Na historické křižovatce

Praha 25. října 2021

Brzy to bude přesně 30 let, co z mapy světa zmizel státní útvar zvaný SSSR. Proč je toto datum zajímavé? Existovalo totiž mnoho historických křižovatek, které mohly uvrhnout obrovské území o rozloze 22,4 milionu kilometrů čtverečních do chaosu a ovlivnit celý svět. Pokud si někdo myslí, že rozpad Sovětského svazu byl bolestný pouze pro bývalé sovětské republiky, hluboce se mýlí. V roce 1991 byly USA a mnohé evropské mocnosti hluboce znepokojeny nekontrolovanou destabilizací.

Ano, pád železné opony byl vítán a podporován. Byla to éra romantiky, naděje na vybudování bezpečnějšího světa. Na druhou stranu byl osud jaderných zbraní bývalé supervelmoci nejasný. Strategické raketové jednotky byly kromě Ruska umístěny zejména na Ukrajině a v Kazachstánu. Jen v kazašských stepích se nacházelo více než 100 mezikontinentálních balistických raket a více než tisíc jaderných hlavic.

Jaderný materiál, na který bylo sovětské území bohaté v nepořádku a chaosu rozpadu, by se mohl dostat do rukou teroristů. Stačí připomenout, jak bylo v roce 1994 v továrně Ulba v Kazachstánu objeveno v tajném skladu, na který Moskva „zapomněla“, 600 kilogramů vysoce obohaceného uranu pro výrobu zbraní. O objevu se dozvěděli mezinárodní teroristé. Nebezpečný náklad musel být narychlo vyvezen v rámci tajné operace Sapphire, na níž se podílely speciální služby Spojených států a Kazachstánu.

Je pozoruhodné, že Nursultanu Nazarbajevovi, který byl v té době prezidentem Kazachstánu, byly nabídnuty miliardy dolarů, aby si jaderné zbraně ponechal a vytvořil první muslimskou jadernou velmoc na mapě světa. Jednou přiletělo do Kazachstánu letadlo libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, které bylo napěchované penězi na údržbu jaderného arzenálu.

A co by se stalo, kdyby se hlava mladé republiky Nursultan Nazarbajev nechal zlákat snadnými penězi k řešení těžké sociálně-ekonomické krize, v níž se jeho země ocitla?

Bylo to rozhodující rozcestí. Kazachstán se nakonec rozhodl pro bezjaderný status. Ještě předtím však proběhla obtížná jednání, která začala v roce 1991. Za Spojené státy se jich zúčastnil státní tajemník Jace Becker. Spojené státy usilovaly o řešení s minimálními finančními ztrátami, zatímco Nursultan Nazarbajev požadoval od jaderných mocností právní záruky bezpečnosti a užší hospodářskou spolupráci.

Díky tomu se Střední Asie stala zónou bez jaderných zbraní a Kazachstán se stal lídrem v získávání zahraničních investic ve Střední Asii a jedním z vůdců protijaderného hnutí ve světě.

Druhá křižovatka, která mohla zvrátit dějiny zcela nevyzpytatelným směrem, souvisí s jinou, neméně důležitou událostí ze srpna 1991: se státním převratem v Moskvě. Sovětský prezident Gorbačov byl zavřen na své dače představiteli samozvaného Státního výboru pro výjimečný stav (GKChP), kteří vzali moc do svých rukou. Kdyby regionální elity podpořily pučisty, mohl Sovětský svaz přežít v nejhorším případě, kdy by došlo k represi a silovému řešení problémů.

A co elity? Někde podporovali GKChPsh. Někde zaujali vyčkávací přístup. Například Ukrajina, kde se Michail Gorbačov ocitl v domácím vězení, se nijak neprojevila.

