S Mozartem a Miroslavem Krobotem do vesmíru!
Brno 6. dubna 2022
Wolfgang Amadeus Mozart – KOUZELNÁ FLÉTNA
Předposlední premiéra sezony 2021/22 slibuje být dalším velmi zajímavým příspěvkem do repertoáru operního souboru. Na programu je Mozartova Kouzelná flétna, a když se její režie ujme divadelník, jako je Miroslav Krobot, čeká nás možná netradiční, a o to zajímavější příběh. A taky výprava na jinou planetu.
Nová Kouzelná flétna bude první operní inscenací vynikajícího herce a režiséra Miroslava Krobota, jehož působení v Dejvickém divadle se stalo skutečnou érou. Zde se také poprvé setkal s Mozartovou nejoblíbenější operou a se svým dejvickým souborem ji uvedl ve vlastní úpravě s velkým úspěchem v roce 2003.
„Kouzelná flétna je o naději, což je, obzvlášť dneska docela potřebné. Ale já bych ji i bez těchto momentálních krizových situací vnímal jako základní jednoduchý vztah mezi dvěma lidmi, o lásce a jisté naději, která dokáže spoustu věcí vyřešit. Udělat tu operu tak, aby byla přesvědčivá a zajímavá, je na Kouzelné flétně nejtěžší. Aby nebyla jenom pohádkovým klišé. Setkání s operou je pro mě velkou výzvou, k níž přistupuji s respektem a pokorou. Chceme se inspirovat rozmanitostí Mozartovy hudby a komediálním potenciálem libreta a nastudovat vizuálně, hudebně a herecky přitažlivou inscenaci,“ říká k inscenaci Miroslav Krobot.
Tamino hledá za pomoci kouzelné flétny, upovídaného ptáčníka Papagena a tří zlobivých malých Géniů krásnou Paminu, kterou unesl od její matky, Královny noci, mocný Sarastro. Tak začíná samotná Mozartova opera, ale tato verze příběhu má počátek o mnoho let dříve na vesmírné lodi Sedm slunečních kruhů, která kvůli poruše skončila neplánovaně na oběžné dráze neznámé planety. Posádka se přenesla na povrch, aby tam strávila řadu let snahou získat znovu kontrolu nad lodí. S postupujícími roky se zvětšoval rozkol mezi členy posádky, který završila smrt kapitána. Ten proti očekávání nepředal své pravomoci první důstojnici s poetickou přezdívkou Královna noci, ale druhému důstojníkovi Sarastrovi. Oba tábory ale pokračovaly v marných pokusech o získání kontroly nad vesmírným plavidlem. Tento úkol však může splnit až nová generace.
„S Andrejem Ďuríkem jsme hledali vizuální podobu. Pohádka je na nás malinko přece jenom prvoplánová. A fantasy je dnes žánr, který je velmi populární a vlastně má většinou taky dobrý konec. Proto jsme ho zvolili jako řešení. Nás s Andrejem Ďuríkem oba vizuálně bavily takové ty prastaré Star Treky ze šedesátých a sedmdesátých let, které jsou už dneska v podstatě pohádkové a svým způsobem vlastně dojemné,“ dodává Krobot.
Kouzelná flétna vychází z tradice singspielu, kde se střídá zpěv s mluveným slovem, je plná filozofie a symbolických odkazů, ale také humoru a především půvabné Mozartovy hudby. I když byla Kouzelná flétna svými tvůrci určena pro lidové publikum v předměstském Schikanederově divadle, skladatel pro své postavy napsal jedinečná hudební čísla, ať to je virtuózní part Královny noci, vrchol umění každé koloraturní sopranistky, či lyrické árie zamilovaného páru Tamina a Paminy, stejně jako roztomilý Pa-pa-pa duet Papagena a Papageny. Na ty se milovníci Mozartovy mohou těšit v podání Doubravky Součkové, Martiny Masarykové (Královny noci), Jany Šrejma Kačírkové, Andrey Široké (Pamina), Petra Nekorance, Daniela Matouška (Tamino), Tadeáše Hozy, Jana Šťávy (Papageno) a dalších pod taktovkou Pavla Šnajdra. Jako bonus mohou v naší výpravné inscenaci nahlédnout na oplátku do říše fantasy a sci-fi a třeba tak pro sebe objevit novou vášeň.
