Miloš Balabán: Pochroumaná prestiž

Praha 26. srpna 2021

Prezident a vrchní velitel ozbrojených sil Miloš Zeman nešetřil v interview pro Blesk na adresu NATO kritickými slovy. Konstatoval, že USA po svém angažmá v Afghánistánu ztratily prestiž. NATO by mělo přestat plnit roli americké servisní organizace.

Doslova uvedl, že „potřebujeme na úrovni vedení jistou rovnoprávnost členských zemí a ne, když jeden prezident zavelí, tak všichni ostatní poslechnou.“ Zároveň zkritizoval, že NATO je molochem, do kterého lijeme peníze, platíme různým zahraničním zbrojovkám, ale účel vojenské organizace není plněn. Vymezil se i proti verbální agresi na adresu Ruska a Číny a proti ekonomickým sankcím. Nakonec vyzval k reformě NATO.

Po afghánské prohře by se prezidentova slova měla brát vážně. Ostatně před dvěma   roky byl francouzský prezident Macron ještě tvrdší, když zmínil „mozkovou smrt“ NATO, kvůli sólové americké politice, která nebere v potaz spojenecké zájmy. Schytal za to tvrdou kritiku od řady aliančních lídrů, včetně německé kancléřky Merkelové. Jenže nedošlo k tomu ukázkově právě teď v Afghánistánu, kdy americký postup postavil spojence  před hotovou věc?

Bývalý britský premiér Tony Blair uvedl, že kvůli rozhodnutí prezidenta Bidena stáhnout se z Afghánistánu prakticky bez konzultací s kýmkoliv může vést k tomu, že se Británie ocitne ve druhé lize světových mocností.

Zde je na místě připomenout, že ještě před nepovedenou afghánskou koncovkou představil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg svoji vizi budoucnosti aliance „NATO 2030- Transatlantická agenda pro budoucnost“. Mluví se v ní o potřebě posílení a rozšiřování politických konzultací, které mají obnovit roli NATO jako fóra pro transatlantické konzultace a také o potřebě převzetí větší globální odpovědnosti, což si vyžádá souhlasy společných pozic k relevantním bezpečnostním tématům.     

Nejsilnější světová vojenská aliance má teď nepochybně příležitost ve světle toho k čemu v Afghánistánu došlo detailněji prodiskutovat Stoltenbergovi vize, které mají být jádrem nového Strategického konceptu NATO s jehož přijetím se počítá na aliančním summitu příští rok.

A to i ve vztahu k Rusku a Číně. NATO si musí vyjasnit, jak si poradí s dvoukolejností ve vztahu k nim: považuje je za protivníky, resp. soupeře, jenže v případě Afghánistánu a eliminace negativních dopadů zdejší prohry na regionální a potažmo globální bezpečnost se už ozvaly četné výzvy k realismu a pragmatismu v komunikaci s Moskvou a Pekingem.

Zatím v tom vede britský ministr zahraničí Raab s jeho nedělním prohlášením v Sunday Telegraph, že do řešení zapojíme země, které mohou situaci uklidňovat, jako jsou Rusko a Čína, bez ohledu na nepříjemnosti, jaké to může způsobit.

Nepotřebuje tedy NATO skutečnou, nikoliv formální debatu o své reformě v duchu prezidentových slov? „Nediskuse“ už by se tentokrát nemusela vyplatit. Záleží ale hlavně na nejsilnějším členovi Aliance – Spojených státech, se kterým stojí a padá, jak se k tomu NATO postaví. Jde i o jejich prestiž na které jim snad stále záleží.   

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)