studené války se na základě zkušeností ve vedených proxyválkách začalo pochybovat i o letectvu. Přesto Kyjev na začátku konfliktu požadoval od Západu vytvoření bezletové zóny, což Američané se spojenci odmítli, protože bychom se bezprostředně zapojili do války. Následně se ukázalo, že ruské letectvo nesehrálo a nesehrává takovou roli, jak se očekávalo, zvláště ve srovnání s vojskem raketovým, dělostřelectvem a protivzdušnou obranou. Odhlédneme-li při hledání příčin, že Moskva chtěla skutečnou sílu svého letectva utajit, pravdě je blíže, že nově vyvinuté moderní typy letadel ruští piloti dostatečně neovládli, či spíše nezačaly být masověji vyráběny, nemluvě o důvodech, proč se letectvo neobjevilo na poslední vojenské přehlídce 9. května 2022 v Moskvě. Vyvozovat však z toho, že zmíněné zbraňové systémy jsou pro využití v soudobých válkách zastaralé, tak to rozhodně vyžaduje hlubší analýzu. Už i proto, že se objevují názory, zda některé typy zbraní nejsou pro řešení spíše vnitropolitických problémů.

Ukazuje se také, že se jako účinné ukázaly hromadně vyráběné, snadněji ovladatelné a využívané zbraně protiletecké a protitankové.

Ale vrátíme-li se k možnému střetu Ruská federace s NATO, mohl by být zahájeny bez letectva a tanků? A je vůbec možné v současné době zahájit válku na tak široké frontě, jako je mezi Ruskem a NATO?

Nepřecenila Moskva své síly?

V souvislosti s ofenzívou ukrajinské armády se objevují stále častější hlasy, zda Moskva nepřecenila své síly. Především zda hodnocení desetileté Putinovy modernizace armády nebylo vlastním lidem i světu prezentováno příliš optimisticky. Tedy tak, aby její hlavní strůjce byl uspokojen, ale ve skutečnosti neznal reálný stav.

Projevilo se to již v domýšlivém označení ozbrojeného střetu za „speciální operaci „, tedy jakousi trestnou výpravu, jaké známe z některých posledních asymetrických válek, i když tak nazývány nebyly.

Toto označení bylo zároveň prognosticky nekvalifikované. Putinovi to komplikovalo možnost vyhlášení mobilizace, takže nakonec vyhlásil jen částečnou pro údajně tři sta tisíc záložníků, což bylo přiznáním, že na Ukrajině probíhá skutečná válka. I když už oficiálně vyhlašovat války přestalo být jaksi zvykem.

Uvažuje-li o podobě možné války Ruska s NATO, může si ji Putin za současného stavu ruských ozbrojených sil dovolit? Jen samotné Polsko je lépe připraveno bojovat, než byla Ukrajina. Lze však předpokládat, že Rusko pro další vedení války bude mobilizovat všechny své lidské a materiální zdroje. Ale ani ty nejsou nekonečné, o čemž svědčí signály, že se chystá spíše k obraně dobytého území.  

Uvažujeme-li tedy o charakteru možné příští evropské či světové války, nelze se ubránit dojmu, že její charakter by byl naprosto odlišný od všech válek dosavadních. Postupným zaváděním nejmodernějších zbraní na ukrajinské bojiště se však ověřuje nejen jejich účinnost, ale zároveň strategické, operační a taktické vedení boje, čímž se přibližuje podobě klasické nejaderné válce budoucí. Ve srovnání s mnohými vojenskými prognózami je překvapující, jak málo se zatím využívají tzv. neletální zbraně, tj. prostředky, které mají způsobovat vážné škody, ne však na životech a zdraví lidí, jen je načas vyřadit z boje.  Zčásti byly např. použity v Somálsku, Perském zálivu či Srbsku. Jde o zbraně optické, akustické, chemické, biologické, elektromagnetické, kybernetické a mnohé jiné. Země NATO v jugoslávské krizi vyřadili při útoku na Bělehrad elektrickou síť rozsevem drátků na vedení vysokého napětí, ne tedy ničením infrastruktury včetně civilní zástavby v okolí. Zatím má válka na východě destrukční charakter s minimálně desítkami tisíc padlých vojáků a tisíci civilistů.