Miloš Balabán: Šoky a vznešené závazky

Praha 30. října 2021

Ve skotském Glasgow začne v neděli další klimatický summit OSN za účasti 25 tisíc delegátů ze 100 zemí, včetně hlav států a vlád. Je řada důvodů ke znepokojení. Jsme svědky extrémních výkyvů počasí, které vedou k přírodním katastrofám.

Řadu z nich letos v létě zažila i Evropa. Stačí připomenout ničivé záplavy v Německu. Extrémní sucha a rozsáhlé lesní požáry postihly další kontinenty. Studie uvádějí, že kvůli změně klimatu budou vysídleny desítky milionů lidí v jižní Asii, subsaharské Africe a v Latinské Americe. Americká Národní zpravodajská rada prognózuje, že klimatické změny povedou k růstu geopolitického napětí a mezinárodních sporů. Klimatická migrace se už stává realitou.

Heslem dne zvláště ve vyspělých zemích světa se tak stává bezuhlíková ekonomika. Řada vlád vytyčila vznešené závazky, jak toho dosáhnout, příkladem budiž EU se svoji „zelenou dohodou“. Právě v době summitu v Glasgow se ale ukazuje, že chybí realistické cestovní mapy, jak takové plány naplnit.

V čem spočívá problém? Útěk vpřed k obnovitelným zdrojům energie vedl k tomu, že velká část světa přestala investovat do fosilních paliv, což vedlo k jejich menší nabídce. Jenže stále není dostatek zelené energie, která by pokryla reálnou energetickou spotřebu. Podle studie francouzské společnosti RTE se produkce ze solárních zdrojů musí zvýšit nejméně sedmkrát a výkon větrných parků alespoň dvaapůlkrát. Problémem také je, že některé provozní detaily radikálně nového energetického systému jsou stále nejasné.

Západ přitom chce, aby energetickou přestavbu realizovaly i rozvíjející se země, které se s ohledem na svůj bouřlivý ekonomický růst podílejí na růstu škodlivých emisí. Jenže ty se mohou oprávněně ptát jaká je účinnost a spolehlivost obnovitelných zdrojů. Odpověď musí dnes být rozpačitá.  Není už jasné, že bez energie z jádra se svět a Evropa neobejde?

Fareed Zakaria ve Washington Post napsal, že pokud má dojít k přechodu na zelenou energii budeme potřebovat jasnou strategii, jak toho dosáhnout. Znamená to usilovat o snižování emisí spolu se zachováním toku energie. Mezičlánkem mezi „špinavým“ uhlím a obnovitelnými zdroji je relativně čistý zemní plyn. Zakaria zároveň konstatuje, že pokud nezvládneme přechod k obnovitelným zdrojům budeme čelit dalším energetickým šokům, které by se snadno mohly rozvinout v odpor proti zeleným politikám.

Reálně to hrozí už teď. Vysoké ceny za energie mohou rozpoutat politická zemětřesení, která v posledku povedou k růstu politické nestability. Ukazuje se jasná potřeba důkladného sociálního auditu dopadů zelené agendy, bez něhož se může ve společnosti prohlubovat rozpor mezi bohatší a chudší částí populace. A zároveň mezi bohatší a chudší částí planety.

Jasné je, že boj s negativními klimatickými změnami se stává jedním z nejsilnějších společných jmenovatelů pro mezinárodní spolupráci. Nemůže ho ale torpédovat růst napětí v mezinárodní politice, ekonomice a bezpečnosti spojený s růstem soupeření klíčových světových mocností?  Opět je tak na stole otázka, kde jsou skutečné a kde jen domnělé, uměle vytvářené bezpečnostní hrozby.

Publikováno v deníku Právo

(Autor je bezpečnostní analytik)