Miloš Balabán: Plyn a geopolitika
Praha 28. října 2021
Green Deal pro Evropu nemá být jen příspěvkem v boji s negativními dopady klimatických změn, ale i k zásadnímu snížení závislosti na Rusku jako hlavního evropského dodavatele ropy a plynu. Jenže poslední události na světovém trhu ukazují, že transformace k bezuhlíkové Evropě bude hodně komplikovaná a že se bez „tradičních“ energetických zdrojů ještě několik desítek let neobejdeme.
Má to i geopolitické dopady. Podle analýzy společnosti S&P Global Platts Analytics si Rusko uchová minimálně do roku 2040 roli hlavního exportéra plynu do EU a jeho podíl na evropském plynovém trhu dosáhne v roce 2035 rekordních 38 procent.
Roste i export ruského plynu na bouřlivě se rozvíjející čínský trh, kde se ročně k plynové síti připojí 15 milionů spotřebitelů. K saturaci čínských potřeb byl před dvěma lety spuštěn plynovod Síla Sibiře a nyní je ve výstavbě plynovod Síla Sibiře- 2. Plyn jím bude proudit z nalezišť na západní Sibiři odkud směřuje i do Evropy. Experti proto zvedají prst, že Kreml může rozhodovat o tom komu dodávky upřednostní.
Ironií je, že právě Evropa vyzývala Čínu a další asijské země, aby přecházely z uhlí na plyn, který se považuje za „mezipalivo“ při přechodu k bezuhlíkaté budoucnosti. Čína se tak nyní dostala do pozice zákazníka vykrývajícího případné výpadky poptávky po ruském plynu v Evropě. Nyní to ovšem rozhodně nehrozí.
Navíc v Evropě rozhodně nepanuje jednota s ohledem na dodávky ruského plynu. Ukázala to nespokojenost Polska a Pobaltí s plynovodem Nord Stream 2 z Ruska do Německa, který obchází Ukrajinu i Polsko. Ten se ale nyní ukazuje jako naprosto nezbytný pro zabezpečení ambiciózní německé energetické transformace. Co by si bez něj Němci po vyřazení jaderných a uhelných elektráren počaly v této a příští dekádě?
Sólově jednalo i Maďarsko, které se rozhodlo sjednat s Ruskem dlouhodobé dodávky plynu, nicméně nikoliv přes Ukrajinu nýbrž ze Srbska a Rakouska. Ukrajina trpící dlouhodobou politickou a ekonomickou nestabilitou se tak v nových plynových reáliích na východě Evropy stává hráčem, který nejvíc prohrává.
Rusko přesto nemůže být úplně v klidu. Evropa i Čína usilují o dekarbonizaci svých ekonomik. Zavádění nových technologií jako je zelený vodík poskytuje další možnosti ke zvyšování energetické nezávislosti, což povede ke snížení dovozu plynu i ropy.
Rusko přitom dosud zásadně závisí na exportu energetických zdrojů. Pokrývají dnes přibližně padesát procent ruských příjmů.Eugene Chausovsky v americkém časopisu Foreign Policy ale na pozadí současné energetické krize a evropských energetických potřeb uvedl, že západní politici by si měli přiznat, že trestání Ruska, třeba sankcemi, má jen omezený vliv a že jen vedou k jeho sbližování s Čínou v jiných oblastech geopolitického soupeření.
Rusko si podle Chausovského zachová na desetiletí pozici silného energetického hráče v Evropě a Západ musí vzít na vědomí technické a geopolitické dopady této situace, aby si zajistil bezpečnější energetickou budoucnost.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)