Miloš Balabán: Iluze o vojenském rozpočtu

Praha 10. listopadu 2021

Nejdražší zakázka v historii resortu obrany na nová bojová vozidla pěchoty za 52 miliard korun je u ledu. Minulý pátek došla ministerská komise k závěru, že nabídky firem BAE (Švédsko) GDELS (Španělsko) a Rheinmetall (Německo)  nejsou na základě předložených odpovědí a podkladů hodnotitelné, protože ani jedna nesplňuje všechny požadavky zadavatele.

Podle mluvčího resortu se „nedostatky se týkají například chybějících či nepřesných údajů k technickým vlastnostem nabízených vozidel nebo neúplných informací ke spolupráci s českým obranným průmyslem.“ Blesk z čistého nebe to nebyl. Premiér Andrej Babiš na jaře zmínil „přibrzdění“ zakázky. Další signál vyslali Švédové: na letošním zbrojním veletrhu IDET v Brně svoje BVP ani nepředstavili.  

A že k oznámení o uzavření zakázky došlo tři dny před uzavřením koaliční smlouvy nové vlády také nevypadá jako náhoda. Pětikoalici by se asi těžko vysvětlovalo, že chce vydat přes 50 miliard korun na zbraně, když si jako hlavní heslo vytkla úspory v hospodaření státu.

Nic na tom nemění ani záměr uzákonit výdaj dvě procenta HDP na obranu do roku 2025.  Realita brzy přesvědčí vládu, že to není moc reálné. Roční výdaje ve výši 140 miliard korun jsou pořádný balík a nepochybně budou na stole jiné rozpočtové priority.

A ruku na srdce: i kdyby se nakrásně povedlo, že by tyto peníze měl resort obrany k dispozici dokázal by je efektivně využít? Vždyť vidíme, jak dnes drhnou akviziční procesy v resortu, což Jana Černochová, žhavá adeptka na post ministryně obrany a dlouholetá šéfka obranného výboru Sněmovny dobře ví. Bude ale stát před nelehkým úkolem. Od pořízení BVP se odvíjela další výstavba armády, vytvoření těžké brigády je ve hvězdách. Bude nutné přepracovat strategické priority resortu i akviziční plány. Je to běh na delší trať.

Je jasné, že doba, kdy vojáci slyšeli od politiků slova o tom, že je třeba se rozmáchnout, všeho bude dost, je nenávratně pryč. Proto je nutné vést vážnou politickou a odbornou diskusi o sociálně-ekonomických a sociálně-politických souvislostech zajištění obrany. Pandemie nás v tom vyškolila. Není možné se vyhnout ani Achillově patě resortu – personální politice.

Paralelně je třeba se více připravovat nikoliv na minulé, nýbrž budoucí války. Umělá inteligence, roboti, ochrana živé síly, drony, laserové zbraně, kybernetické síly, družice – tam je třeba napřít síly pomocí vědy a vývoje. Inspirujme se od Britů v jejichž nové ambiciózní vojenské doktríně se uvádí, že je nutné obranu přizpůsobovat dnešní převratné době, kdy svět přechází z průmyslové do informační epochy.

Tomu by měla odpovídat i struktura vojenského rozpočtu ve kterém by se rozhodně mělo pamatovat především na český obranný průmysl. I to posiluje naši bezpečnost ve světě s jeho vzrůstající zranitelností způsobenou mj. přerušováním dodávek klíčových komodit. A to ještě v době míru…

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)