Miloš Balabán: Vládnutí v čase krizí

Praha 9. listopadu 2021

Odcházející německá kancléřka Angela Merkelová se přiznala, že nejvíce jí ve funkci zatěžovalo řešení celé řady krizí v Evropě a ve světě a že si od toho v politickém důchodu ráda odpočine.

Řešení krizí je nyní skutečně denním chlebem politiků. Závažný je jejich souběh. Dnes máme tři velké krize, které se prolínají: pandemii covidu, krizi energetickou a deficit některých klíčových komodit vedoucí k výpadkům, přerušení nebo zdražování výroby. 

Zvyšuje se jimi společenské napětí uvnitř států i napětí mezi státy navzájem. Vše je navíc zahušťováno rostoucími animozitami mezi globálními mocnostmi: na jedné straně USA a Evropy a na straně druhé Číny a Ruska.

Krize podkopávají i Západ. Stačí pohled na poslední měsíce: kolaps Afghánistánu, roztržka mezi Spojenými státy a Francií kvůli novému pacifickému uskupení AUKUS, eskalace sporů uvnitř EU o metody vládnutí v Polsku a Maďarsku a evropské štěpení kvůli zelené dohodě, kterou náš premiér v Glasgow pojmenoval jako zelenou sebevraždu.Stálou hrozbou zůstává situace na Balkáně. Ve zprávě pro OSN uvedl vysoký představitel pro Bosnu při EU Christian Schmidt, že Bosně a Hercegovině bezprostředně hrozí nebezpečí rozpadu a návrat konfliktu. Ten by měl nepochybně dominový efekt na evropskou bezpečnost.   

Nelze podceňovat ani zdánlivě „malé“ konflikty, jež ale mají potenciál svými dopady taktéž rozvibrovat celou Evropu. Příkladem je aktuální spor o lov ryb mezi Francií a Velkou Británií, který může přerůst v regulérní obchodní válku mezi dvěma evropskými mocnostmi. Brexit tak stále zůstává zdrojem nestability.  

Vlády napříč Evropou se mění v permanentní krizové štáby, které se musí věnovat hašení krizí a jejich dopadů, což jim bere čas na „strategické vládnutí“. Je to problém zrovna v momentu, kdy se nacházíme na zlomu epoch, kdy se radikálně mění světové geopolitické a geoekonomické uspořádání. Šéf štábu obrany Velké Británie Nicholas Carter nedávno uvedl, že žijeme v éře nepřetržité konkurence.

Obstát v ní a připravovat se na změněnou světovou konfiguraci už koncem této dekády není vůbec jednoduché. Vyžaduje to chytrou vnitřní a zahraniční politiku.

Bez toho zůstaneme na okraji budoucího dění. Pomůže nám, že naše nová vláda bude mít osmnáct křesel, o tři více než předešlá? Uvidíme.    

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)