Miloš Balabán: Rozloučení, poučení a národní zájem

Praha 7. září 2021

Je dobře, že velení armády zorganizovalo na Vítkově oficiální rozloučení s afghánskou misí, největší v její novodobé historii. Jedenáct a půl tisíce vojáků, kteří jí prošli a čtrnáct z nich, kteří v ní padli si to zaslouží i ve chvíli, kdy panuje rozčarování z jejího neúspěšného konce.

Není lehké přijmout fakt, že nepřítel, proti kterému vojáci bojovali převzal nad zemí opět kontrolu. Armáda ovšem plnila politické zadání všech českých vlád od roku 2002 a toto zadání splnila. Celá afghánská mise byla též ukončena politickým rozhodnutím dvou amerických prezidentů.

Bylo by ale velkou chybou, pokud by se po jejím konci zapomnělo na vážná poučení   

pro naši zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku. Mělo by se kriticky zhodnotit, že nadměrná koncentrace na jednu misi a z toho vyplývající orientace na výstavbu armády jako „expedičního sboru“ objektivně zbrzdily její rozvoj.            

Ministr obrany Lubomír Metnar na Vítkově také řekl, že by nechtěl „aby poslední dny úplně zastřely dvacetileté působení, i když celá řada problémů tam byla“. Nikdo podle něj „nemohl čekat, že nejen vláda ale i 20 let budovaná afghánská armáda takto zkolabuje a celý systém se tam zboří jako domeček z karet.“

Jenže Právo přineslo v sobotu interview s afghánským veteránem Robertem Šiškou, který byl v Afghánistánu třikrát. Kolaps armády ho nepřekvapil. Označil ji za sbor nevzdělaných a nemotivovaných vojáků o které se jejich nadřízení nestarali, protože mysleli hlavně na svůj profit. Taková armáda navzdory tristní realitě dostávala nejmodernější techniku. Zřejmě s cílem jí prodat děj se co děj. Kdo na tom vydělával je nabíledni.    Nerozumím tedy proč se stále opakuje překvapení z kolapsu. Opravdu nedisponovalo NATO, Američané a ostatní země, včetně českého ministerstva obrany a naší armády relevantními informacemi, když sami vojáci v poli viděli nepřikrášlenou realitu?  

Je to vážné poučení pro budoucnost v širším slova smyslu. Především je potřeba střízlivě a pravdivě hodnotit situaci tam, kde je Česko bezprostředně zahraničněpoliticky a bezpečnostně zainteresováno. A jistě se to netýká pouze Mali, kde i mnozí diplomaté připouští, že se zde afghánský scénář může brzy opakovat.   

A musíme vzít v potaz i to co vyplývá z nových akcentů v politice USA, které osvětlil prezident Biden ve svém projevu 31. srpna. Politika „vývozu demokracie“ vojenskými nástroji se ukázala jako neefektivní a Američané budou nadále v prvé řadě klást důraz na obranu a zajištění svých vlastních zájmů. Nepochybně to posílí provádění reálpolitiky v mezinárodních vztazích.

Nenastupuje tak doba, kdy bude třeba i více akcentovat náš národní zájem, jakkoliv jsme vázáni členstvím v NATO a v EU?  To, k čemu došlo v posledních dvou dekádách nám ukazuje, že to rozhodně nemusí být od věci. Ostatně v nepřípustnosti nelegální migrace nám v konfrontaci s hrozbou další uprchlické vlny z Afghánistánu dnes dávají zapravdu i ty státy EU, které nás dříve kritizovaly jako odmítače kvót.    

Publikováno v deníku Právo.   

 (Autor je bezpečnostní analytik)