Odkaz Mustafy Shokaye v domácích i zahraničních  studiích

Nur Sultan 23. dubna 2022

V Národní akademické knihovně se konala mezinárodní vědecko-praktická konference s názvem „Odkaz Mustafy Shokaye v domácích i zahraničních studiích“. Hlavní místo v něm zaujal projev Dmitrije Žuravleva, ředitele Institutu regionálních problémů Ruské federace, v němž  uvedl,  že život a činnost Mustafy Shokaye je neocenitelným dědictvím nejen pro kazašský národ, ale pro celý euroasijský prostor a turkický svět vůbec.

Setkání se zúčastnili státní a veřejný činitel Myrzataj Žoldasbekov, prorektor ENU L. N. Gumiljov, akademik Národní akademie věd Republiky Kazachstán Dihan Kamzabekuly, Sabit Šildebay – ředitel Ústředního archivu Kazachstánu, doktor historie Burkitbay Ayagan a další národní vědci, jakož i zástupci vědeckého světa z Francie, Baškirska (Rusko), Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Ázerbájdžánu a Ruska. Konference se konala z iniciativy Ministerstva kultury a Mezinárodní turkické akademie. Během konference byla uspořádána výstava vědeckých publikací, knih a článků věnovaných Mustafovi Shokaye a výstava kopií jeho rukopisů a dopisů z fondů Národního archivu Republiky Kazachstán.

Zasedání moderoval Darhan Kydyrali, prezident Mezinárodní turkické akademie, doktor historických věd, profesor, akademik Národní akademie věd Republiky Kazachstán. Hovořil o životě Mustafy Shokaye ve světle nových historických dokumentů nalezených archiváři.

V dnešním turkickém světě pravděpodobně neexistuje člověk, který by neznal Mustafu Shokaye, ideologa svobodného Turkestánu, bojovníka za zájmy kazašského lidu. Před bolševickým převratem pracoval Mustafa Shokaye jako tajemník muslimské frakce Státní dumy. Poté vedl Turkestánskou autonomii. Po porážce Turkestánské autonomie bolševiky emigroval Mustafa Shokaye v roce 1921 přes Istanbul do Paříže. Nejprve žil ve Francii, poté se přestěhoval do Německa. V exilu vydával časopisy „Nový Turkestán“, „Mladý Turkestán“, v nichž kritizoval politiku sovětské moci.

Podle archivářů a historiků psal Mustafa Shokaye v exilu články o potřebě jednoty turkického národa, jeho politického, hospodářského a kulturního života. Nikdy nerozděloval lidi podle rasového nebo národnostního klíče, ani nebyl příznivcem nacionalistických myšlenek (byl ženatý s Marií Gorinou), jak si to představovala sovětská historie. Navíc nikdy nekolaboroval s nacisty – zemřel 27. prosince 1941 v berlínské nemocnici za záhadných okolností, snad otráven…

Pracovníci Národního archivu Republiky Kazachstán nalezli dopisy Mustafy Shokaye, které svědčí o vývoji jeho politických názorů v období emigrace. Po získání nezávislosti se v Kazachstánu začalo studovat jeho dědictví a byly vydány jeho práce a dokumenty. V Národním archivu Republiky Kazachstán jsou uloženy zejména Shokaye dopisy jeho literárnímu spolupracovníkovi Abduluakapu Oktajovi a jeho korespondence s dalšími lidmi, kteří se podíleli na vydávání časopisů.

Důležitým objevem archivářů, který byl dosud málo známý, je skutečnost, že “Mustafa Shokaye nikdy nespolupracoval s nacisty v koncentračním táboře,“ uvedla doktorka historických věd a profesorka Valichanovova institutu historie a etnologie Gulzhauhar Kokebajevová.

Archivy zdokumentovaly setkání a spolupráci Mustafy Shokaye s Alikhanem Bokejchanovem, vůdcem kazašského národněosvobozeneckého hnutí Alash, uvedla. Podle ní byl Mustafa Shokaye po nucené emigraci do Francie a poté do Německa proti nacistické politice a prohlásil, že nechce s nacisty spolupracovat. Po těchto událostech přišla smrt Mustafy Shokaye. V sovětských dobách, kdy bylo jméno Mustafy Shokaye zakázáno, ho jako první ocenili Kazaši v Turecku. Jako první hledali místo, kde je pochován.

Doktor historických věd, vedoucí oddělení Historického ústavu Akademie věd Uzbekistánu Kahramon Radžabov zase hovořil o zvýšeném zájmu veřejnosti o historii ozbrojeného boje proti sovětskému režimu v Turkestánu v roce 1918. Vlastenecké myšlenky antikolonialismu a nezávislosti, které v tomto období inicioval Mustafa Shokaye, vůdce turkestánské autonomie, odstartovaly široké národně osvobozenecké hnutí, které zahrnovalo zástupce všech sociálních vrstev a národů regionu. Mnozí z nich položili život ve jménu svobody v Turkestánu.

Většina ministrů turkestánské autonomní vlády v čele s Mustafou Shokaye měla vysokoškolské právnické vzdělání, což svědčí o jejich vysoké odbornosti. Členové Prozatímní vlády se v roce 1918 obrátili na obyvatelstvo se zvláštní výzvou. Vyzval všechny obyvatele Turkestánu bez ohledu na rasu, národnost, náboženskou příslušnost, pohlaví, věk a politické smýšlení k jednotě a solidaritě. Činnost první lidově demokratické vlády bohužel netrvala dlouho. Bolševici v něm viděli nebezpečí a usilovali o jeho rychlou likvidaci.

Mustafa Shokaye byl významnou osobností kazašského národně osvobozeneckého hnutí,“ řekl Alexandr Kadyrbajev, doktor historie a profesor Ústavu orientalistiky Ruské akademie věd. – Rozhodnutí o sebeurčení Turkestánu z roku 1917 nebylo v rozporu s Leninovými dekrety a bylo v souladu s národně osvobozeneckým hnutím těch let, kdy všechny národy bývalého ruského impéria začaly vyhlašovat autonomii.

Zajímavou myšlenku vyslovil Dmitrij Žuravlev, ředitel Institutu regionálních problémů Ruské federace. Podle něj by se hodnota dědictví historických osobností měla měřit nejen politicky, ale i kulturně.

“Především je to transformace kultury jednotlivých skupin a národních celků v kulturu jednoho národa, na čemž má velkou zásluhu Mustafa Shokaye. Udělal pro to mnoho jako vědec i jako profesionální politik. Dnes můžeme mluvit o státech ve Střední Asii, které vznikly na pevném kulturním základě, který položil Mustafa Shokaye,“ řekl D. Žuravlev.

Da se říct, že vytvoření turkestánské autonomie bylo prvním pokusem o vytvoření nezávislého národa ve Střední Asii a její vůdce Mustafa Shokaye byl velkým bojovníkem za svobodu svého lidu.

http://kazpravda.kz/n/predvestnik-nezavisimosti/

RK