Miloš Balabán: Pečeť pro Evropu
Praha 31. července 2021

Pohled na předpolí Evropy, severní Afriku a Blízký východ příliš optimismu nevzbuzuje. Potvrzuje to i dění v Tunisku. Oblíbená turistická destinace Čechů, která je ale aktuálně zapovězená kvůli pandemii se dostala do vážné politické krize.
Prezident Saíd odvolal premiéra a pozastavil činnost parlamentu. Armáda mu asistuje. Důvodem k takovému kroku byla nespokojenost s prací vlády. Země se nachází v ekonomické krizi a nezvládá pandemii.
Thanassis Cambanis ve World Politics Review uvedl, že „Saídova rozhodnutí ukončují desetiletí demokracie v Tunisku“.
Jenže míra nespokojenosti obyvatel se situací v zemi může být tak velká, že mohou upřednostňovat „tvrdší ruku“ před demokracií. Ostatně podporu prezidentovi vyjádřila největší odborová centrála v zemi.

Tunisko je dnes pro Západ zklamáním. Jako první v arabském světě na sklonku roku 2010 „zažehlo“ svržením prezidenta Zina bin Alího proces arabského jara a bylo dáváno za příklad přechodu k demokracii, který se v jiných arabských zemích nezdařil.
Západu tak záleží na tom, aby tuniský příklad neskončil krachem. Proto jak USA, tak EU vyjádřily ochotu pomoci tuniské ekonomice i v boji s covidem. Nakolik to bude úspěšné je otevřené, skepse ale převládá.
I Tunisko ukazuje hloubku politických, sociálních a ekonomických problémů arabských společností. Vše bohužel znásobily i nepovedené intervence Západu do Iráku a Libye, stejně jako západní politika v Sýrii.
Stačí si vzpomenout na slova amerického prezidenta Bushe v Iráku, který v květnu 2003 hlásil, že mise v Iráku je splněna. Jenže Američané tam uvízli na dalších osmnáct let, země se nikam příliš neposunula a v občanské válce přišli o život statisíce Iráčanů.
A dnes prezident Biden s iráckým premiérem Kázimím uzavírá dohodu o ukončení americké bojové mise do konce letošního roku. Po Afghánistánu další prohra, která je pro Evropu vážným varováním. Kolikátým už?
Pohled na region je tristní. Vývoj v Libyi je nejistý, Tunisko se stalo dalším zdrojem nelegální migrace do Evropy, palestinská otázka zůstává neuralgickým bezpečnostním problémem, jak ukázal nedávný konflikt mezi radikály z Gazy a Izraelem, Libanon je zhrouceným státem, který má zachránit Francie.
V Iráku a Sýrii znovu eskaluje násilí, Američané se zde stali terčem několika dronových a raketových útoků za nimiž podle expertů stál Írán. Množí se i sebevražedné útoky s desítkami mrtvých k nimž se hlásí Islámský stát.
Musíme tak vzít za vděk, že zatím „drží“ Egypt a autokratickým prezidentem Sísím.
Evropa je tak konfrontována s hrozbami na něž jen těžko hledá odpověď. Tunisko tomu dává pečeť.
Publikováno v deníku právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)