Antonín Rašek: Troufne si Čína na Tchaj-wan?

Praha 26. února 2023

Nikdo nemohl předsedkyni americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové upřít právo navštívit tchaj-wanskou prezidentku Cchaj Jing-wen. Washington ale musel předpokládat, že se návštěva v době vážných krizí setká ve světě i s kritickou odezvou a stejně tak s čínskou averzí. A logicky to povede k úvahám, nebude-li Peking v touze stát se primární supervelmocí chtít tento neuvážený krok využít k podobné „speciální operaci“ jako Moskva vůči Kyjevu. A má-li na ni čínská armáda odpovídající vojenské schopnosti. 

I když podle výročních zpráv SIPRI dochází dlouhodobě ke zvyšování vojenských výdajů, děje se tak nerovnoměrně. Zatímco čínské výdaje pravidelně stoupaly, americké se za poslední dvacetiletí ze šesti procent HDP snížily na polovinu. To sice jen zčásti vypovídá o stavu ozbrojených sil, vždy závisí na stavu výchozím. Jedno je však jisté, že zatímco americké zbraně stárnou, a proto jejich část mohly Spojené státy darovat Ukrajině, Čína svou armádu modernizovala, zvláště námořnictvo se zaměřením na letadlové lodě; spolu s tím systematicky rozvíjela vojenskou výchovu, zejména mládeže. To zvýšilo čínské sebevědomí, že se Američanů nemusí obávat. Zvláště jsou-li vázáni na Ukrajině. Ale jak víme, věřila si vůči Kyjevu i Moskva. Někteří bezpečnostní experti se domnívají, že by čínské ozbrojené síly mohly na vážné ohrožení Tchaj-wanu předpoklady mít. Ale válka v tomto prostoru a s konkrétním cílen se nedá srovnávat jako na Ukrajině s boji ve druhé světové válce.

Na jihovýchodní Ukrajině se bojuje podobně jako před více než sedmdesáti lety.  Jen zbraně jsou modernější a nebojuje se tam dům od domu jako ve Stalingradu či v Berlíně. Moskva nyní podporuje Peking zatím spíše verbálně, ale pomoci by aktuálně mohla jen částečně, i když by se válka vedla na čínském území. Zatímco totiž ještě v roce 1990 disponoval velitel sibiřského vojenského okruhu generálplukovník Pjankov na území miliónu čtverečních kilometrů s miliónem vojáků, nyní jich má tolik celá ruská armáda.

Nemluvě o tom, že válka o Tchaj-wan by se i při slibované americké pomoci zprvu vedla jako námořní a letecká. Rusové sice mají moderní letectvo, jak ale ukázala válka na Ukrajině, slabinou je jejich elektronické ovládání. Jinak bychom nemohli v takovém množství dodávat ukrajinské armádě bez vážných potíží naše zbraňové systémy. Podstatnější pomoc nemůže ČLR očekávat ani od společenství BRICS, Vietnamu či dalších zemí. I když zatím dostatečně neznáme konkrétní cíl a výsledky společného čínského, ruského a jihoafrického námořního cvičení, i když lze leccos domyslet.

 O mnoho lépe na tom nejsou v případě konfliktu ani Američané, i když Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland a země NATO by jistě pomoc neodmítly. Americké ozbrojené síly tu sice mají pro první fázi konfliktu určité kapacity, ale západní pobřeží Spojených států k logistickému zabezpečení bojů je vzdáleno jedenáct tisíc kilometrů a ostrov lze blokovat. V tom je na tom Peking stejně jako Moskva na Ukrajině nesrovnatelně lépe. Nemluvě o tom, jaké mají USA výrobní kapacity, když objednávky zbraňových systémů jsou na léta.

Lidé už začínají mít dost jedné války. Z dosavadních poznatků je zřejmé, že jak ČLR, tak Tchaj-wan a USA by šly do zjevného rizika. Tedy jako na začátku rusko-ukrajinské války, než se ukázalo, kdo a jak na tom je. Čína si však znovu prověřuje, jak je útok na ostrov reálný.     

K připojení Tchaj-wanu k Čínské lidové republice by podle posledního scénáře mělo dojít za podmínky zachování autonomní samosprávy, vlastního politického systému a právního řádu. Tento princip byl od roku 1997 uplatňován vůči Hongkongu, zhroutil se však po zavedení zákona o státní bezpečnosti v roce 2020, kterému předcházely protesty.