Miloš Balabán: Restart

Praha 3. června 2021

Za čtrnáct dní americký prezident Joe Biden poprvé jako americký prezident zavítá do Evropy. Má na starém kontinentu nabitý program: schůzka nejsilnějších zemí Západu G7, summit EU – USA, summit NATO, a nakonec jednání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem.

Očekává se, že to bude demonstrace restartu transatlantického partnerství, které za Donalda Trumpa zažívalo šokovou terapii. Trump si skutečně nebral servítky, v jeho konceptu Amerika na prvním místě byla Evropa nikoliv spojencem, nýbrž spíše rivalem.

Německá kancléřka Angela Merkelová tak už před čtyřmi lety pronesla často citovanou větu, že Evropané musí vzít svůj osud do vlastních rukou a francouzský prezident Emmanuel Macron konstatoval, že Evropa je vystavena nevyhnutelné a postupné ztrátě zájmu ze strany Spojených států.

Takže nejen Merkelová s Macronem si po vítězství Bidena v prezidentských volbách vydechli: do transatlantických vztahů by se měl vrátit normál a předvídatelnost.

 Do médií unikl text návrhu společného prohlášení vypracovaného v Bruselu, které má být na summitu EU-USA přijato. Píše se v něm, že společné hodnoty a zájmy pomohou oběma stranám čelit bezprecedentním globálním výzvám. Mezi ně patří politika Číny a Ruska. Je patrná snaha vystupovat vůči nim v jednotném transatlantickém šiku.

Potvrzuje to i tato formulace: „V rámci našeho komplexního přístupu k Číně budeme udržovat úzké konzultace a spolupráci v celé řadě společných výzev a příležitostí. Jsme jednotní v našem principiálním přístupu k Rusku a budeme rozhodně reagovat na jeho pravidelné negativní chování a nepřátelské akce.“    

V Bílém domě to mohou číst s uspokojením, které může být podpořeno i zmražením ratifikace investiční dohody EU-Čína Europarlamentem, dokud Peking neodvolá sankce proti činitelům EU, vyhlášené v odvetě za sankce kvůli represím v Sin-ťiangu.

 Angela Merkelová se ale navzdory tomu v létě chystá do Číny, již potřinácté za dobu svého šestnáctiletého mandátu, což je odraz toho, že pro Německo, ekonomického hegemona EU, neexistuje větší exportní trh. Do finiše se blíží i výstavba plynovodu Nord Stream – 2 mezi Ruskem a Německem.   

Bidenovi to názorně ukazuje míru odlišnosti politických a ekonomických zájmů 27 zemí unie bez ohledu na to co se píše v rezolucích. Ale vždyť i on sám nabídl Putinovi možnost summitu na kterém s ním probere řadu sporných otázek globální agendy, které USA zajímají.  

Přesto platí, že USA nemají ve světě většího spojence, než je Evropa a totéž se dá říct v obráceném gardu. Názorně by to potvrdilo definitivní ukončení celní války USA proti EU vyhlášené Trumpem, které se zřejmě blíží.

Jedna věc nicméně zůstává otevřená: může si být Evropa stoprocentně jistá, že po příštích amerických prezidentských volbách nedojde opět k obratu směrem k Trumpově politice, ať už s Trumpem nebo s jeho následovníkem? Při pohledu na rozdělené Spojené státy jistota nepanuje. Takže platí, že  Evropa musí stále přemýšlet o své strategické autonomii.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)