Jaromír Jágr: dotkněte se legendy
Praha 7. března 2022
Jedna z hvězd světového hokeje, Jaromír Jágr, se tento týden oslavil padesátiny. Jardo, který několik let své slavné kariéry zasvětil Kontinentální hokejové lize, konkrétně Avangardu Omsk, se se svým klubem několikrát vydal do hlavního města Kazachstánu, aby se zúčastnil utkání s místním Barysem.
Vzpomínám si na pocity, které předcházely prvnímu zápasu Astany 15. listopadu 2008. Nebylo žádným tajemstvím, že mnoho lidí, i těch, kteří mají od hokeje daleko, když se dozvěděli, že přijede klub z Omsku se slavným českým hráčem, spěchali si koupit lístek na zápas. Tehdy měl Barys pohostinství ve skromném kazašském komplexu, postaveném čistě ze sponzorských peněz, o čemž svědčí malá pamětní deska před vchodem, které ne každý věnoval pozornost.
O rok později, 12. září 2009, zahájil Avangard svou druhou sezonu základní části KHL v Astaně proti Barysu.
Zdá se, že klub měl před startem spoustu starostí a Jágr jako občan České republiky zapomněl požádat o vstupní vízum. Naštěstí k tomu byla příležitost – v Omsku byl kazašský konzulát. Správa Avangardu se však zřejmě neobtěžovala zkontrolovat Jaromírův pas, který neměl žádné prázdné stránky (!!!).
A pan Jágr musel trávit čas v jakési pohraniční „uzávěře“. Incident Jardo navzdory svému postavení hvězdy vnímal s pochopením. Hlavní město Kazachstánu není nijak zvlášť náchylné k migračním problémům a v tranzitní zóně se nenacházeli žádní zahraniční návštěvníci, kteří by se zajímali také o sport.
Diplomaté spolu s pohraničníky zase měli pro Jágra pochopení a o vzniklém problému neprodleně informovali své české kolegy. Později jsem se od českého konzula v Kazachstánu dozvěděl, že Omsk jako ruské území nespadá pod jejich jurisdikci a že mu nemohou vystavit nový doklad. Naléhavá žádost byla zaslána na velvyslanectví České republiky v Moskvě, které vydalo nový pas a poslalo jej do Astany, kam přišla i vízová podpora. Nakonec byl Jaromír ještě mezi těmi, kteří se přišli před zápasem rozcvičit, aniž by prozradil svůj psychický stav.
A je docela dobře možné, že Jágr ten zápas mohl vynechat – taková situace se dá v hokeji přirovnat snad jen k tomu, že brankáře nahradí šestý muž v poli, když má tým čas na odskočení před závěrečnou sirénou.
V případě zápasu před téměř 13 lety byla přesně na úvodní vhazování naplánována jakási závěrečná siréna. Naštěstí se tak nestalo a Jarda na ledě vidělo mnoho nic netušících hokejových fanoušků.
Hlavní čas zápasu skončil fotbalovou nulou a v prodloužení přinesl Jágrovi vítězství v baráži jeho někdejší krajan z jedné země před jejím rozpadem, Slovák Josif Stumpel.
Po zápase Jaromír laskavě předstoupil před novináře a řekl jim, že se klub právě vzpamatovává z tragické smrti mladého talentovaného hokejisty Alexeje Čerepanova. Možná proto zapomněli vydat vízové doklady a Jágr si ani nevzpomněl na svůj pas.
Obecně byla každá návštěva významného Čecha v Kazachstánu velkou událostí. Po dalším zápase s Barysem vím, že novinářská obec bude žádat pozápasové setkání s Jaromírem, požádal jsem tedy svého přítele z ministerstva zahraničí Timura Achmetžanova, který mluví plynně česky i slovensky, aby se k nám připojil jako tlumočník.
Jak se dalo očekávat, Jágr za námi po zápase přišel, ale hned nás varoval: „Nemám moc času, musím pracovat na trenérech,“ což vždy dělal pilně dvakrát déle než jeho spoluhráči. A Jaromír měl úctyhodný věk i podle nesportovních měřítek, protože začal hrát na světové úrovni v době, kdy se ještě neobjevily osobní počítače.
Jardo byl však překvapen, že s ním mluvil Jaroslav Hašek, a přiznal, že to bylo poprvé, co s ním v KHL mluvili česky. Rozhovor se stal upřímnějším, přestože na něj útočili reportéři soupeřova týmu. Došlo to tak daleko, že se ho jeden z mých kolegů zeptal: „Uvažoval o přestupu do Barysu a za jakých podmínek?“ Otázka byla nečekaná nejen pro Jágra, ale i pro novináře. Nastala pauza, v časové dimenzi něco mezi falešným švihem před střelou a prodloužením, po které se všichni svorně, Jaromír spolu s novináři, utápěli v smíchu. Na památku jsem mu věnoval bronzovou sošku leoparda, kterou Jaromír vděčně přijal.
Dnes, kdy Jágr hraje v rodném Kladně s druhým nejvyšším počtem bodů v National Hockey League, se občas mluví o tom, kolik bodů by nakonec nasbíral, kdyby „neztratil čas“ v podobě tří sezon v KHL.
Byly doby, kdy byl kanadský velikán Wayne Gretzky naštvaný, že se ho rozhodli prodat z Edmontonu Oilers do Los Angeles Kings. Díky tomu však zvítězil hokej jako celek a dnes si užíváme NHL v celé její kráse od Vancouveru po Kalifornii a od Montrealu po Miami Beach.
V tomto ohledu si dovolím vyjádřit svůj názor. Totéž lze říci o odkazu Jaromíra Jágra nejen v NHL. Jardo působí jako skutečný český národní velvyslanec na rozsáhlé euroasijské hokejové scéně.
V rozhovoru s mým dobrým přítelem Vlastimilem Semakem, českým diplomatem pracujícím pro OSN, jsem se dozvěděl, že fanoušci v České republice žertují, že Jaromír Jágr bude hrát až do 68 let (jeho stálé číslo).
Při vědomí Jágrovy profesionality a věčně mladistvého elánu, který překonal rekord Gordieho Howea v počtu získaných bodů v NHL, kdysi ukončil kariéru ve věku 52 let a poté se objevil na ledě i ve věku 69 let, bych si přál překonat, nebo alespoň zopakovat rekord „pana hokeje“ (Gordieho Howea).
Ilyas Omarov,
Šéfredaktor časopisu Hockey Kazakhstan,
Nur-Sultan