Poznáváme Kazachstán a jeho regiony…

21.2.2022 Svetozár Plesník

Praha/Kazachstán 12. února 2022

Kazachstán je stát rozkládající se ve střední Asii. Malou částí západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severu a severozápadě hraničí s Ruskem, na východě s Čínou, z jihu s Kyrgyzstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři.

Kazachstán je jedním z nejrozlehlejších států světa a územně je největším vnitrozemským státem. Od roku 1997 je hlavním městem Kazachstánu Astana (dnes Nur-Sultán). Dnes tady bydlí kolem 1.1 milionu obyvatel. Cestovatelé si Kazachstán za cíl vybírají nejčastěji kvůli přírodě. Na západě se rozkládá Kaspické moře neboli největší vnitrozemské jezero světa. Ne severu pak leží nížiny. Naopak na východě se nachází poušť Kyzylkum. Ta pomalu přechází v hory, které leží na východě a jihovýchodě země. Jsou to spíše velehory, protože nejvyšší vrchol má přes 7 tisíc metrů. Ve Středozemí jsou pouště, polopouště a stepi. Kazachstán je velmi bohatý na jezera a řeky. Jezer je tu na 48 tisíc. Většina z nich ale nemá rozlohu větší jak jeden kilometr čtvereční. Řek se v Kazachstánu nachází na 11 tisíc. Zajímavostí je jezero ležící v Balchašsko-Alokolské pánvi. To je z půlky slané a z půlky sladké.

S plochou 2,7 mil. km² je devátým nejrozlehlejším státem a vůbec největším vnitrozemským státem. Má 19 mil. obyvatel, většina území je jen velmi řídce osídlena, s průměrnou hustotou 7 ob./km². Hlavním městem je Nur-Sultan, dříve zvaný Astana, do roku 1997 jí bylo Almaty.

Území Kazachstánu bylo ve starověku osídleno turkickými kočovníky. Ve 13. století území ovládli Mongolové vedení Čingischánem. Rusové začali kazašskou step postupně ovládat od 18. století. Do poloviny 19. století včlenili celé území dnešního Kazachstánu do Ruské říše. Po roce 1923 se stalo součástí Sovětského svazu, od roku 1936 jakožto Kazašská sovětská socialistická republika. Kazachstán během rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vyhlásil nezávislost, byť jako poslední ze sovětských republik. Do čela země se postavil prezident Nursultan Nazarbajev a zůstal v něm až do března roku 2019. Jeho režim býval charakterizován jako autoritářský. Země však zažívá mohutný ekonomický rozvoj. Kazachstán se postupně stal ekonomicky dominantním státem střední Asie, produkuje 60 % HDP tohoto regionu, především díky rozsáhlé těžbě ropy a zemního plynu.

V zemi žije 131 etnických skupin, mezi nimiž převažují Kazaši (63 % obyvatelstva). Největší minority tvoří Rusové, Uzbeci, Ukrajinci, Němci, Tataři a Ujgurové. Islám je náboženstvím asi 70 % obyvatelstva, křesťanství praktikuje 26 %.^[5] Úředním jazykem je kazaština, avšak ruština má stejný status a lze ji užívat na všech úřadech. V roce 2017 Kazachstán zahájil přechod z cyrilice na latinku, proces má být dovršen v roce 2025.

Kazachstán je členem Společenství nezávislých států, Šanghajské organizace pro spolupráci, Eurasijského ekonomického svazu, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Organizace islámské spolupráce a Mezinárodní organizace turkické kultury. Geopoliticky má Kazachstán vazby především na Rusko a Turecko.

Kazachstán vyhlásil nezávislost 16. prosince 1991, když se SSSR v té době již de facto rozpadl na patnáct nástupnických států. Ze všech patnácti vyhlásil Kazachstán svou nezávislost jako poslední. Téhož roku se stal členem Společenství nezávislých států. Prezidentské volby v roce 1991 vyhrál Nursultan Nazarbajev. Hlavním městem se stala v roce 1997 Astana (přejmenovaná v roce 2019 na Nur-Sultan), která vystřídala Almaty. Hlavním důvodem založení nového hlavního města bylo položení Almaty v blízkosti hranic s Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem, kde v té době probíhala občanská válka.