Alena Navrátilová Ochrymčuková
Kouzelná flétna
Opera o 2 dějstvích
Hudba Wolfgang Amadeus Mozart
Libreto Emanuel Schikaneder
Hudební nastudování Pavel Šnajdr
Režie Miroslav Krobot
Scéna Andrej Ďurík
Kostýmy Jana Preková
Sbormistr Klára Složilová Roztočilová
Choreografie Hana Achilles
Světelný design Přemysl Janda
Dramaturgie Patricie Částková
Osoby a obsazení
Sarastro Jiří Sulženko / David Szendiuch
Tamino Petr Nekoranec / Daniel Matoušek
Královna noci Martina Masaryková / Doubravka Součková
Pamina Jana Šrejma Kačírková / Andrea Široká
Papageno Tadeáš Hoza / Roman Hoza / Jan Šťáva
Papagena Eva Esterková / Martina Mádlová
Monostatos Petr Levíček / Vít Nosek
1. dáma Daniela Strakova‑Šedrlova / Eliška Gattringerová
2. dáma Jana Hrochová / Markéta Cukrová
3. dáma Václava Krejčí Housková / Jarmila Balážová
3 géniové Pavla Vrábelová / Kristýna Maťašová /
Lucie Kalandříková
Mluvčí / Kněz David Nykl / Josef Škarka
1. ozbrojenec a 1. kněz Vít Nosek / Pavel Valenta
2. ozbrojenec a 2. kněz Josef Škarka / Petr Karas
Sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno
Premiéra 13. dubna 2022, Janáčkovo divadlo
reprízy: 14., 17., 23. a 30. 4., 7. a 20. 5. 2022
vždy v 19:00
Předpremiérové kukátko 4. dubna 2022 v 18:00, online ke zhlédnutí zde: https://youtu.be/W9RN53W506Y
Inscenační tým
Pavel Šnajdr absolvoval obory skladba a dirigování na JAMU pod vedením A. Piňose (skladba) a E. Skotáka (dirigování). Jako člen skladatelského sdružení Bezmocná hrstka byl dvakrát oceněn ve skladatelské soutěži Generace. S brněnským souborem Ars Incognita premiéroval na čtyři desítky skladeb soudobých autorů; některé z nich vyšly na CD. V roce 2001 s tímto souborem vystoupil na Pražském jaru a v roce 2005 na festivalu Pražské premiéry. Spolupracoval s předními českými symfonickými orchestry a divadelními scénami (mj. s filharmoniemi
brněnskou, královéhradeckou, teplickou a PKF, SOČR, Národním divadlem v Praze, Státní operou, Divadlem J. K. Tyla v Plzni, Moravským divadlem Olomouc). V letech 2004–2007 byl angažován v Národním divadle Brno, s nímž se zúčastnil japonského turné; v současné době v něm opět působí jako dirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Kromě klasického repertoáru má v těchto kamenných institucích na kontě i několik světových a českých premiér baletů i oper (Matějů, Malásek, Maskats, Nejtek…). Soustavně se věnuje soudobé hudbě a se souborem BCO, který v roce 2011 založil, uvedl mnoho desítek titulů ze současné české i světové tvorby, z nichž byly pořízeny mnohé live i studiové nahrávky Českým rozhlasem.
Miroslav Krobot, přední český divadelní režisér, herec a dramatik se narodil v Šumperku. Divadlo ho přitahovalo už odmala. Vystudoval režii na JAMU a po absolutoriu nastoupil do Západočeského divadla v Chebu. Jeho další cesta vedla do Hradce Králové a od roku 1984 působil v pražském Realistickém divadle, kde dvakrát získal cenu Českého literárního fondu za režii: v roce 1985 za inscenaci Čáry na dlani a v roce 1988 za inscenaci Merlin aneb Pustá zem. Začal také hostovat v Národním divadle, kam v roce 1990 nastoupil jako kmenový režisér. Režíroval zde např. hry Ze života hmyzu bratří Čapků, Goldoniho Mirandolínu, Gogolovu Ženitbu a vlastní dramatizaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, která získala v roce 1993 Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku. V letech 1996–2014 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla, kam tehdy přivedl celý svůj absolventský ročník katedry z DAMU, jenž se tak stal základem nového divadelního souboru. Za jeho působení se Dejvické divadlo stalo jednou z nejnavštěvovanějších pražských scén a obdrželo řadu ocenění. Mezi jeho nejvýznamnější režie v Dejvickém divadle patří např. Oblomov, Tři sestry, Hamlet nebo Muž bez minulosti, který získal Cenu Alfréda Radoka jako inscenace roku 2010. Před kamerou debutoval rolí otce v Příbězích obyčejného šílenství (2005) Petra Zelenky a za ztvárnění role získal Českého Lva. Velký úspěch mu přinesla role ve filmu Bély Tarra Muž z Londýna (2007), ve kterém si zahrál po boku Tildy Swintonové. Hlavní postavy ztvárnil i ve slovensko‑českém filmu Dům (2011), který byl uveden na Berlinale, či v animovaném počinu Alois Nebel (2011), jenž byl pozván do programu benátského festivalu a získal Cenu EFA pro nejlepší animovaný film. Objevil se i ve snímku Alice Nellis Tajnosti. S významnou polskou režisérkou Agnieszkou Holland spolupracoval na televizní sérii Hořící keř (2013) a na filmovém dramatu Přes kosti mrtvých (2017). V posledních letech se jako herec stal součástí filmů Hodinářův učeň (2019), Ostrým nožem (2019) a Muž se zaječíma ušima (2020). Věnuje se rovněž filmové režii, jeho prvním filmem byla tragikomedie Díra u Hanušovic (2014), dále si zahrál v řadě televizních seriálů včetně komediálního, divácky úspěšného sitcomu Čtvrtá hvězda (2014), který také režíroval společně s Janem Prušinovským.
