Miloš Balabán: Americko-ruské průsečíky stále ovlivňují svět

Praha 25. května 2021

Vztahy USA se Sovětským svazem, resp. Ruskem představovaly jednu z klíčových os světa po druhé světové válce i po konci studené války. Vždy to mělo co do činění s otázkou strategické stability, což vyplývá především z faktu, že obě mocnosti disponují největšími jadernými arzenály na světě. A i když se jejich význam v současném světě snižuje stále představují silnou kartu v mezinárodních vztazích.

 USA a Rusko tak jsou spolu nuceni komunikovat bez ohledu na mnohé vzájemné rozpory a protivenství. Ani nyní jich není málo, dokonce se v minulých měsících hovořilo o tom, že vztahy už snad nemohou být horší. Americký prezident Biden souhlasil s tím, že je prezidenta Putina možné označit za zabijáka, což mj. vedlo i k tomu, že ruský i americký velvyslanec opustili Washington a Moskvu. Vzápětí ale navrhl Putinovi uskutečnění summitu, jehož cílem je „projednat spektrum otázek na které narážejí USA a Rusko.“

V Reykjavíku se proto minulý týden sešli ministři zahraničí Antony Blinken a Sergej Lavrov na okraji setkání Arktické rady. Výsledky schůzky ministrů hodnotila řada komentátorů jako „nadějné“, dokonce se objevil i termín „opatrný optimismus“.

K výsledkům je ale nutné přistupovat především střízlivě. Schůzka potvrdila, že se obě strany silně rozchází v hodnocení mezinárodní situace, i způsobech, jak jí normalizovat. Nicméně Blinken prohlásil: „Existuje mnoho oblastí, kde se naše zájmy protínají a shodují, a věříme, že můžeme spolupracovat právě na základě těchto zájmů“.

Jejich seznam není malý. Zahrnuje hlavní „horké“ body planety: íránský jaderný program, situaci na Korejském poloostrově a Afghánistán odkud se Američané po dvaceti letech stahují a jehož budoucí osud může ovlivnit i Rusko. Spojené státy mohou chtít pomoci i s mnohými problémy na Blízkém východě, včetně Sýrie při vědomí vlivu, který zde Rusko nepochybně má.

I pro Česko má význam sdělení o nezbytnosti ukončení „ambasádních válek“, tj. hromadného vyhošťování diplomatů, které se děje už od roku 2016.

A nikoliv náhodou během schůzky vyšlo najevo, že i přes sankce vůči firmám participujícím na výstavbě německo-ruského plynovodu Nord Stream 2 se nedotknou klíčové společnosti Nord Stream 2 AG. Biden tak rozklíčoval, že větší problém, než plynovod by byl konflikt s klíčovým evropským spojencem. Potěšil Berlín i Moskvu na rozdíl od Polska a Ukrajiny. Prostě reálpolitika v praxi.     

Američané mohou také opatrně našlapovat kolem prohlubujícího se spojenectví Ruska a Číny, což jim nepochybně přidělává vrásky na čele. Jistě přemýšlí o jeho neutralizaci, opatrné signály v tomto ohledu už vyslali minulý rok. Aktuálně mohou nanejvýš sondovat kde jsou snad hranice takového spojenectví. Ale i to, že se Biden chce nejprve vidět s Putinem o něčem vypovídá.  Nechme se tedy překvapit co ze summitu vzejde. 

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)