Začátkem roku 2022 vypukly v zemi protesty proti zdražování plynu a energií, které však přerostly v násilí a střety mezi protestujícími a policií. Protesty 11. ledna skončily.

Kazachstán má největší a nejvýkonnější ekonomiku ve střední Asii. Ekonomika Kazachstánu, podporovaná rostoucí produkcí a cenami ropy, rostla do roku 2013 v průměru o 8 % ročně, než v letech 2014 až 2015 zpomalila. Byla tak nejdynamičtější světovou ekonomikou začátku 21. století po Číně a Kataru. V současnosti se výkonností kazachstánská ekonomika podobá té ruské – má přibližně stejný HDP na hlavu, ale vyznačuje se rychlejším růstem poháněným těžbou nerostných surovin. Kazachstán byl první bývalou sovětskou republikou, která splatila veškerý svůj dluh Mezinárodnímu měnovému fondu, a to sedm let před plánovaným termínem. Kazachstán má vlastní měnu – tenge, v roce 2014 devalvovala o 19 %, k dalšímu 22% znehodnocení došlo v roce 2015. V březnu 2002 americké ministerstvo obchodu udělilo Kazachstánu status tržní ekonomiky podle obchodního práva USA, v roce 2015 Kazachstán vstoupil do Světové obchodní organizace. Státní dluh Kazachstánu je oproti evropským zemím minimální, v roce 2019 činil 19,2 % HDP. The Wall Street Journal zařadil Kazachstán na 41. místo v celosvětovém žebříčku ekonomické svobody (2018).

Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí s obrovskými zdroji černého uhlí, železných a chromových rud, ropy a dalších nerostných surovin. Kazachstán disponuje zhruba 21 % světových zásob uranu a v těžbě uranové rudy je světovou jedničkou (na druhé příčce je Kanada, která předtím vedla žebříček 17 let). Ložiska spravuje státní společnost Kazatomprom, ale samotné doly si mezi sebou z velké části rozparcelovaly především Rusko a Kanada. Většinu území zabírají pouště a polopouště, jen malá část je zalesněna nebo je hospodářsky využívána. V Kazachstánu se mimo jiné nachází proslulý kosmodrom Bajkonur, který Kazachstán pronajímá Rusku za 115 mil. amerických dolarů ročně. Právě z Bajkonuru zahájil v roce 1961 Jurij Gagarin první let člověka do vesmíru.

Nur-Sultan známý též pod dřívějším označením Astana (kazašsky Астана), případně pod staršími názvy Akmola nebo Celinograd) je od roku 1997 hlavním městem Kazachstánu. Žije zde přibližně 1,1 milionu obyvatel. Město se nachází uprostřed liduprázdných stepí středního Kazachstánu na řece Išim.

Nastupující prezident Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev v inaugurační řeči pronesené 20. března 2019 navrhl přejmenování hlavního města na Nur-Sultan (Нұрсұлтан), na počest prvního kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Nursultan Nazarbajev rezignoval na svou funkci den předtím, v úterý 19. března 2019. Návrh na přejmenování tehdejší Astany podpořila vládnoucí strana a ministr spravedlnosti Marat Beketajev doplnil, že změna vstoupí v platnost poté, co bude příslušně upravena ústava. Návrh byl předložen přímo parlamentu a změna podle článku 53 ústavy Kazachstánu byla ve dvou čteních 102 poslanci mažlisu a 43 senátory schválena. V oddíle I, článku 2 ústavy byl zakotven oficiální název hlavního města Нур-Султан, konkrétně se jednalo o schválení zákona № 238-VІ ЗРК ze dne 23. března 2019 „О внесении изменений в Конституцию Республики Казахстан“.

