Písně pod kulkami: Jak lidová hrdinka Kazachstánu Rosa Baglanova pomohla blíže k vítězství
Rosa Baglanová, jediná z umělců, byla dvakrát oceněna medailí “ Za bojové zásluhy“
Rosa Baglanova se narodila 1. ledna 1922 v Kazalynské oblasti Kyzylorda.
Hned po maturitě nastoupila Rosa do Pedagogického ústavu v Kyzylordu. Poté, co byl její bratr Idris povolán do armády, zůstala jedinou ošetřovatelkou v rodině. Musela ukončit studium ve třetím ročníku a odjela s rodinou do Taškentu, kde nastoupila na pobočku do Taškentského textilního ústavu. Tam si v té době mohla zajistit bydlení na ubytovně, stravu a zázemí tkalcovny. Bratra Idrise Rosa už nikdy neviděla. Hned po službě byl poslán na frontu, odkud se nikdy nevrátil – info Almaty.tv.

Ale Rosa se nikdy nestala tkalcem. Náhopdou se setkala s ředitelem uzbecké filharmonie a sólistou Taškentské opery Muhitdinem Kari-Jakubovem, který vychoval více lidových umělců. Setkání bylo opravdu náhodné. Kari-Jakubov procházel kolem jednoho ze soukromých domů a slyšel, jak dívka zpívá. Hlas se mu moc líbil, zastavil se a začal poslouchat. Po vyslechnutí vešel do domu a chvíli s ní mluvil a pak s její matkou. Takže v roce 1941 se Rosa Baglanova stala umělkyní státního ženského souboru písně a tance uzbecké SSR.
Na svém debutovém koncertě v Taškentské opeře v sále byl mimo jiné i první tajemník místního Ústředního výboru KP Osman Yusupov. Velice obdivován její talent, poděkoval Kari-Jakubovovi, a slíbil jí, že jí pomůže k získávání možného studiu v Moskvě. Na dalším koncertě, ji po představení Yusupov předal tisíc rublů a zařídil l stadium na moskevskou konzervatoři.
Rosa Baglanova neměla čas získat vzdělání na moskevskou konzervatoři v Moskvě. Vypukla válka a sama zpěvačka se jako součást souboru vydala na frontu, kde vystupovala před vojáky Rudé armády přímo na fronte..
Za čtyři roky uskutečnil soubor přes tisíc koncertů a dokonce vystoupovcal pět set metrů od frontové linie. Do přední části frontové linie soubor musel postoupit pěšky, překonat až patnáct kilometrů v plné výstroji, se zbraní v ruce a koncertními obleky na zádech. Malá Rosa s nohami velikosti 33 si musela vycpat boty hadry. Pódiem se postavil na karoserii nákladáku, na pásech tanku nebo obyčejném povozu, ale ani to nebránilo frontovému souboru, aby se těšily obrovskému úspěchu.
V tomto období poprvé slyšela píseň „Ah, Samara-městečko“ v podání Lydie Ruslanova. Zanedlouho ji začala zpívat sama. Mimochodem, sama Lydia Ruslanova, která uznala její výkon za nejlepší, podlehla Baglanově písni. Stala se vizitkou růže Tajibajevny a zlatým hřebem programu na každém jejím koncertě.

Na takových koncertech mohla Rosa Baglanová zpívat 10-12 hodin v kuse, aniž by věnovala pozornost únavě nebo střelbě z různích zbraní. V jeden den utrpěla zranění, které ji málem připravilo o zrak nebo během jednoho z vystoupení začal po souboru střílet nepřátelský minomet.
„Najednou jsem cítila nesnesitelnou bolest v očích, jako by se rozsvítily. A pod levým okem jsem našla něco, co vypadá jako horká ostrá špička jehly. Ta malá střepina se mi dostala do rohovky levého oka. Po čtyřech hodinách se oči zčernaly, jako by byly spálené. Odvezli mě do nejbližší nemocnice, dali mi léky, ale operovat se nedařilo nebo vedle na lůžkách sténali vojáci bez rukou a bez nohou.” Po chvíli neviděla vůbez nic.
Baglanová následně podstoupila šest operací a podařilo se jí získat zpět zrak, ale zranění si během celého následného života opakovaně připomínala.
Na frontě Růžena Baglanová nejen zpívala, ale také pomáhala zdravotníkům transportovat a převážet zraněné. Brala si jakoukoliv, i tu nejnáročnější práci. Za svou odvahu byla Rosa Baglanova, jediná z umělců, dvakrát oceněna medailí „Za bojové zásluhy“. První jí předal maršál Koněv a druhý maršál Rokossovskij.
Svým talentem a vynikajícím výkonem si získala zvláštní respekt a lásku nejen svého lidu, ale i celého světa. Inspirovala bojovníky k činům v letech Velké vlastenecké války a obdivovala posluchače v poválečném období.
RK