Miloš Balabán: Globální brána s otazníky

Praha 23. prosince 2021

Ve stínu globální nejistoty kolem pandemie a bezpečnostního vývoje na východě Evropy ohlásila Evropská komise ambiciózní projekt Globální brána. Má být konkurencí čínskému projektu nových hedvábných stezek spuštěného před osmi lety, jehož osou je rozsáhlá výstavba infrastruktury – přístavů, letišť, silnic a železnic v desítkách zemí v Eurasii, Africe i v Jižní Americe. Čína na to alokovala 900 miliard dolarů, půjčky na projekty dosahují výše 8 bilionů dolarů.  Unie na svůj projekt vyčlenila 300 miliard euro do roku 2027.

EU potvrzuje ambici aktivněji vstoupit do geopolitického soupeření s Čínou, kterou považuje za „systémového soupeře“.  V projektu se uvádí, že Globální brána je považována za nástroj geopolitického sebeprosazení EU a za odpověď autoritativním systémům v globálním měřítku. Přidanou hodnotou přitom má být podle dlouholetého vedoucího zastoupení Evropské komise v Pekingu Michaela Klause rovnoprávné partnerství s příjemci projektů na základě demokratických principů, což má EU odlišovat od čínského přístupu.  

Projekt byl odsouhlasen členskými zeměmi Unie. Jeho naplnění ale nemusí být jednoduché. Podaří se na něj skutečně alokovat 300 miliard euro v situaci, kdy si Evropa hodlá na svůj fond obnovy půjčovat 750 miliard eur na finančních trzích a kdy bude nutné vydávat další stamiliardy na ambiciózní Zelený úděl EU?

Brána se může střetnout i s politickými problémy.. Už teď je řada členských zemí EU těsně propojena s Čínou ekonomicky. Budou ochotny tyto vztahy komplikovat? To se týká hlavně Německa, které se stalo největším obchodním partnerem Číny v Evropě.

Jeden z představitelů Hlavního sdružení německého stavebnictví Frank Kehlenbach kriticky uvedl, že EU příliš dlouho ignorovala potřebu výstavbu infrastruktury mimo Evropu. Nyní tak nastupuje do globální arény, kde se činí Čína už pět minut po dvanácté.

Naskýtá se i otázka, zda by nebylo lepší vydat 300 miliard euro na posílení ekonomické strategické autonomie EU. Vždyť závislost Evropy na výrobě řadě strategických komodit vyrábějících se na velmi vzdálených trzích je už urgentní hrozbou. Pandemie to jasně ukázala.

Ambice ovšem neprojevuje jen EU. Červnový summit nejsilnějších západních zemí G7 rozhodl o iniciativě „Vybudujme zpět lepší svět“ podle kterého má Západ do roku 2035 investovat 40 bilionů dolarů na výstavbu infrastruktury v rozvojových zemích. Částka vyráží dech, je ale  reálná?

Hybatelem projektu jsou Spojené státy. Jenže budou schopny do něj výrazněji přispět, když se nedávno prezidentovi Bidenovi podařilo jen velmi složitě prosadit v Kongresu infrastrukturní balíček pouze pro samotné USA v objemu 1,2 bilionu dolarů? Zároveň státní dluh USA už atakuje hranici 30 bilionů dolarů.

Je tedy otázka, do jaké míry jsou zmíněné projekty v daném rozsahu uskutečnitelné

Případné nenaplnění velkolepých plánů by mohlo v konečném důsledku podrýt kredibilitu iniciátorů.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)