Původní ruský název města Akmolinsk vycházel z kazašského slova akmola, bílý hrob. Roku 1961 bylo na doporučení N. S. Chruščova město přejmenováno na Celinograd podle celin, jejichž obdělávání tehdy bylo v oblasti hlavní činností. V roce 1993 bylo ruské jméno nahrazeno oficiálním kazašským jménem Akmola. Dřívější název Astana, který se pro město používal od roku 1998 do roku 2019, znamená kazašsky „hlavní město“.

Jméno „Nursultan“ pochází z arabštiny a je složeno ze dvou slov – „nur“ (arabsky „světlo“, v soudobé kazaštině se tento výraz také překládá jako „záře“ nebo „sluneční paprsek“) a „sultan“, což arabsky znamená „vláda“, „vládce“, „autorita“. „Sultan“ byl ve středověku titulem vládce, od 14. století se jméno „Sultan“ začalo objevovat jako osobní jméno lidí, kteří neměli žádné vazby na panovnický rod. V současnosti se tento výraz vyskytuje jak ve složených jménech, tak i jako samostatné jméno u příslušníků některých národů, konkrétně například u Kazachů nebo Uzbeků. Slovo „nur“ běžně existuje jako součást mnoha složených kazašských jmen.

Nur-Sultan lze rozdělit do značné míry na několik různých oblastí. Severně od železniční trati, která protíná Nur-Sultan ve směru východ-západ, jsou průmyslové a chudší obytné oblasti. Mezi železniční tratí a řekou Išim je centrum města, kde v současné době probíhá intenzivní stavební činnost. Směrem na západ a na východ jsou větší obytné plochy s parky. Na jih od řeky Išim jsou nové oblasti státní správy. Zde probíhá mnoho velkých stavebních projektů, například výstavba diplomatických čtvrtí, a různé vládní budovy. Do roku 2030 mají být tyto čtvrti dokončeny. Původní plány na nový Nur-Sultan navrhl japonský architekt Kišó Kurokawa, který také projektoval nové Astanské mezinárodní letiště.

Panelová sídliště, která zůstala ze sovětské éry, jsou nyní postupně odstraňována a nahrazována budovami zcela nových struktur, v důsledku rozsáhlých stavebních prací v celém městě. Prezident Nursultan Nazarbajev věnoval architektuře Nur-Sultanu zvláštní pozornost. Většinu z nedávno dokončených staveb projektovali mezinárodně uznávaní architekti a návrháři, jako jsou Kišó Kurokawa nebo Norman Foster.

Almaty dříve Alma-Ata (rusky Алма-Ата), do roku 1921 Věrnyj (rusky Верный) je největší město v Kazachstánu s 1 854 556 obyvateli (ke dni 1. ledna 2019). V letech 1927–1936 hlavní město Kazašské ASSR, od roku 1936 do roku 1991 hlavní město Kazašské sovětské socialistické republiky, od roku 1991 do roku 1997 hlavní město Republiky Kazachstán. Roku 1997 bylo hlavní město přeneseno do Akmoly (dnešního Nur-Sultanu).

Přestože město ztratilo politickou moc, stále jde o hlavní centrum kazašské kultury a financí. Nachází se zde například největší galerie země, Kastějevovo státní muzeum umění.

Almaty se nachází na jihovýchodě země poblíž hranice s Kyrgyzstánem na úpatí pohoří Ťan-šanu. Díky tomuto pohoří má město osobité a mírné klimatické podmínky. Město bylo založeno v roce 1854 a v letech 1887 a 1911 bylo zničeno silnými zemětřeseními.

V roce 2008 je město jedno z nejdražších měst s číslem 44. Od konce devadesátých let bylo město masivně zastavováno novými budovami.

V Rusku je město stále označováno jako Alma-Ata: 17. srpna 1995 bylo vydáno nařízení prezidenta Ruské federace č. 1495 „Na psaní názvů států – bývalých sovětských republik a jejich hlavních měst“, podle něhož ve služební korespondenci a v oficiálních jednáních musí zástupci Ruské federace jmenovat bývalé hlavní město Kazachstánu Alma-Ata.

