Miloš Balabán: Zeď
Praha 15. srpna 2021
13. srpna uplynulo šedesát let od zahájení výstavby Berlínské zdi, nejznámějšího symbolu studené války. Vedení NDR tím řešilo akutní ekonomický problém. Ze země přes propustnou hranici mezi západním a východním sektorem Berlína emigrovalo velké množství lidí, hlavně vysokoškoláků, což ohrožovalo její stabilitu.
Dotvořilo se tak železná opona, byť se její nejnovější část nacházela přímo v srdci bývalé sovětské okupační zóny. Zeď procházející napříč jedním z největších evropských měst vydržela přes 28 let.
Její konec se dal pod rostoucím tlakem odporu východoněmeckých občanů proti režimu v NDR očekávat, nicméně přišel náhle a překvapivě v noci z 9. na 10. listopadu 1989 poté co člen politbyra SED Günther Schabowsky v televizi v důsledku špatné informovanosti oznámil, že hranice NDR jsou s okamžitou platností otevřeny hned a nikoliv až během příštího dne.
Východoberlíňané proudící přes hraniční přechody a zeď obsypaná slavícími lidmi se v mžiku staly dalším symbolem: tentokrát konce studené války.
V euforických chvílích „roku zázraků“ podle Timothyho Gartona Ashe a „konce dějin“ Francise Fukuyamy se zdálo, že éra zdí, zátarasů, ostnatého drátu a vysokých hraničních plotů snad odchází do minulosti. Byla to iluze. Po 32 letech stále existují. A opět se staví před vnímanou hrozbou. Dnes nejvíce před nelegálními migranty.
Nejznámější hraniční zeď světa stojí na hranici mezi USA a Mexikem. Nepokrývá jí celou: z 3145 kilometrů je to 1136 kilometrů, někde je vysoká i devět metrů. Hodně se o tempo její výstavby zasloužil Donald Trump, ale část stavěli i jeho prezidentští předchůdci.
Joe Biden je k její dostavbě rezervovaný a spíše z toho nic nebude. Přesto se stala symbolem snahy zastavit proudy migrantů ze Střední Ameriky do Spojených států. Určitě to má podporu části Američanů, nicméně problémem není zeď, problémem je fakt proč lidé utíkají ze zemí označovaných jako zadní dvorek USA.
Zdi, resp. hraničními ploty stojí i v EU. Španělskou enklávu Ceuta na území Maroka obklopuje šestimetrový plot a Maďarsko postavilo hraniční plot na své Schengenské hranici.
Teď se k tomu po migračním střetu s Alexandrem Lukašenkem chystá i Litva.
Brusel jí ústy mluvčího Evropské komise Adalberta Jahnzeho vzkázal, že „Evropská komise vítá nápad hraničního plotu, který by zabránil nelegální migraci z Běloruska do Litvy, ale na financování takových opatření se nebude podílet“.
Byl to pokrok. Maďarsko bylo za stavbu hraničního plotu před šesti lety v Bruselu silně kritizováno.
Pokrytectví, alibismus, snaha odlišit se od minulosti? Možná vše dohromady. Jenže uvažování o zdech a plotech se asi nevyhneme ve světě, kde stále existuje ekonomická a sociální nespravedlnost, znásobovaná i nepromyšlenou politikou a ozbrojenými intervencemi, snahou vnucovat jediný správný model vládnutí světu za každou cenu a obnoveným soupeřením velkých mocností.
To nejvíce plodí ty, proti kterým se zdi a ploty znovu musí stavět a které nejsou podobně jako Berlínská zeď před šedesáti lety řešením.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik