Milan Syruček: Konečně má de Gaullova busta v Praze své místo

Praha 25. listopadu 2022

Už několik let před dvěma kulatými výročími francouzského prezidenta Charlese de Gaulla (narodil se v listopadu 1890 a zemřel v témže měsíci v roce 1970) mě trápilo, že od roku 1999 stojí v Praze na Žižkově třímetrová socha Winstona Churchilla, ale dosud tu nemáme připomínku jeho spolubojovníka během druhé světové války a současně politického rivala generála Charlese de Gaulla. Tím spíše, že on jako první představitel zemí, které podepsaly hanebnou mnichovskou dohodu, uznal v září 1942 její nulitu od samého počátku. A vůbec v londýnském exilu spolupracoval s naším prezidentem Edvardem Benešem.

Bohužel de Gaulle naši republiku osobně nenavštívil. Původně tak chtěl učinit v květnu 1968, když se bude vracet do Paříže ze státní návštěvy Rumunska, ale naši představitelé si přáli, aby tak učinil jako samostatnou cestu z Paříže do Prahy a dohodli s ním termín na říjen 1968. Znemožnily to události v srpnu 1968 – de Gaulle prohlásil, že přece nepřijede do Prahy, aby zde vykonal přehlídku sovětských okupačních jednotek.

Teď tedy bude trvale přítomen alespoň v podobě bronzové busty, kterou jsme slavnostně instalovali 22. listopadu, ve výroční den jeho narození. Pravda, je to s jistým zpožděním, původně jsem plánoval tak učinit v roce 2020, ale ani ten rok, ani následující to kvůli covidu nebylo možné.

Když jsem se tedy rozhodl takto uctít památku jedné z největších postav 20. století, vybíral jsem mezi sochaři, kdo by se nejlépe zhostil tohoto úkolu a tak jsem našel sochaře Milana Váchu. Bylo ovšem třeba zajistit finanční prostředky, ale byl jsem mile překvapen, s jakou ochotou finančně přispěli Andrej Babiš jako kunratický občan a Dominik kardinál Duka jako ctitel de Gaulla zejména pro jeho pevnou katolickou víru až do posledních chvil svého života. Vždyť jako prezident každou neděli navštěvoval mši v kostele na území Elysejského paláce. A když už zdravotně nemohl, přijížděl za ním admirál d´Argenlieu, aby se společně pomodlili u přenosného oltáře.

Tak jsme také společně s kardinálem vybrali důstojné místo pro umístění sochy: na Barrandově, pražské čtvrti pojmenované po francouzském panteologovi Joachimu Barrandovi, který před dvěma stoletími zde prováděl své výzkumy. Proto

se ing Václav Havel, otec pozdějšího prezidenta, rozhodl pozemky, které si vybral pro stavbu filmových ateliérů, pojmenovat jeho jménem. Původně pustá náhorní planina se dočkala nejen ateliérů, ale v 80. letech zde vyrostlo panelové sídliště, kde v současnosti žije na 30 000 obyvatel. V závěru roku 2020 byla v ulici Grussova dokončena velkolepá stavba kostela Krista Spasitele a komunitního centra. V říjnu 2021 byl tento funkcionalistický objekt prohlášen za stavbu roku.

A právě vedle něj, na církevním pozemku, jsme se po dlouhém hledání a marných jednáních s jinými pražskými čtvrtěmi rozhodli umístit de Gaullovu bustu. Vždyť tak se tu setkají vlastně dva Francouzi. A především, busta je umístěna vedle

kostela Krista Spasitele s komunitním centrem a kavárnou Kristian. Myslíme si, že je to důstojné místo pro umístění busty muže, který byl deset let francouzským prezidentem, vytvořil 5. republiku, dal jí novou ústavu a svou mezinárodní politikou se nesmazatelně zapsal nejen do dějin Francie, ale také Evropy a vůbec ke světové politice détente, tedy uvolnění i v době studené války.

Ve výroční den de Gaullova narození, 22. listopadu 2022, se uskutečnilo slavnostní odhalení busty. K mému příjemnému překvapení se tohoto aktu zúčastnilo na sedmdesát lidí, mezi nimi byla řada významných osobností. Hudba Hradní stráže zahrála mj. českou a francouzskou hymnu. Ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Rudolf Jindrák přečetl poselství prezidenta Miloše Zemana. Kardinál Duka přednesl modlitbu, několik slov o de Gaullově významu jsem řekl i já. Bustu s námi odhalovala představitelka generálního štábu armády, generálka Lenka Šmerdová. Poté nás pan kardinál pozval do společenské místnosti kostela na občerstvení a sklenku vína.

Jen se všichni přítomní podivovali, že se na tento akt nedostavil francouzský velvyslanec či někdo z francouzských diplomatů v Praze. Velvyslanec poslal kardinálu Dukovi omluvný dopis, že jiné naléhavé úkoly mu nedovolují přijít, v obdobném duchu mě poslala mail sekretářka velvyslanectví. Když ČTK zveřejňovala zprávu o celé akci a otázala se pana velvyslance na důvod jeho neúčasti, odpověděl ji, že se mu Barrandov zdál nevhodný pro de Gaullovu bustu. Předtím jsem však marně několikrát písemně i telefonem žádal pana velvyslance o přijetí, abych se s ním přímo dohodl, jak by si to sám představoval. A to jsem od dob velvyslance Emmanuela d´Harcourta, který mě pozval z manželkou v roce 1975 na soukromý oběd poté, co mi vyšla první kniha o de Gaullovi a on byl jeho přítelem, udržoval s velvyslanectvím přátelské vztahy, pravidelně jsme se stýkali.

Ale i bez toho se akce zdařila a ještě ve společenské místnosti kostela jsme se příjemně bavili u sklenky vína a občerstvení, které tam bylo pro nás připraveno.