I přesto, že si jsou názvy podobné, Alma-Ata není odvozené slovo od Almaty. Mýtus o vzniku názvu, překladem z kazaštiny Alma = Jablko a Ata = Otec vznikl při pokusu vysvětlit si etymologii názvu ze dne 5. ledna 1921. „Otec-Jablek“ nemá žádný význam jak v kazašském, tak i v ruském jazyce. Název Almaty se přeloží jako „Jabloňový“.

Almaty ve středověku těžila ze své polohy na Hedvábné stezce. Největšího rozkvětu dosáhla v období 10.–14. století. Rozvoj byl jednak zastaven poklesem významu Hedvábné stezky a začínajícími nájezdy Džúngarů. Vleklá válka byla ukončena až roku 1730 porážkou Džúngarů.

Moderní historie Almaty se datuje od roku 1854, kdy Rusové postavili na místě pevnost a pojmenovali ji Věrný. Následně do oblasti začali přicházet ruští rolníci a tatarští řemeslníci. Městem se stal Věrný v roce 1867. Významným datem Almaty je 28. květen 1887, kdy město bylo skoro celé zničeno zemětřesením.

Po Říjnové revoluci se Almaty dostala velice rychle do rukou Bolševikům. Oblast s městem se stala součástí Turkestánské autonomní sovětské socialistické republiky. V roce 1927 se Almaty stala hlavním městem Kazašské autonomní sovětské socialistické republiky. Díky tomu se město začalo velice rychle rozvíjet. Třikrát narostl počet obyvatel a proběhla mohutná industrializace. Konečně roku 1936 se stala Almaty hlavním městem Kazašské sovětské socialistické republiky, která odpovídala svými hranicemi dnešnímu nezávislému Kazachstánu.

Během druhé světové války se město velice rozrostlo. Mnoho institucí z Moskvy a Leningradu bylo evakuováno do Almaty. Město bylo sídlem velkého množství zbrojovek a továren, které zásobily Rudou armádu na Východní frontě. Po válce pokračoval rozvoj města, a to především v letech 1966–1971. Zástavba se orientovala na budovy, které byly schopny vydržet zemětřesení.

V roce 1991 se Almaty stala hlavním městem nově vzniklé Kazašské republiky. Však v roce 1997 se přesunulo hlavní město do Astany. Hlavním důvodem byla poloha Almaty blízko hranice s politicky nestabilním Kyrgyzstánem, kde proběhla občanská válka, a stálá hrozba seismické aktivity. Na druhou stranu kritici přesunutí argumentovali velice nevhodným klimatem Astany (teplota klesá v zimě až k −40 °C) a polohou uprostřed stepi, kde široko daleko nic není. Od roku 1998 má Almaty speciální status vědeckého, kulturního, finančního a průmyslového centra Kazachstánu. Projekt má za cíl vytvořit z Almaty zelené město, zlepšit infrastrukturu a postavit metro, to vše do roku 2030. Téměř polovina starého města stojí v zahradách s nízkopodlažními domky, včetně mezinárodního hotelu z roku 1909. Architektonicky zajímavou budovu s odbavovací halou má i místní mezinárodní letiště, se zajímavým pohledem na pásy hor za městem.

Nad městem je vršek Koktube (s výletní restaurací), dosažitelný jak lanovkou, tak i po úzké silnici.

Snad jedinou historickou památkou je pravoslavný kostel Panny Marie, přeměněný v roce 1950 na muzeum. V roce 2022 funkční je také pravoslavný Chrám Nanebevstoupení Páně (Almaty) z roku 1904, který byl církvi vrácen v roce 1995.

Město má kvůli svému umístěni v podhůří poměrně složitou ekologickou situaci. Stejně jako jiná města (Athény, Los Angeles) s podobným umístěním, tak i Almaty dnes čelí ekologickým problémům jako je znečištění ovzduší, nedostatek stavebních ploch, imigrace obyvatelstva do centra města, přelidnění atd. Město bylo při stavbě navrženo pro 400 000 obyvatel, nicméně dnes tu žije 1,3 milionu přihlášených obyvatel, po přičtení satelitních čtvrtí v okolí města se číslo vyšplhá až na 1,5 mil. obyvatel.

