Miloš Balabán: Červené čáry a bezpečnostní realita

Praha 10. prosince 2021

Míra protivenství a nedůvěry ve vzájemných vztazích mezi USA a Ruskem je značná. Nyní k tomu přispívá napětí kolem Ukrajiny. Přesto jsou komunikační kanály mezi USA a Ruskem otevřené, což potvrdil i úterní videotelefonát prezidentů Bidena a Putina.

Obě strany zopakovaly svoje pozice. Biden dal Rusku na vědomí, že pokud by zahájilo vojenské akce proti Kyjevu mělo by to vážné následky v podobě dalších tvrdých sankcí. Putin kontroval požadavkem právních záruk, že se NATO nebude rozšiřovat na východ a že nedojde k přesunu útočných zbrojních systémů do států poblíž Ruska, což je pro Rusko červenou čárou.  

Koncentrace ruských vojsk u rusko-ukrajinských hranic je tak spíše vojenským nátlakem, který má varovat před jejím překročením. Vojenská akce moc smysl nedává, vždyť by třeba znamenala konec plynovodu Nord Stream 2.    

Spojené státy ruskou červenou čáru odmítají. Ve Foreign Affairs se dokonce objevil názor, že by měly vůči Rusku uplatňovat taktiku „strategické nejednoznačnosti“, tj. nechávat Rusy v nejistotě, zda nakonec nezasáhnou. Jenže to Američané v úmyslu nemají.    

Už 23. listopadu se uskutečnil telefonický rozhovor předsedy Sboru náčelníků štábů generála Milleyho s náčelníkem Generálního štábu ruské armády generálem Gerasimovem, jehož cílem bylo „zajištění snížení rizik a rychlého řešení konfliktů.“

Americký ministr obrany Austin zdůraznil, že USA dávají přednost diplomacii a že není žádný důvod ke konfliktu. Ministr zahraničí Blinken na dotaz, zda mají USA nějakou červenou čáru jejíž překročení by vyvolalo silnou americkou reakci odpověděl, že žádná taková čára neexistuje. A mluvčí jeho ministerstva poznamenal, že „jakákoliv eskalace nebo agresivní akce způsobí velké znepokojení“.

Přeloženo z diplomatické mluvy: vojenská reakce by nebyla žádná. Americký expert na Rusko z výzkumného institutu RAND Samuel Charap to lakonicky shrnul : Rusové moc dobře vědí, že by Američané na Ukrajinu neposlali svoji 82. výsadkovou divizi. Byl by to vskutku rizikový střet v situaci, kdy jsou Američané fixováni na soupeření s Čínou.

Co tedy může následovat dále? List Washington Post citoval nejmenovaného představitele administrativy Bidena, který je zasvěcen do prezidentské strategie. Prezident chce navrhnout diplomatické řešení, které zohlední obavy Ruska z aktivit NATO, stejně jako obavy USA a Evropy z aktivit Moskvy. Vypadá to jako řízený informační únik.A Biden včera skutečně oznámil, že USA by Ukrajině vojensky nepomohly, neboť mají závazky jen vůči partnerům v NATO.    

Na stole je  možnost dalšího summitu Biden-Putin v první polovině příštího roku. Podle tiskového mluvčího Kremlu Moskva i Washington jeho uspořádání zvažují. Zajímavé je, že otázku summitu zvedl při listopadové návštěvě Moskvy šéf CIA Burns, které předcházela cesta náměstkyně ministra zahraničí Nulandové.

Moskva si poprvé po mnoha letech uvědomila, že přístup Washingtonu ke vztahům s Ruskem nezávisí na tom, kdo je nájemníkem Bílého domu a prezident Biden rezignoval na to, že Rusko promění v přijatelnějšího partnera USA.

Jenže složitá realita eurasijské bezpečnosti nutí oba aktéry k jednání i když se považují za soupeře a protivníky. Složitá velmocenská partie se třetím vzadu pokračuje.    

 Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)