Milena Městecká: Na Tachovsku „ožily“ cesty pochodů smrti

Praha 3. května 2022

Trasy pochodů smrti od posledního dubnového víkendu promlouvají. Na jejich cestách bylo odhaleno sedm nových infopanelů. Jak to tehdy v dubnu 1945 bylo se dnes dozvíte ve Studánce, Lesné, Staré Knížecí Huti, ale také na Pastvině, v Maršových Chodech, Starém Sedlišti a Dolech u Boru.

Sedm infopanelů na cestách smrti

Od roku 2019 startuje v dubnových dnech od tachovské Mohyly netradiční pochod. Díky tachovským „věrným“, i těm, kdo dorazí z větší dálky, se daří držet jeho tradici. Netrhají se rekordy, ale taky to není jen tak projít 27 km v jediný den. Koho odradí celková délka, může si trasu zkrátit, přidat se k pochodu a dojít třeba jen pět kilásků do sousední vesnice. Máme to totiž dnes o dost snadnější. Vězni z koncentráků na pochodech smrti neměli vůbec na vybranou, stráže SS je týrali a likvidovali ve velkých počtech. Vězni z Buchenwaldu v okolí Tachova zanechali při pochodu a noclehu z 13. na 14. dubna 1945 celkem 90 obětí. Dalších 600 obětí z Buchenwaldu bylo na Novém židovském hřbitově dozorem SS spáleno. Také vězni z Lengenfeldu a Cvikova, tehdy 170 km vzdálených poboček Flossenbürgu, to měli na cestě podstatně horší než my. V hrobech na trase jejich pochodu smrti z 22. na 23. dubna bylo nalezeno 112 obětí jen na cestě z Tachova do Dolů u Boru. Ze svědectví ale víme, že jich bylo mnohem více. Jak řekla výstižně při odhalení prvního infopanelu na trase, paní starostka Studánky, Silvie Vajskebrová: „Patnáct vyhaslých životů na louce za Studánkou je kapička v moři utrpení, které v závěru války zalilo Evropu a muselo se obyčejným lidem, civilistům, jevit jako konec světa a učiněná apokalypsa.“

Odhalovali jsme pak na naší sobotní cestě symbolicky jedno místo za druhým, nové panely s mapkami, fotkami a příběhy z krutých pochodů smrti. Vítali nás starostové a zástupci obcí, vřelými slovy, často i pohoštěním a čím dále na trase s podivem nad našlapanými kilometry. Datum pochodu připadlo letos na 30. dubna a kolem nás se odehrávaly přípravy čarodějnic a prvního máje. Navíc nás na cestě provázel zasvěcenými komentáři jako každý rok František Soukup – spoluautor textů a návrhů infopanelů. Čtyři roky spolupráce s tímto tachovským filmařem a badatelem nesou své ovoce. A navazují na jeho desítky let práce, bádání v archivech a ověřování fakt v terénu. Za pomoci jeho Klubu HP – hledačů podzemí, poznání a pravdy, tedy „všeho“, jak říká on sám. Aby pro nás a budoucí generace sestavil historii pochodů smrti na Tachovsku, čerpal také z dokumentů těch, kdo skládali jejich příběhy dříve, pana Býruta, Jůdy a mnoha jiných. Především pak ze svědectví přeživších, pánů Jokla, Becheta, Pernici, Titze a dalších. Přestože už nežijí, zůstanou s námi na infopanelech úryvky jejich vzpomínek a jejich jména.

Neznámí dostali svá jména

Jména nás ostatně provázela v sobotní poslední dubnový den v podstatě na každém kroku. Na všech místech jsme četli ze seznamu 87 jmen obětí. V místech, kde zemřeli, byla přečtena poprvé v historii, známe je totiž teprve několik měsíců. Většina obětí byla z bývalého Sovětského svazu, několik dalších z Maďarska a Polska. Potvrdila se tak mimo jiné svědectví uvádějící nemilosrdné střílení vězňů, například dle rozkazu „Maďaři vystoupit!“. Následovaly salvy SS stráží, dobíjení obětí a mrtví podél cest. Ročníky narození obětí 1922, 1924 či 1925 nebyly výjimkou, šlo z velké části o ztracené mladé životy. Identitu obětí jsme určili podle vězeňských čísel z exhumací. Z poválečných vyšetřování známe také jedno jediné jméno vězně z Československa.

Mnoho neznámých pochovaných u tachovské Mohyly dostalo svá jména. Zatím nic víc, nevíme, jak vypadali, neznáme jejich životní příběhy. Ty čekají teprve na své objevení. Ostatní mrtví – dohromady leží u Mohyly 232 obětí – stejně jako 600 spálených z Buchenwaldu a dalších 15 spálených u Studánky, zůstanou zřejmě už navždy bezejmenní. Ale každý z vás dnes může vyrazit po jejich cestě útrap a smrti. V plánu města Tachova už se rodí projekt na další infopanely – u Mohyly, nádraží a památníku upálení vězňů. Také se jména obětí dočkají velké pamětní desky u tachovské Mohyly, která už po několik let prochází rekonstrukcí a rekultivací. Stává se z ní pietní místo, které „ožívá“ a zve nás živé přijít sem vzpomenout na ty mrtvé a trpící. A už nikdy nezapomínat jakým utrpením prošli.

Foto: Milena Městecká, František Soukup – autorka knihy Evropa v agonii pochodů smrti

U prvního infopanelu ve Studánce jsme po 4 km z Tachova v plném počtu, paní starostka Vajskebrová sedí vpředu u kamene, zahlédnete i pány zastupitele Tachova

  Zastavujeme u křížku za Studánkou, místo spálení 15 vězňů z Buchenwaldu bylo tachovskými hledači nalezeno a označeno v roce 2014

Čtení jmen mrtvých, kteří zde byli nemilosrdně zabíjeni, u dalšího infopanelu u kapličky na Pastvině …

… ti, kdo jména na Pastvině vyslechli si těžko představují jejich osudy

Uvítání pana starosty Ryby u infopanelu v Maršových Chodech

František Soukup se svou nerozlučnou kamerou ve Starém Sedlišti, infopanel je přímo u schodů do kostela, kde se usmívá paní starostka Valíčková

V cíli v Dolech u Boru nás po 25 km pochodu čekal pan Cvrk (vlevo), tajemník města Boru a příjemné pohoštění, čaj, koláčky i autobus na cestu zpět do Tachova