Milan Syruček? Rusko a Ukrajina: mýty a skutečnost

Praha 22. února 2022

Když jsem poslouchal hodinový projev Vladimíra Putina, jímž zabrousil do historie Ruska a Ukrajiny a ujal se jejího výkladu z pozice politika, vzpomněl jsem si na slova Henryho Kissingera, když jsem se ho zeptal, v čem vidí největší problém současného světa. Podle něho spočívá v tom, že politici řeší po několik hodin problémy, jimiž se vědci věnují léta. Bohužel však vědci nejsou politiky.

Nevím, kolik hodin věnoval ruský prezident přípravě svého projevu, ale určitě to nebyly roky či měsíce, ale pravděpodobně pár hodin. A také nevycházel z vědeckých pramenů, ale především z díla Alexandra Solženicyna, bývalého sovětského disidenta a před svou smrtí (2008) jednoho z nejbližších poradců Vladimíra Putina, který rovněž nebyl vědcem, ale spisovatelem proslulým svými romány. V roce 1999 vydal knihu Россия в обвале (Rusko v troskách), v níž mj. napsal: ,,Nechť Bůh požehná Ukrajině její samostatný rozvoj, ale její neodpustitelnou chybou bylo její nepoměrné rozšíření o území, která do Lenina nikdy ukrajinskými nebyla – dvě Doněcké oblasti, celý jižní pás Novoruska (Melitopol-Cherson a Oděssa) a Krym (přijetí chrusčovovského daru, přinejmenším zlovolně, zabrání Sevastopolu nehledě na ruské oběti, byla i podle sovětských právních dokumentů státní zlodějnou). Kolik ruských občanů protrpělo s nelibostí a úžasem tuto násilnou, ničím neoprávněnou a bez nejmenšího protestu, s ochablostí naší tehdejší diplomacie uskutečněnou krádež Krymu během čtyřiadvaceti hodin. I jeho zradu při každém dalším krymském konfliktu. I bez sebemenších politických kroků nepochopitelné předání Sevastopolu, démantu ruské vojenské slávy. Toto zlodějství udělala naše zvolená moc, ale my, občané, jsme včas neprotestovali. A nyní bude třeba našim nejbližším pokolením se s tím smířit na dlouhou dobu. Krádež Sevastopolu je nízkým zlostným pohrdáním celou ruskou historií 19. a 20. století. Při všech těchto podmínkách Rusko nemůže v žádné formě bez váhání zradit mnohamilionové ruské obyvatelstvo na Ukrajině, zříci se naší jednoty s ním. Ukrajinské mocenské kruhy si zvolily cestu usilovného utlačování ruského jazyka…´´

Kdybych k tomuto tématu už více nenapsal, i tento citát vysvětluje, proč se Putin rozhodl právě nyní napravit onu ,,historickou chybu´´, o níž Solženicyn píše a nečekat, až to vyřeší další pokolení. Tím spíše, že ústavními změnami si Putin zajistil své prezidentské křeslo až do roku 2035. Ale nedá mi, abych bez povšimnutí přešel jiné pasáže Putinova projevu a týkající se vzniku obou států, tedy Ruska a Ukrajiny, a jejich vzájemných vztahů. Protože jsem se tomuto tématu obsáhle věnoval již ve své knize Rusko-ukrajinské vztahy – mýty a skutečnost, dovolte mi z ní některá fakta zopakovat.

Tím spíše, že Putin není v Rusku zdaleka jediný, který z názvu prvního státního útvaru na ukrajinském území, Kyjevské Rusi, odvozuje to, že jejím základem byla vždy ,,matička Rus´´ a Rusové jako dominující národ. I podle jednoho z dokumentů připraveného před několika lety ústřední moskevskou televizní stanicí, se z úst ruských historiků neustále opakovalo, že Kyjev je matkou ruských měst, sofijský soubor matkou ruské pravoslavné církve, Rusové původními Slovany, z nichž se mnohem později, až počátkem devatenáctého století, vyvinuli Ukrajinci a sama Ukrajina. Ale stejně tak pro ukrajinské historiky bylo ono přídavné jméno Kyjevská symbolem ukrajinského státu, který se bohužel jeho sousedi snažili podmanit či dokonce zničit.

Jaká je však skutečnost, založená na archivních dokumentech (letopisech) a vykopávkách, z nichž nejčerstvější doplnily naše znalosti ještě v uplynulém desetiletí?

Slovo Rus nemělo nic společného s Ruskem, ale bylo skandinávského původu a označovalo severské Varjagy, kteří zde utvořili říši, aby si zajistili obchodní cesty k Byzanstské říši. Původem Varjag byl i první Rjurikovec, zakladatel rodu, od něhož Rusové odvíjeli počátky vládců ruského státu až do 16. století. Ojedinělé názory odvozují jméno Rus od názvu říček Ros a Rusija, protékajících centrální Ukrajinou. Čeští autoři Dějin Ruska odvozují název Rus od švédského kmene Rossů, kteří se během času asimilovali a tak se z Rusů – cizinců stali Rusové – Slované. V letopisech se poprvé objevuje v roce 1187 slovo Ukrajina jako název pohraničních oblastí této říše.

Ale ani Varjagové nepřišli do pusté země na březích Dněpru. Svědčí o tom tripolský objev českého vědce Vincence Chvojky, který náhodně objevil v Tripolje, asi 40 kilometrů od Kyjeva, neznámou vyspělou civilizaci, která tu existovala v letech 5500 až 2750 před naším letopočtem. Byla všestranně vyspělá včetně zemědělství, keramiky, výstavných domů a geometrickém řešení celého sídliště. Zahynuli však na svou přílišnou mírumilovnost. Na jejich místě se vytvářela Kyjevská Rus, která však nebyla státem, neměla žádnou administrativu a zanikla v roce 1240 pod náporem Zlaté hordy. Její představitelé pozvali Varjagy, aby jim pomohli vládnout. Poučuje nás o mnohém nejstarší letopis z roku 1113 sepsaný v Pečorské lavře mnichem Nestorem.

Mohl bych se odvolávat na další studie a prameny, od prvních letopisů po desetidílné Dějiny Ukrajiny – Rusi, jehož jedním ze spoluautorů byl první ukrajinský prezident v roce 1917 Myhajlo Hruševskyj, který po revoluci emigroval do Prahy a v ulici Dobrovského má pamětní desku. Doma mám knihu Ukrajina istoria, kterou napsal v roce 1988 v kanadském Torontu Oleg Subtelnyj a v Kyjevě byla vydána v roce 1993. To připomínám jen proto, abych podtrhl, že co vědci potvrdili svým mnohaletým bádáním, politici mění v jednohodinovém projevu.