Miloš Balabán: Bez lídra

Praha 31. října 2021

Angela Merkelová završuje svou šestnáctiletou kancléřskou misi za kterou jí poděkoval německý prezident Frank-Walter Steinmeier. A minulý týden padala obdivná slova na její adresu na summitu EU. Šéf unijních schůzek Charles Michel prohlásil že summity bez ní budou jako Paříž bez Eiffelovy věže či Řím bez Vatikánu a dodal, že „Vaši moudrost budeme postrádat zvláště ve složitých dobách.“

Merkelová byla skutečně svojí politickou vahou schopna nalézat nutné kompromisy v evropském soukolí, aby se nezadrhlo v komplikovaném a nejistém světě.

Jistě se inspirovala i svými předchůdci jakými byli kancléři Helmut Schmidt a Helmut Kohl, jimž zdatně sekundovali francouzští prezidenti Valéry Giscard d’Estaing a Francois Mitterand.

 Tato čtveřice vynikala v tom, že nejprve se podařilo překonat vzájemné rozpory a následně „europeizovat“ dosažené kompromisy. Nikoliv náhodou proto lucemburský premiér Bettel označil Merkelovou za „stroj na kompromisy“ a rakouský kancléř Schallenberg za „unijního mírotvůrce.“ 

Rýsuje se dnes nějaký nástupce Merkelové, jako evropské těžké váhy?  Stojí o to francouzský prezident Emmanuel Macron. Jenže jeho ambiciózní plány počítající s posílením měnové unie a posilování strategické autonomie v oblasti obrany a technologií nezískaly adekvátní podporu. A Macronova představa o Evropě jako supervelmoci narazila v září na jednostranné americké rozhodnutí vytvořit uskupení s Austrálií a Británií v Pacifiku. Francie zůstala do slova a do písmene za dveřmi.  Za pět měsíců musí navíc Macron obhajovat svůj prezidentský mandát.

Předpokládaný nový německý kancléř Olaf Scholz v německých parlamentních volbách zabodoval svojí taktikou předvést se jako pokračovatel Merkelové. Jenže bude tomu tak i v evropské politice? Ruce mu svazuje, že v čele trojkoalice nemusí být jednoduché dosahovat kompromisů ve vládnutí.  Zelení a FDP mohou mít rozdílné představy nejen o směřování Německa, ale i Evropy.

Černým koněm vzadu by snad mohl být italský premiér Mario Draghi, bývalý šéf Evropské centrální banky s jeho zásluhami o záchranu eura. Ovšem italská ekonomika na tom není stále úplně dobře a není vzorem pro zbytek Evropy.

Takže nás spíše čeká Evropa bez jednoznačného lídra v éře prohlubujících se rozporů. Projevují se v klimatické a energetické politice, v evropské obraně, ve vztahu k migraci a v neposlední řadě ve vztahu k Číně. Tady bude muset Německo v evropské politice složitě manévrovat: na jedné straně pokračovat v těsné ekonomické spolupráci s Čínou a na straně druhé zachovávat bezpečnostní spolupráci s USA.

Turbulencí v evropské politice spíš přibývá. Překonávat je by bylo asi nemožné i pro Merkelovou. Je otázkou, jestli si s nimi poradí „kolektivní vedení“ Unie. Zatím převládá skepse. 

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)