Miloš Balabán: Šok a lži

Praha 20. srpna 2021

Afghánská kauza je hořkým políčkem Spojeným státům i Evropě. Dopady dění v této středoasijské zemi na globální politiku budou nemalé a dost možná, že je v této chvíli ještě nejsme schopni plně odhadnout. Zároveň je ale paradoxně i příležitostí v jedné zásadní věci: zhodnotit nakolik se politici, armády veřejnost, a média staly obětí lží, které provázely dvacetiletou afghánskou misi.

Reflexe přitom nemusí být příliš složitá, materiálu k analýze a závěrům je hodně. Můžeme třeba začít u dnes tolik skloňovaného krachu afghánských národních sil obrany a bezpečnosti (ANDSF). Ve Foreign Affairs o tom píše bývalý americký velvyslanec v Afghánistánu a poradce ministra zahraničí Mikea Pompea Michael McKinley.

Ve zprávě americkému Kongresu v roce 2013 o stavu afghánských bezpečnostních sil se např. uvádělo, že jsou schopny zajistit bezpečnost země a že 352 tisíc jejich příslušníků plní úkoly v 99 procentech běžných i speciálních operací.

Mělo se za to, že ANDSF byly větší, lépe vyzbrojené a organizované než Tálibán, speciální síly se považovaly za jedny z nejlepších v regionu. Jenže postupná konfrontace s realitou odhalila skutečný stav věcí. V roce 2019 se ukázalo, že se ze seznamů vojáků „vypařily“ desítky tisíc vojáků, kteří byli fiktivně jen na výplatních páskách.

V další zprávě Kongresu v prosinci 2020 už ANDSF měly jen 298 tisíc vojáků s právem pobírat plat. Ale i to byla zjevně jen armáda „fantomů“ jak se ukázalo o osm měsíců později. Korupce a rozkrádání se staly průvodním jevem existence takové armády.

Srovnejme si tato fakta s tím, co se léta většinově navenek prezentovalo o schopnosti Afghánců čelit Tálibánu. Podobné to bude i s dalšími fakty o existenci západní pomocí nadopovaného nefunkčního afghánského státu. Šok, který nyní Západ zažívá by nemusel nastat, pokud by se situace nelakovala na růžovo a přání se nevydávala za skutečnost. 

V boji s dezinformacemi dnes cílíme hlavně na své protivníky. Afghánistán nám ale ukázal, že součástí úsilí čelit dezinformacím, fake news, hoaxům na což jsou vyčleňovány nemalé prostředky, zakládají se nové vládní struktury a podporují nevládní organizace musí být i kritické zhodnocení vlastních dezinformací.

I proto, že se mohou opakovat v případě jiných zemí i v blízkosti Evropy, kde realita není taková, jakou by si přála. Je to i prevence proti dalším šokům a překvapením. 

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)