Doktorka a Sňatky na železnici Činohry Národního divadla Brno

Brno 24. května 2021

Česká premiéra 25. května 2021 v divadle Reduta v rámci festivalu Divadelního světa Brno.

Ruth Wolffová je vynikající lékařka a ředitelka prestižního Alzheimero­va institutu, který od základu vybudovala. Je nekompromisní ve svých diagnózách, precizní ve vyjadřování a neústupná ve svých názorech. Její tým má nepřehlédnutelné výsledky a ona sama aspiruje na získání Nobelovy ceny. Přesto do jejího života a kariéry zcela nečekaně zasáh­ne dlouhá noční směna, během které se pokouší zachránit život umíra­jící čtrnáctileté dívce. Dostane se do přímého konfliktu s knězem, kte­rý trvá na pacientčině posledním pomazání, aniž by však bylo zřejmé, zda je dívka katolického vyznání. Ruth odmítne knězi vstup k pacientce a vyvolá tím zběsilou reakci – ne nepodobnou honu na čarodějnice.

• 

• 

Současná hra oceňovaného britského dramatika Roberta Ickeho, jenž je adaptací vrcholného dramatu Arthura Schnitzlera Profesor Bernhardi přináší do této nelehké doby velmi cenný pohled na člověka – ženu v mezní situaci, která je okolím donucena přehodnotit řadu svých „jednoznačných názorů“ a nahlédnout za obzory „lékařky, která si je naprosto jistá“. Autor nám nabízí takřka v přímém přenosu, jak vypadá střet několika názorových světů, zdánlivě nesmiřitelných myšlenkových postojů, kde každý obhajuje tu svou pravdu, aniž by se snažil alespoň na chvíli vnímat nebo respektovat odlišnost druhého. Představuje se nám příběh plný otázek o naší identitě, na které neexistují jasné odpovědi, ale přesto se úzce dotýkají současné rozdě­lené společnosti, v níž vzrůstá tlak médií či různých zájmových skupin. Příběh, v němž se intimní drama jedné ženy může proměnit ve společenský thriller.

Režisér inscenace Lukáš Brutovský ve své režijní koncepci vychází ze základního principu postupného rozkrývání a odhalování jednotlivým vrstev příběhu, které prezentují názorové postoje i osobní motivace jednotlivých postav. Tento způsob vyprávění je podpořen scénografií Pavla Boráka, která zrcadlí vnitřní i vnější svět hlavní postavy. Abstraktní a záměrně odosobněný prostor nemocničního prostředí je doplněn o intimní rovinu vstupující do soukromí i myšlenek hlavní postavy skrze využití videoprojekcí a live cinema.

• 

• 

Robert Icke (*1986) patří k nejvýraznějším britským režisérům současnosti a řadí se také po bok nejúspěšnějších současných anglosaských dramatiků. Věnuje se především přepisům a úpravám klasických textů. Chápe divadlo jako kontinuální proces, jehož cílem není uvést zakonzervovanou verzi kanonického díla, ale spíše se pokusit komunikovat prostřednictvím známých příběhů a postav o tématech, která se nás bezprostředně týkají.

Icke sám při hodnocení své autorské strategie používá metaforu hledání toho správného adaptéru pro každou konkrétní předlohu. Říká: „Musíte najít adaptér, který Vám umožní prohnat elektřinu dneška skrze starou věc a tím ji učinit funkční.“

• 

• 

Stěžejní režie vytvořil ve svém domovském divadle Almeida Theatre v Londýně, kde byl v letech 2013 až 2018 kmenovým režisérem. Vždy šlo o razantní autorské adaptace klasických předloh – 1984 (2014), Oresteia (2015), Marie Stuartovna (2016), Strýček Váňa (2016), Divoká kachna (2018), nebo o výrazné jevištní výklady a posuny klasiky – např. Hamlet (2017) s Andrewem Scottem v hlavní roli přenesený do současných reálií. V roce 2019 zde měla premiéru i hra Doktorka. Za tuto inscenaci si v témže roce odnesl ocenění za nejlepší režii roku v prestižní soutěži Evening Standart Theatre a nominaci za hru roku v rámci vyhlášení cen Laurence Olivier Award.