Andrej Ďurík vystudoval scénografii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze u prof. Jana Duška. V rámci studia působil na roční stáži na prestižní Central Saint Martins (University of the Arts London). Spolupracoval s režiséry Štěpánem Páclem Z prachu hvězd (Lenka Lagronová, Národní divadlo), Za vodou (David Jařab, Národní divadlo moravskoslezské), Scapinova šibalství (Molière, Divadlo Petra Bezruče), Kazimír a Karolína (Ödön von Horváth, Divadlo Petra Bezruče), Modrý pták (Maurice Maeterlinck, Národní divadlo) a Jako břitva (Němcová, Lenka Lagronová, Národní divadlo). Je rovněž autorem scény v nové inscenaci Tři sestry, kterou po Štěpánu Páclovi režijně převzal umělecký ředitel Činohry ND Daniel Špinar, pro kterého vytvořil i scénografii k inscenaci Netrpělivost srdce (2018). V dřívějších letech pracoval taktéž s Miroslavem Krobotem – v Dejvickém divadle na inscenacích Muž bez minulosti, Brian; v bratislavské Astorce na Idiotovi a ve finském Městském divadle Kuopio na inscenaci Najal jsem si vraha. V Činoherním studiu v Ústí nad Labem vytvořil scénografie pro inscenace Thomase Zielinského Strange love, Separatisté, Soukromá vichřice a pro inscenaci Chudí v lodži Jaroslava Achaba Haidlera. S týmem tří režisérů připravil Poslední chvíle lidstva (Divadlo Komedie) a s Marianem Amslerem Top Girls (Západočeské divadlo Cheb). Vytvořil scénografii pro předávání národních filmových cen Slnko v sieti (Slovenské národní divadlo), projekce pro inscenaci Orfeus a Eurydika v scénografii Borise Kudličky (SND), podílel se na monografii Borise Kudličky Volume I. V roce 2012 vytvořil scénografii pro předávání Výročních cen Akademie designu ČR Czech Grand Design ve Stavovském divadle. Pro operní soubor Národního divadla Brno vytvořil první scénografii do inscenace Nápoje lásky (2018). Jeho další operní inscenací byla Figarova svatba pro Národní divadlo Praha (2019) a Prodaná nevěsta pro Jihočeské divadlo (2019). Vytvořil scénografii pro Komorní divadlo Aréna k inscenaci Karpatský thriller (2020), pro městské divadlo Brno k inscenaci Bella Figura (2020) a s režisérem Miroslavem Krobotem spolupracoval na inscenaci Zánik samoty (2021).
Jana Preková absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a DAMU (obor scénografie). Jako kostýmní výtvarnice a scénografka spolupracuje s řadou divadel v Praze, Brně, Ostravě, Hradci Králové Klicperovo divadlo ad.) a s režiséry (J. A. Pitínský, Jan Nebeský, Martin Františák, Ivan Rajmont ad.). S Národním divadlem spolupracuje od roku 1987. Pro režiséra Jana Nebeského navrhla scénu a kostýmy ke hře Brendana Behana Rukojmí (1987), kostýmy k Schillerově hře Úklady a láska (2005), Molièrovu Donu Juanovi (2008) a Shakespearovu Králi Learovi (2011), pro J. A. Pitínského kostýmy k Bloudění Jaroslava Durycha (1998), Maryše (1999) bratří Mrštíků, Vančurově Markétě Lazarové (2002), Babičce Boženy Němcové (2007), Konci masopustu Josefa Topola (2011) a ke Smetanově opeře Dalibor (2001). V ND spolupracovala rovněž s Ivanem Rajmontem na Shakespearově Antoniovi a Kleopatře (1999), s Michalem Dočekalem na projektu Poslední páska Samuela Becketta a Marcela Mihaloviciho (2003) a s Miroslavem Krobotem na Dogville Larse von Triera (2010). Pro brněnské HaDivadlo navrhla výpravu k inscenaci Woyzeck (2019), pro Studio Hrdinů výpravu k inscenaci Moje říše je z tohoto světa (2021). Jako kostýmní výtvarnice autorka scénografie spolupracovala např. s Divadlem v Dlouhé na inscenaci Vytržení panny z Barby (2021), s Divadlem pod Palmovkou na inscenaci Nora (Domeček pro panenky) (2016), kostýmy navrhla do inscenací např. Pan Pros (2019) pro Divadelní spolek JEDL nebo Lidská tragikomedie (2015) pro Divadlo v Dlouhé. Působí pedagogicky na Divadelní fakultě JAMU v Brně (Ateliér scénografie).
