Miloš Balabán: Dlouhý telegram

Praha 31. prosince 2021

Bohuslav Borovička v pondělním Právu charakterizoval politiku EU a NATO vůči zemím v postsovětskému prostoru jako vystavění visutých mostů, které ale vedou příliš daleko a jejichž stavitelé si uvědomují, jak nebezpečné by bylo dojít až na jejich konec.

Nabízí se vidina členství v Unii nebo v alianci. Jestli k tomu někdy ve vzdálené budoucnosti dojde je otázkou. V pozadí jde nakonec hlavně o to, dál snižovat strategický vliv Ruska.     

Někteří politici na východě mohou nicméně propadnout dojmu, že je skutečně čeká brzké přijetí do dvou exkluzivních klubů a že se mohou spolehnout na jejich záruky a pomoc. Vystřízlivění je kruté, jak může potvrdit gruzínský exprezident Saakašvili, který si špatně vyložil signály o podpoře z Washingtonu a v roce 2008 se pokusil vojensky rozetnout gordický uzel se vzbouřeneckou Jižní Osetií.

Západ má teď plnou hlavu Ukrajiny. Rusko udělalo z nečlenství této země v NATO svoji „červenou čáru“. NATO takový požadavek odmítá i když zatím členství Ukrajiny v alianci není na pořadu dne. V Bruselu i Washingtonu ale musí dobře vědět, že Ukrajina je dlouhodobě vnitropoliticky nestabilní zemí. Svědčí o tom např. rychlý pád popularity prezidenta Zelenského. Před dvěma lety ho zvolilo 73 procent Ukrajinců jako novou naději pro Ukrajinu. Dnes dosahuje jeho podpora podle průzkumů veřejného mínění 23 procent. Takže se osm let po Majdanu vyhlíží další spasitel?

Rusko na tomto pozadí vůči Západu přitvrzuje, jak o tom svědčí slova kremelského mluvčího Peskova: „Hrozba rozšiřování politické a vojenské infrastruktury NATO směrem k hranicím Ruska a rozšíření Severoatlantické aliance do zemí, jako je Ukrajina, Gruzie nebo Moldavsko, je pro nás otázkou života a smrti.“

Západní demokracie jsou tak h znovu konfrontovány s tím, že Moskva vnímá dění na Ukrajině a s Ukrajinou jako geopolitický problém zásadního významu. Třeba by pomohlo zamyslet se nad výrokem Napoleona „Znát geografii země znamená znát její politiku“.

S odstupem téměř čtvrtstoletí si můžeme připomenout i slova velkého amerického diplomata George Kennana, který v už v roce 1946 koncipoval ve svém proslulém „Dlouhém telegramu“ koncepci studené války a kurz „zadržování“ Sovětského svazu.

Ale 5. února 1997 v New York Times napsal, že „rozšíření NATO bude nejfatálnější chybou americké politiky v celém období po skončení studené války…Lze očekávat, že takové rozhodnutí posílí nacionalistické, protizápadní a militaristické tendence v ruském veřejném mínění; bude mít negativní důsledky pro rozvoj demokracie v Rusku, oživí atmosféru studené války ve vztazích mezi Východem a Západem a bude tlačit ruskou zahraniční politiku těmi směry, které se nám silně nelíbí.“    

Kennanův názor byl ovšem tehdy minoritní a země východní Evropy vnímaly svůj vstup do NATO jako definitivní potvrzení příslušnosti k Západu a jako bezpečnostní pojistku. Dnes jde o to přemýšlet o rizicích konfliktů, které by mohly ohrozit evropskou bezpečnost.  Možná potřebujeme nový „Dlouhý telegram“ napsaný s přihlédnutím k novým geopolitickým reáliím. Najde se ale někdo, kdo by ho napsal?

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)