Milan Syruček: Dominik kardinál Duka osmdesátiletý

Praha 23. dubna 2023

Včera se v katedrále sv. Víta a Vojtěcha a poté v zahradě arcibiskupství sešly stovky lidí. Hlavním důvodem eucharistické slavnosti bylo 1050. výročí založení pražského biskupství. Už také proto, že tisícileté výročí nepovolil oslavovat tehdejší režim a tak arcibiskupství využilo alespoň tohoto výročí, aby připomnělo, jak dlouho už působí u nás katolická církev. Neboť v březnu 973 se na sněmu v saském Quedlinburgu dohodli císař Ota I. a český kníže Boleslav II. na založení pražského biskupství, což stvrdili papež Jan VIII. a Benedikt VI.. To významně přispělo k uznání svébytnosti českého státu i v mezinárodním měřítku.

Pro mnohé návštěvníky však hlavním důvodem byla oslava osmadesátin Dominika kardinála Duky. Pravda, bylo to o dva dny dříve, než je datum jeho narození v Hradci Králové v rodině vojáka z povolání. Jeho otec bojoval v řadách československé armády  na západní frontě a na základě toho byl v padesátých letech vězněn.

Duka, křestním jménem Jaroslav, sice vystudoval gymnázium, ale z kádrových důvodů mu další studium nebylo dovoleno a tak se vyučil strojním zámečníkem. Po mnoha průtazích mu nakonec bylo umožněno, aby studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě, Poté tajně vstoupil do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Dominik. V červnu 1970 byl vysvěcen na kněze a a působil v pohraničních oblastech pražské arcidiecéze. Avšak v roce 1975 mu  byla duchovní činnost zakázána a musel se na patnáct let postavit k rýsovacímu prknu v plzeňské Škodovce. Tajně však organizoval náboženskou činnost zejména pro mladé, než byl v roce 1981 odsouzen a vězněn v Plzni-Borech. Po propuštění zastával různé funkce, po listopadu 1989 už legální, až byl v roce 1998 jmenován biskupem v Hradci Králové. Arcibiskupem pražským byl jmenován v únoru 2010 a byl jím až do července 2022, kardinálem se stal v únoru 2012. Napsal i řadu literárních děl, z nichž bych vyzdvihl autorský podíl na překladu Jeruzalémské bible do češtiny, což mu zabralo třicet let autorské a organizační práce.

Osobně jsem se s ním seznámil už před řadou let. Myslím, že to bylo na jedné recepci na francouzském velvyslanectví, což bylo dost symbolické. Zaujal jsem jej svou knihou o Charlesi de Gaullovi, která mi vyšla v roce 1975 v nakladatelství Mladá fronta. Pro něj bylo s podivem, že v tehdejší době tuhé normalizace jsem u bývalého francouzského prezidenta vyzdvihoval jeho hlubokou náboženskou víru. Každou neděli chodil do kostela, ať už v Elysejském paláci nebo v Colombey-les-deux-eglises, a když už ze zdravotních důvodů nemohl, jezdil za ním admirál d´Argenlieu s přenosným oltáříčkem, u něhož se společně modlili.

Moje návštěvy u kardinála Duky se staly jistým měsíčním pravidlem, a vždy jsme si měli tolik toho říci, že jeho věrný pomocník Vojta Mátl ho musel upozornit, že kardinála čekají další ohlášení hosté.

Je přirozené, že jsem nemohl chybět ani na letošních oslavách. Můj přítel a fotograf Milan Linhart si na mou žádost vymyslel pro oslavence zvláštní dar, který jsme včera na oslavách v arcibiskupské zahradě také společně předali.

Foto: Milan Linhart