Milan Syruček: Rozžhavila raketa na Polsko horkou linku Moskva – Washington?
Praha 16. listopadu 2022
Podle informací, které mám, ale zdroj bohužel nemohu uvést, horká linka mezi Moskvou a Washingtonem skutečně umožnila americkému prezidentovi Joe Bidenovi jednoznačně prohlásit, že se nejednalo o ruskou, ale ukrajinskou raketu, která zabloudila tam, kam neměla. Kdyby to totiž byla ruská raketa, znamenalo by to ruský útok na jednoho z členů NATO a to by si vyžadovalo patřičnou reakci celé této vojenské organizace, což by mohlo mít nedozírné následky. Neznám všechny podrobnosti, nicméně, aby čtenář pochopil, jak to funguje a co by mohlo být ve hře, uvedu, jak vlastně tato linka funguje.
Tato horká linka byla zřízena v době kubánské krize z roku 1962, kdy SSSR rozmístil své rakety na Kubě, americký špionážní letoun U-2 je zjistil, americkému prezidentovi Johnu Kennedymu podal o tom důkazy v podobě snímků a ten rozhodoval o tom, jak na tuto skutečnost adekvátně reagovat. Nakonec se John Kennedy a N. S. Chruščov dohodli, že Moskva nejen stáhne z Kuby své rakety (a USA z Turecka a Itálie), ale především mezi Washingtonem a Moskvou zřídí tzv. horkou linku, která přímou domluvou obou státníků zamezí tomu, aby nedošlo k nevyprovokované odvetě a tím rozpoutání případně i celosvětové války.
Tak byla v roce 1963 zřízena tzv. horká linka (Hot Line), která umožnila přímou komunikaci mezi washingtonským Bílým domem a moskevským Kremlem. Až dosud se komunikovalo jen obvyklými diplomatickými kanály, což v praxi znamenalo i několikahodinové zpoždění. Například dekodování a překlad 3000 slov N. S. Chruščova v době této krize trvalo celých 12 hodin.
Mezi novináři se často označovala jako ,,červený telefon´´, ale ve skutečnosti nikdy telefonem nebyla. Jednalo se dálnopisné spojení, z počátku čtyřikrát jištěné a každou čtvrt hodinu prověřované odpovědným pracovníkem po celých 24 hodin. V roce 1986 byly dálnopisy nahrazeny faxy a v roce 2008 počítači, přes které se zprávy vyměňují zabezpečenou mailovou formou. Nikdy je přímo neobsluhovali nejvyšší představitelé států, ale odpovědní pracovníci, probíhaly však v rodném jazyce příslušného nejvyššího činitele daného státu. Ačkoliv se spojení neustále prověřuje, ,,naostro´´ bylo použito jen několikrát – kromě kubánské krize v době arabsko-izraelské války v roce 1967, během libanonská krize a dalších.
První zkušební zpráva, kterou Američané vyslali, zněla: „The quick brown fox jumps over the lazy dog 1234567890 ´“ (Rychlá hnědá liška skáče přes líného psa), kde bylo zastoupeno všech 26 písmen anglické abecedy, všechny arabské číslice a apostrof, aby se otestovalo správné fungování klávesnice a tiskárny. První sovětské vysílání byl lyrický popis krás západu slunce nad Moskvou. Další americké testy obsahovaly výňatky Williama Shakespeara, Marka Twaina, encyklopedie, příručku první pomoci; sovětské testy výňatky z děl Antona Čechova a Turgeněva. Zaměstnanci společnosti MOLINK (Moskevská linka) věnují zvláštní pozornost tomu, aby kontrolní texty nezahrnovaly narážky nebo literární ukázky, které by mohly být nesprávně interpretovány.
Horká linka byla určena pouze pro přenos textu, protože mluvená řeč může být nesprávně interpretována. Vedla fyzicky dvěma trasami – základní linka kabelem z Washingtonu přes Londýn, Kodaň, Stockholm a Helsinky do Moskvy a druhá linka radiově z Washingtonu do Moskvy přes Tanger. I kdyby byl přerušen jeden okruh, okamžitě bylo možné přepnout na druhý okruh.
V průběhu let se to několikrát stalo. V roce 1964 nějaký zloděj uřízl u Helsink kus kabelu horké linky, dlouhý skoro sedm metrů. Později vyřadila linku z provozu bouře, která poškodila elektrárnu v jižním Finsku. V roce 1965 rozdělali kluci v Rosedalu (stát Maryland, USA) oheň v kabelové vstupní šachtě. Ve Finsku zase jeden farmář poškodil kabel při orání a roku 1966 na šest hodin ochromila linku stávka finských poštovních zaměstnanců. Pár měsíců nato sovětská nákladní loď přetrhla kabel, když najela v Dánsku na mělčinu. V žádném z těchto případů však horká linka nezmlkla déle než na pár sekund, než přešla na druhý okruh.
Oficiálně použily poprvé horkou linku Spojené státy, když se J. F. Kennedy 22. listopadu 1963 stal obětí atentátu. Ze strany Sovětského svazu došlo k prvnímu použití horké linky 5. června 1967 při vypuknutí šestidenní arabsko-izraelské války.
Podobné horké linky byly během doby zavedeny mezi dalšími státy – v roce 1971 mezi Islámábádem (Pákistán) a Novým Dillí (Indie) a v témže roce mezi Soulem (Jižní Korea) a Pchjongjangem (Severní Korea), v roce 2007 mezi Pekingem a Washingtonem.