Miloš Balabán: Na obzoru mraky

Praha 23. září 2021

Pondělní Právo v článku Oldřicha Dandy Armáda mění strategii. Tlumí mise, cvičí doma uvádí slova generálmajora Ivo Střechy, ředitele Sekce rozvoje sil ministerstva obrany: „Doposud byl výcvik zaměřen na zahraniční mise, které ale vedly k degradaci myšlení vojáka. Mírové mise nejsou válka, pro kterou si stát armádu drží. A my jsme na to zapomínali a nyní jsme zpátky ve hře.“ To mj. znamená výcvik primárně zaměřený na obranu domácího teritoria a teritoria Severoatlantické aliance.

Na analýzu negativních dopadů „afghanizace“ naší armády bychom ale neměli rezignovat i když bude nepříjemná.  Již v roce 2008 bylo v afghánském konfliktu jasné, že Západ v něm nezvítězí.

Přesto Topolánkova vláda přijímá v roce 2008 dlouhodobou vizi resortu MO, která předefinovala směr výstavby vojenské síly státu dominantně ve prospěch expedičních operací. Ovlivnilo to každý segment armády, lidskými zdroji počínaje a infrastrukturou konče. Česko plnilo tehdejší strategii NATO v podobě tzv. Istanbulských kritérií, podle kterých jsou členské země hodnoceny za dosažení podílu nasazených, nasaditelných a udržitelných sil v operacích.

Některé země si přesto zachovaly svůj rozum Takže nasaditelnost sil v operacích byla u Slovenska 30, Maďarska 25 a Polska 5 procent. A Česka? 48 procent! Nehrála v našem případě mimořádnou roli ideologie a dogmata?

Ta přišla daňové poplatníky draho neboť potřebné zdroje na expanzi zahraničních misí a vytváření expediční armády byly odčerpány z podstaty armády, její modernizace a budoucnosti. Potřeby státu a nutnost připravovat dlouhodobé strategie byly odhozeny jako nepotřebné.

Nepomohlo ani varování tehdejšího prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil Václava Klause na velitelském shromáždění přesně 10 let zpátky: „Zdá se mi nedostatečné pokoušet se postavit obhajobu potřeby naší armády primárně na základě jejího účinkování v zahraničních misích. Tyto mise – při proměnlivosti politiky a mezinárodní situace – dostatečným argumentem nejsou, a nemohou se stát výlučným zdrojem legitimity armády v očích veřejnosti“, řekl Klaus.

 Hlavní rolí armády je – podle ústavy – bránit celistvost našeho státu. A zde to také všechno začíná i končí. Není to o armádě, ale o státu. Nechceme-li rezignovat na svůj stát, nechceme-li rezignovat na jeden ze základních atributů státu, pak armádu potřebujeme. Tato otázka bohužel dnes nemá samozřejmou odpověď“, dodal prezident.

Dnes se ukazuje, že v procesu modernizace bylo Česko přeskočeno Polskem, Maďarskem i Slovenskem. Vracíme se tedy zpátky do hry, jak říká generál Střecha? Snad, i když to bude hodně složité v situaci, kdy je nutné počítat i s negativními scénáři vývoje.

 Afghánský kolaps i hození přes palubu nejsilnějšího vojenského člena EU – Francie Američany v případě pacifické aliance s Británií a Austrálií mohou rozvibrovat celé NATO. A EU zatím jen uvažuje o obranné unii. Armáda může být postavena v konfrontaci s dynamikou bezpečnostního vývoje před úkoly, které mohou být nyní nepředstavitelné. 

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)