Miloš Balabán: Země nad propastí

Praha 7. srpna 2021

Tornádo na Moravě, ničivé záplavy v Německu, a velké lesní požáry napříč planetou překrývají první výročí jednoho z největších nejaderných výbuchů v historii, ke kterému došlo 4. srpna 2020 v přístavu hlavního města Libanonu Bejrútu.

Exploze 2 750 tun dusičnanu amonného měla sílu tří kilotun TNT, což se rovná asi pětině síly atomové bomby svržené na Hirošimu. Více než 200 lidí zahynulo, tisíce lidí bylo zraněno, materiální škody dosáhly pěti miliard dolarů (105 miliard korun).

Taková katastrofa by zamávala i politicky a ekonomicky stabilním státem. To ale není libanonský případ. Výbuch zasadil další ránu libanonské společnosti, která se ještě nevzpamatovala z traumat dlouholeté občanské války, procházející dlouholetou politickou nestabilitou a krizí vládnutí. Ještě jí umocnil příliv více než milionu uprchlíků ze sousední Sýrie stižené vnitřním konfliktem.

Rok po výbuchu je ještě hůř. Libanonská libra ztratila devadesát procent své hodnoty. Chybí potraviny, léky, pohonné hmoty. Doprava je ochromena, elektřiny je nedostatek. Patnáct procent populace je bez pravidelného přístupu k potravinám, vodě a hygienickým potřebám. Začal hromadný exodus ze země. Světová banka prohlásila libanonskou hospodářskou a finanční krizi za jednu z nejhorších od poloviny 19. století.

Znovu se ukazují limity vládnutí, kdy se o moc dělí sunnité, šíité a maronitští křesťané. Vytváří to prostor pro korupci ochromující stát.  Nelze ani přehlížet vliv Íránu v Libanonu, který zde uplatňuje své zájmy prostřednictvím hnutí Hizballáh.     

Designovaným předsedou vlády je po ročním bezvládí nově miliardář Nadžíb Mikátí, který si je vědom složitosti své mise. Prohlásil, že nemá kouzelnou hůlku a neumí dělat zázraky. Hlavně se spoléhá na pomoc Francie, která chce pomoci Libanonu odvrátit ochromující finanční krizi. Francouzský prezident Emmanuel Macron navštívil Bejrút dva dny po výbuchu a znovu několik týdnů poté.

Důvodů pro francouzské angažmá je několik. Francie si jistě uvědomuje rizika plynoucí z dalšího zhrouceného státu poblíž Evropy. Tvoří „krizovou triádu“ spolu se Sýrií a Irákem, jenž stále zůstává velkým potenciálním zdrojem nelegální migrace.

Pomoc této bývalé francouzské kolonii může zároveň Francii pomoci i k většímu vlivu na Blízkém východě. V tom dnes zaostává za USA, Tureckem a Ruskem. A upevnění pozic v Libanonu má i význam ve vztahu k Turecku, které k nelibosti Francie rozšiřuje svůj vojenský vliv do východního Středomoří a do Libye. 

Jestli se ale Francii podaří pomoci Libanonu vyprostit z hluboké krize je otázkou. Třeba při vědomí toho, že má dnes plné ruce práce s tím, aby zvládala situaci v africkém Sahelu.

V každém případě nám příklad Libanonu ukazuje na rizika zranitelnosti řady politicky, ekonomicky a sociálně oslabených zemí v severní Africe a na Blízkém východě. Jedna nečekaná krize nebo katastrofa se může stát spouštěčem krizí, které mohou ještě více zkomplikovat už tak napjatou situaci v jižním předpolí Evropy.     

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)