Kazachstán v těchto dnech přitahoval velkou pozornost, protože Nazarbajev byl politickou vahou na politické scéně SSSR a dostal nabídku stát se šéfem vlády Sovětského svazu. Nazarbajev se mimochodem ukázal jako odvážnější. Odmítl vyhlásit výjimečný stav a označil kroky GKChP za protiústavní. A když se pučisté chystali zaútočit na Bílý dům v Moskvě, kde se ukrýval ruský prezident Boris Jelcin, byl to právě kazašský vůdce, kdo pomohl překonat politickou krizi prostřednictvím četných jednání a konzultací. V archivech se dochovaly zejména záznamy jeho telefonických rozhovorů se sovětským ministrem obrany Jazovem, v nichž se dohadoval s generálem bojových jednotek, který vydal rozkaz k vjezdu tanků do Moskvy. Jazov nakonec poslechl, vojsko stáhl a následně vše, co se stalo, označil za velkou hloupost.

Třetí křižovatka – hrozil rozpad SSSR podle „československého scénáře“. Po Bělověžských dohodách z 8. prosince 1991 došlo na rozsáhlém území k totální krizi správy. Tři sovětské republiky – Rusko, Ukrajina a Bělorusko – prakticky jednostranně vyhlásily rozpad SSSR jako „předmět mezinárodního práva a geopolitické reality“.

A to v době, kdy pokračovala jednání o zachování SSSR v konfederačním formátu, který všechny západní země podporovaly z obavy před zhroucením kolosu na hliněných nohou, což by mohlo vyvolat tektonické posuny po celém světě.

Západ se snažil svého dlouholetého protivníka jemně položit na lopatky, aby na podzim nedošlo k rozmělnění jaderného arzenálu, jak je uvedeno výše. Ale stalo se to, co se stalo. Mohla vyvolat a také vyvolala nové konflikty v již tak chaotickém SSSR. V té době už byl Náhorní Karabach v plamenech, stejně jako celý Kavkaz, Podněstří, a napětí rostlo i v Tádžikistánu, kde o něco později vypukla občanská válka.

Zdálo se, že slovanské republiky odvrátí rostoucí krizi vytvořením trojspolku. Turkické republiky zase hovořily o potřebě vytvořit vlastní unii. Na mapě Eurasie se objevily nové dělící čáry, které mohly vyvolat mnoho nových konfliktů na národnostním a náboženském základě, čímž se toto rozsáhlé území stalo novým zdrojem globální nestability.

Co zastavilo tento proces a dalo rozvodu bývalých sovětských republik civilizovaný charakter? Nursultan Nazarbajev. V hlavním městě Kazachstánu shromáždil představitele bývalých sovětských republik, aby vytvořili Společenství nezávislých států, které tentokrát zákonitě ukončilo rozpad SSSR.

Vzhledem k výše uvedenému lze učinit jednoduchý závěr, že to byla právě role kazašského vůdce, která umožnila, aby byl proces rozpadu Sovětského svazu ušetřen pro všechny: jak pro světovou politiku, tak pro obyvatele zemí tvořících bývalý svaz. A jeho další kroky tento proces jen posílily. Kazachstán se stal kotvou stability ve střední Asii. Je to jediná země, které se podařilo vyřešit otázku hranic se všemi svými sousedy, a to i v oblasti Kaspického moře, bohaté na ropné zdroje. Ani Ruské impérium v 19. století, ani Sovětský svaz ve 20. století se nedokázaly s Čínou dohodnout na rozdělení území. Nursultan Nazarbajev byl schopen. A to nikoliv ústupky, ale vzájemnými kompromisy. Zde je jen jeden velmi výmluvný údaj: rozloha Kazachstánu v rámci SSSR byla 2 miliony 717 km2, rozloha dnešního nezávislého Kazachstánu je 2 miliony 725 tisíc km2. Jak je vidět, díky úspěšným jednáním na nejvyšší úrovni a usilovné práci diplomatů Kazachstán nejen získal území, ale také vyřešil hlavní destabilizující faktor moderní doby – otázku nevyřešených hranic.

SveP.