Cestou obětí pochodu smrti z února 1945
Praha 1. března 2023
„Sešli jsme se zde společně na den přesně 78 let od pochodu smrti. Byl bych rád, abychom sem takto přišli každým rokem a připomněli si kruté události v našem kraji, jež si vyžádaly během pouhých dvou dní téměř dvě stovky obětí.“
Těmito slovy přivítal srdečně a rád starosta Jan Vogl na třicítku účastníků u hrobu obětí na hřbitově v Choustníkově Hradišti. V sobotu 18. února 2023 sem ráno autobus přivezl zájemce z Kocbeří s paní starostkou Evou Rezkovou a také z Hajnice, s panem starostou Petrem Červeným. Přijeli i zájemci o pěší zpáteční pochod ze Dvora Králové. Nechyběli zástupci obecních spolků včetně dobrovolných hasičů a zástupců ČSBS. Slavnost začala o desáté hodině ranní položením květin a věnců pro ty, kterých se týkala nejvíce – 145 obětí pochovaných na hřbitově v Choustníkově Hradišti. Pak nás už čekala cesta do Kocbeří, v jejímž blízkém i vzdáleném okolí se původní hroby těchto 145 zmasakrovaných obětí nacházely. Náš cíl byl pak v Hajnici, kde bylo dalších 34 mrtvých pohřbeno po exhumaci od Stříteže, Nového Rokytníku a okolí.
Stalo se tak v září 1945 a od těch dnů si jejich památku připomínáme. Slavnosti bývaly obrovské a na ty první po válce přicházely tisíce lidí. Počtem obětí se řadí tento pochod smrti mezi prvních deset nejkrutějších v celé České republice (v ČR se odhaduje na 80 pochodů smrtí s 10 000 obětmi, v Evropě bylo obětí až čtvrt milionu). Patří k nemnoha, kdy vězni byli SS stráží hnáni přes naše území v zimě. A ta byla roce 1945 krutá, ve 100 km vzdálených Sovích horách, odkud z pobočky koncentráku Gross-Rosen vězni vycházeli, bylo až -20 stupňů, sněhu i několik desítek centimetrů. To jsme si připomněli u hrobu v Choustníkově Hradišti – také to, jak vězni nocovali nepředstavitelně namačkáni po tisícovkách v prostorách místního pivovaru, a také statku Rýcholka. Četli jsme ze vzpomínek svědků o strážích SS, kteří vězně bezdůvodně bili, když vysílením padli, pokračovali tak dlouho, dokud nevstali nebo je neubili k smrti. O vysílených vězních umírajících do rána nemocí a hladem.
Přes Kocbeře do cíle v Hajnici
Zastávku autobusu v Kocbeřích, kde nás pro změnu vítala milými slovy paní starostka Eva Rezková u hrobu obětí první světové války, jsme věnovali vysvětlení, kde se hroby obětí pochodu smrti v okolí obce nacházely. K jakým masakrům zde došlo a jak vraždění probíhalo, jež nálezy rozpolcených lebek pažbami a sekyrami při poválečných exhumacích obětí potvrdily. Nebyly to příjemné vzpomínky, s kterými jsme dojeli až k hrobu dalších 34 obětí v Hajnicích
. Pan starosta Petr Červený všem za jejich čas a společnou cestu poděkoval a začal vzpomínkou na svého tatínka. Ten neváhal a když viděl jejich hrozné podmínky a hlad, pomáhal i přes hrozící nebezpečí totálně nasazeným v továrně, kde za války pracoval. Abychom na závěr osvěžili mysl, vydali jsme se i přes vytrvalé mrholení v menším počtu pěšky 12 km z Hajnic zpět kolem Kocbeří do Choustníkova Hradiště. Prošli jsme místy, kudy stráže vězně hnali cestou z Trutnova 18. února 1945 a den nato zpět. Byl to jen zlomek jejich strastiplné cesty, poté následovalo vagónovaní a transport do dalšího koncentráku, 400 kilometrů vzdáleného Flossenbürgu. Hroby obětí byly nalezeny u Ženské Bídy, dnešní Výšinky, také u Nové Kocbeře na Pastvině a u Kocbeří v místě zvaném U Beranů – zde se také stále nachází pomník 19 obětem v místě bývalého hrobu. Zajděte si k němu a vzpomeňte si na ně.
Znáte někdo tato místa, zaslechli jste od rodičů a prarodičů vyprávění vzpomínek na pochod smrti? Na to, kde nocovali, kudy procházeli, kde byly jejich hroby? Rádi si vyslechneme všechny vaše vzpomínky – a za rok se těšíme s vámi na viděnou!
Zprávu sepsala a cestou provázela Milena Městecká, autorka knihy Evropa v agonii pochodů smrti