Hana Achilles vystudovala současně se studiem Taneční vědy na HAMU v Praze choreografii a interpretaci na Salzburg Experimental Academy of Dance. Následně absolvovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, obor Choreografie baletu pod vedením Jána Ďurovčíka. Byla zaměstnaná v olomouckém Divadle na cucky, Soukromé konzervatoři v Nitře, Universitě Palackého či jako vedoucí taneční složky VUS Ondráš, kde choreograficky působí dodnes. Nyní vyučuje v ZUŠ Kyjov. Je kmenovou tanečnicí souboru Hradišťan, v němž pracuje taktéž jako umělecký manažer a produkční. Jako choreograf hostuje v národních i oblastních divadlech po celé České republice a spolupracuje s předními českými režiséry. V činohře zmiňme např. Břetislava Rychlíka (Konec masopustu; Vítězný únor, Osobní poplach), Annu Petrželkovou (Svatba; Dobré mravy; Blanche a Marie; Pěna dní; Jules a Jim), Alexandra Minajeva (Idiot), Jiřího Jelínka (Groteska), Patra Michálka (Jednou budem dál), Jana Žůrka (Doupě; Dej mi štěstí; Poiésis; Dorian), Hanu Mikoláškovou (Poprask na Laguně; Siddhrátha) nebo Zdeňka Duška (Mnoho povyku pro nic). Na tvorbě muzikálů se podílí s Hanou Mikoláškovou (Sweeney Todd), Patrikem Lančaričem (Petr a Lucie; Donaha!), Dodo Gombárem (Šakalí léta), Lindou Keprtovou (Chicago) a dalšími. V opeře, převážně v ND Brno, nejvíce spolupracuje s režisérem Tomášem Studeným (Její pastorkyňa; Lékárník; Perikola), Anna Petrželová (Così fan tutte) nebo Ladislavou Košíkovou (Lovci perel) a s uměleckými tělesy jako Opera Diversa nebo Kantiléna. Vlastní taneční představení tvoří převážně s hudebníky Tomášem Šenkyříkem (Dům doni Bernardy; about_blank; Vandrovali hudci; Andělé v srdci města) nebo Jiřím Gužíkem pro VUS Ondráš (Náš svět; 1. obraz Příběh zbojníka). Interpretačně se podílela na tanečních projektech českých i zahraničních choreografů, jako jsou např. Ladislava Košíková, Daniela Stavělová (CZ), Zoé Knights (AUS, D), Jaroslav Cemerek, Susan Rethorst (USA, NL), Marijana Savovská (MK, D), Zuzana Žabková (SK) či Monika Caunerová (SK).
Přemysl Janda začínal jako návrhář světelných reklam a nasvícení obchodů. V roce 2002 nastoupil do Stavovského divadla, kde se po třech letech praxe stal světelným designérem. Během tamního působení spolupracoval s mnoha významnými režiséry, scénografy a světelnými designéry; například s manželi Ursel a Karl‑Ernstem Herrmannovými, Hartmutem Schörghoferem, Joëlem Lauwersem, Etiennem Plussem, Guyem Robertsem, Ivanem Rajmontem, Michalem Dočekalem, Danielem Špinarem, Danielem Tesařem, Robertem Wilsonem, A. J. Weissbardem, Davidem Radokem. Světelný design vytvořil pro inscenace ve Stavovském divadle, na Nové scéně, v NdB, v Theater La Monnaie / De Munt v Bruselu, Théâtre de Caen – Opera House, Opéra de Dijon, Les Théâtres de la Ville de Luxembourg, v Nové Opeře Slovenského národního divadla, v Opéra de Lille, Opéra Royal / Château de Versailles nebo v GöteborgsOperan. Jako světelný designér klade důraz na funkčnost a dramaturgii světelného designu a dokonalé technické provedení představení.
Text: Patricie Částková