Přestěhování hlavního města do Astany umožnilo zmírnit neúměrný tlak migrace. Z města se odstěhovalo cca 300 000 lidí do nového hlavního města, ale problém se tím úplně nevyřešil.

Přichází stále více nabídek od stavebních firem, které nabízí strhnout staré budovy a na jejich místě postavit větší bytové komplexy. První prezident naopak chce prosadit zákaz stavby nových budov s tím, že další rozšiřování zničí veškerou zeleň ve městě a později i okolí hor.

Turkestán je hlavní město Turkestánské oblasti. Je jedním z nejstarších měst na území Kazachstánu.

Město bylo založeno ve 4. století na křižovatce karavanních cest ze Samarkandu, Buchary a Chivy do severního Kazachstánu.

V 10. století se nazývalo Šavgar (Šavagar), od 12. století Jasy (Jassy). Ve středověku bylo opevněno. Ve 12. století zde žil básník a súfijský mystik Hodža Ahmed Jasavi, který je zde v mauzoleu pohřben.

Tamerlan spolu s mauzoleem začal stavět v letech 1396–1398 mešitu, z města se stalo náboženské centrum; podle místní tradice je pouť do Turkestánu stejně významná, jako hadždž.

Centrum Kazašského chanátu od 16. do 18. stol.

V současném Turkestánu žije 165 000 obyvatel (sčítání lidu 2019).

Etnické složení města: Kazaši – 52,5%, Uzbekové – 45,2%, Jiné etnické skupiny – 2,3%

Městskou dopravu v Turkestánu obsluhují autobusy a taxíky.

Ve vzdálenosti 16 km severovýchodně od centra města se nachází mezinárodní letiště Hazret Sultan (Hazret Sultan International Airport).

Nejvýznamnějším historickou a kulturní památkou Turkestánu je Mauzoleum Chodži Ahmeda Jásavího, které je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Severozápadně od města, 40 kilometrů daleko se nalézá archeologické naleziště Sauran, bývalé obchodní středisko na Hedvábné stezce. Je považováno za nejlépe dochované středověké město v Kazachstánu.

Šymkent před rokem 1993 známý pod jménem Čimkent (rusky Чимкент), je město obklopené Turkestánskou oblastí, která je nejvíce obydlenou částí Kazachstánu. S počtem téměř 1,1 milionu obyvatel, je Šymkent třetí největší město Kazachstánu. Od roku 2018 má postavení „města celorepublikového významu“. Je významnou stanicí na Turkestánsko-sibiřské dráze a také přirozeným kulturním centrem. Letecké spojení zajišťuje Šymkentské mezinárodní letiště. Město se nachází 690 km západně od Almaty a 120 km severně od Taškentu.

Město bylo poprvé rozčleněno na nižší správní jednotky (rajóny) v roce 1945, kdy byly zřízeny tři: Centralnyj, Železnodorožnyj a Zavodskij.

Nejnověji je rozčleněno na čtyři rajóny: Abajskij, Al-Farabijskij, Jenbekšinskij, Karatauskij, celkem 874 500 obyvatel na rozloze 1170 km²

První tři rajóny byly zřízeny v sovětských časech, čtvrtý (Karatauskij) byl vytvořen v roce 2014 v souvislosti s přičleněním území sousedních rajónů k Šymkent

Šimket proslav Stadion Kažymukana Munaitpasova – jedná se o víceúčelový stadion v Kazachstánu. V současné době je stadion využíván především pro domácí fotbalová utkání FC Ordabasy Šymkent. Kapacita stadionu činí 20 000 diváků a je tak třetí největší v zemi.

Stadion byl roku 1967 pojmenován po Kažymukanu Munaitpasovi, kazašském zápasníkovi, vícenásobném světovém šampionovi v řecko-římském zápase.

Foto: SveP. viki.

Vikipedia, SveP

Sdílejte ...