Miloš Balabán: Povodně, klima a politika
Praha 24. července 2021
Německá média konstatují, že v okolí německých řek Rýnu, Mosely, Sáry a Wupperu jsou povodně každý rok. Jenže letos byly deště v krátké době tak silné, že to nemělo obdoby od poloviny 19. století. Zatím se eviduje 172 obětí, jejich počet určitě není konečný. Obrovské materiální škody se srovnávají s devastací způsobenou druhou světovou válkou. Jen pojišťovny budou muset vyplatit 5 miliard eur.
Politička německých zelených Katrin Göring-Eckardtová prohlásila, že „klimatická katastrofa nastoupila, my jí ale nepozorujeme“. Ozvala se i Greta Thunbergová: ocitli jsme se podle ní tváří v tvář ekologické a klimatické mimořádné situaci.
Profesor Eigil Kaas, vědecký ředitel Národního centra výzkumu klimatu Dánského meteorologického institutu je střízlivější. Uvedl, že nelze s naprostou jistotou říct, že povodně v Německu jsou způsobeny právě globálním oteplováním. Je však přesvědčen, že změna klimatu přinese extrémnější povětrnostní podmínky, o nichž jsme si dříve mysleli, že nastanou jednou za století. Ty budou nyní častější. „To, co bylo dříve pozorováno jednou za sto let, se nyní stane jednou za dvacet let, protože vzduch se otepluje a hromadí se v něm více vodní páry. Účinky také zesílí“.
Předvídat za takové situace blížící se hrozbu je komplikované. Přesto britská hydroložka Hannach Clokeová z britské Reading University obvinila v deníku The Times německé úřady z „kolosálního“ selhání výstražného systému. K občanům se tudíž nedostaly jasné informace, které evropský systém včasného varování (EFAS) zveřejnil čtyři dny před prvními povodněmi. „Kdo by si mohl pomyslet, že v roce 2021 se může tolik lidí stát obětmi záplav“, dodala Clokeová.
Německý ministr vnitra Seehofer kritické hlasy na konto selhání výstražného systému označil za „velmi levnou volební rétoriku.“ Nemohou se ale skutečně povodně promítnout do německé politiky i výsledku zářijových parlamentních voleb?
Nebylo by to poprvé. V roce 1962 silná bouře nad Severním mořem prorvala přehradní hráze a zatopila Hamburk. Zahynulo 315 lidí. Energický postup senátora pro bezpečnost, sociálního demokrata Helmuta Schmidta katastrofu zmírnil. V roce 1974 se Schmidt stal kancléřem a mimořádnou společenskou autoritou až do své smrti v roce 2015.
V roce 2002 si podobně počínal při rozsáhlých záplavách na Labi kancléř Gerhard Schröder. Přispělo to k jeho druhému těsnému vítězství SPD v parlamentních volbách nad CDU/CSU.
A letos? Katrin Göring-Eckardtová to za svůj výrok o „klimatické katastrofě“ schytala na sociálních sítích: prý povodně cynicky využívá před parlamentními volbami. Půlminutový smích kancléřského kandidáta CDU/CSU Armina Lascheta zachycený v poničeném městě Erfstadt také sklidil rozhořčení. A určitě se ještě něco dalšího objeví.
Zásadní jsou ovšem nyní slova kancléřky Angely Merkelové: „Němčina sotva zná slova pro způsobenou devastaci. Německo je ale silná země. Této přírodní katastrofě se postavíme, a to nejen v krátkodobém, ale i ve střednědobém a dlouhodobém horizontu“. Držme Němcům palce.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)