Milan Syruček: Rusko-ukrajinské vztahy

Praha 26. února 2022

Ve své knihovně jsem znovu objevil knížku, která mi vyšla v roce 2015: Rusko-ukrajinské vztahy. Mýty a skutečnost. Neuvádím ji tu ze své ješitnosti, ale pro fakta, která obsahuje. Například důkazy o tom, jak se Rusko snažilo ovládat Ukrajinu už od jejího vzniku jako republiky. Za Stalinovy éry ji postihl hladomor, který přerostl v genocidu. Spolu se ztrátami během války a oběťmi epidemií zahynulo celkem 16 milionů Ukrajinců. Krátce po druhé světové válce Kreml poslal na Ukrajinu na čtyři tisíce čistokrevných Rusů, aby obsadili všechny významné funkce, počínaje okresními výbory. V každém z nich byl vždy Rus formálně jako druhý tajemník, ale ve skutečnosti byl tím hlavním – první tajemník bez jeho souhlasu nemohl učinit sebemenší rozhodnutí. Když se stal druhým prezidentem Kučma, musel se narychlo naučit ukrajinsky – bylo by trapné, kdyby alespoň z papíru nedovedl přednést oficiální projev. Žil jsem tam v té době, s Kučmou jsem se přátelil, doprovázel jsem ho při oficiálním uzavření černobylské elektrárny a jemu samotnému bylo trapně, že nemluví plynně ukrajinsky. První ukrajinský prezident po vyhlášení nezávislosti této země Kravčuk mi vykládal, jak spolu s Jelcinem řešili problém přesného stanovení hranic mezi oběma státy. Za sovětské éry takové hranice ani neexistovaly, ale v roce 1991 je bylo nutné vytýčit. Mimochodem mi rovněž vykládal, jak se s Jelcinem dohadoval o Krymu – oba si ho předhazovali jako horký brambor. Jelcin  ho nechtěl, že s ním Rusko nemá ani společnou hranici a Kravčuk ho zase odmítal z toho důvodu, že Ukrajinců bylo mezi krymským obyvatelstvem tak 10 12 procent a navíc tam byla ruská námořní vojenská základna – kvůli ní dostal Sevastopol samostatný statut.

V polovině druhého desetiletí Putin na televizním kanálu Rossija l měl několikahiodfinové besedy, kde odpovídal na otázky posluchačů jak v sále, tak u teklevizorů – podle moderátora se jich účastnilo až tři miliony posluchačů. Jeden z dotazů se týkal i Ukrajiny.

,,Politické vedení se mění, ale lid v zemi zůstává, ´´ odpovídal Vladimír Putin. ,,Tento lid je nám blízký, nečiním rozdíl mezi Rusy a Ukrajinci, beru je za jeden národ… Vycházíme vstříc Ukrajině. Pomáháme ukrajinskému lidu, máme zájem, aby se Ukrajina vymanila a aby byl na našich hranicích klid… Domnívám se, že současné vedení Ukrajiny se dopouští řady chyb a výsledky budou negativní, ale je to volba prezidenta a vlády… Nevidím snahu současného  ukrajinského vedení obnovit sociální sféru v Donbasu. Jsme svědky úplné blokády Donbasu, finanční i sociální… Nechceme vytvářet impérium. Všichni ale jdou směrem integrace, v Evropě, Latinské Americe, v USA, v Mexiku. Nechceme obnovovat imperium, nemáme imperiální ambice, chceme zabezpečit důstojný život Rusům, kteří žijí v sousedních zemích. Je jedno, jestli Rus žije tady nebo za hranicemi, když může navštěvovat svoji rodinu a může používat svůj rodný jazyk…´´

Ale nemíním zde přerecitovat celou knížku, ale myslím si, že jsou v ní některá fakta, která mohou pozornému čtenáři blíže vysvětlit či alespoň ozřejmit současné Putinovo jednání.