Robert Icke Doktorka

Uhájit pravdu za jakoukoliv cenu

Režie                                                              Lukáš Brutovský

Překlad                                                          Pavel Dominik

Dramaturgie                                                 Miro Dacho, Barbara Gregorová

Scéna                                                             Pavel Borák

Kostýmy                                                        Diana Strauszová

Hudba                                                           Lukáš Brutovský

Projekce                                                        Matouš Ondra

Osoby a obsazení:

Ruth Wolfová                             Hana Tomáš Briešťanská

Charlie                                       Tereza Richtrová

Roger Hardiman / Druhý             Martin Siničák        

Kněz Jacob                                 Petr Kubes

Otec                                          Roman Nevěčný

Paul Murphy / Druhý                   Ivan Dejmal

Michael Copley / Moderátor        Michal Bumbálek

Brian Cyprian                              Vladimír Krátký

Sekundář / Pátý                          Viktor Kuzník

Rebecca Robertsová                  Jana Štvrtecká

Jemina Flintová                          Petra Lorencová

Sami                                          Veronika Lapková

Johann Nepomuk Nestroy Sňatky na železnici

aneb Vídeň – Vídeňské Nové Město – Brno „S láskou a párou se podaří všechno!“

• 

• 

Překlad:                                  Václav Cejpek

Režie:                                     Martin Čičvák

Dramaturgie:                       Milan Šotek

Scéna:                                     Tom Ciller

Kostýmy:                               Nina Stillmark

Hudba:                                   Mario Buzzi

Osoby a obsazení:

Ignác Stimmstock, výrobce kytar a houslí ve Vídni              Tomáš David

Petr Stimmstock, výrobce dechových nástrojů v Kremži     Ivan Dejmal

Edmund, první dělník u Ignáce Stimmstocka                                   Petr Bláha

Patzmann, portrétista a malíř pokojů                                  Jakub Svojanovský

Cupák, pekař v Brně                                                              Vladimír Krátký

Babeta, jeho dcera                                                               Hana Drozdová

Nany, jeho svěřenka                                                             Petra Lorencová

Kipfl, pekař ve Vídeňském Novém Městě                            Martin Sláma

Tereza, jeho dcera                                                                Veronika Lapková

Brandenburger, první tovaryš u Kipfla                                 Martin Veselý

Paní Zaschelhuberová, vetešnice v Novém Městě              Tereza Groszmannová

Pekařský tovaryš u Cupáka a nosiči zavazadel                    David Kaloč

• 

• 

Česká premiéra 4. června 2021 v divadle Reduta.

• Překlad hry Václava Cejpka vznikl přímo pro Činohru Národního divadla Brno.
• Rozuzlení celé zápletky se u Nestroye odehraje na brněnském Hlavním nádraží.
• Herci v průběhu představení v reálném čase uvaří několikachodové menu tradičních pokrmů středoevropské kuchyně.

Martin Čičvák o své inscenaci:

„Snažili jsme se přes kuchyň pojmenovat náš středoevropský prostor. Je plněná paprika české, vídeňské, nebo slovenské jídlo? Nebo povidla či knedlík? Jídlo je v každé třetí replice hry! … Takže se pečlivě vymýšlelo, jak přivést na jeviště vodu, jak zapojit troubu, jako když si doma zařizujete kuchyň.“

Středoevropský eintopf

Ignác Stimmstock (Tomáš David), výrobce kytar a houslí ve Vídni, má si brát Terezu (Veronika Lapková), dceru pekaře z Vídeňského Nového Města Kipfla (Martin Sláma), po které ovšem touží Kipflův tovaryš Brandenburger (Martin Veselý); zatímco Ignácův bratranec Petr Stimmstock (Ivan Dejmal), výrobce dechových nástrojů v Kremži, má si brát Babetu (Hana Drozdová), dceru pekaře z Brna Cupáka (Vladimír Krátký), po které ovšem touží Ignácův tovaryš Edmund (Petr Bláha).

Pokud se vám podařilo výchozí, v podstatě „dell’arteovskou“ konstelaci postav usledovat, je nejvyšší čas nechat do hry vtrhnout malíře pokojů i portrétů Patzmanna (roli, již si autor napsal původně pro sebe, u nás ztvární Jakub Svojanovský), který unesl Cupákovu schovanku Nany (Petra Lorencová) z Brna do Vídně a je nucen vydávat ji za vlastní sestru. Aby pomohl svému kamarádu Edmundovi, posadí ve Vídni ženicha Petra namísto severní dráhy (směr Brno) na dráhu jižní (směr Vídeňské Nové Město). Brzy tak dojde nejen k záměně postav, jak se na komedii patří, ale také na záměnu měst.

Tři města v podtitulu frašky Johanna Nepomuka Nestroye (1801–1862) dávají za pravdu jednomu z možných etymologických vysvětlení slova „vaudeville“, jímž je spojení francouzských slov „voix de ville“ neboli „hlas města“. „Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším pojď honem,“ zpívá Valdemar Matuška v úvodu filmové komedie Světáci, jejímž pravzorem je jiná Nestroyova fraška Einen Jux will er sich machen. Vyslyšet volání města je pro postavy této komedie o to nutkavější, že rychlost železnice představuje z hlediska průběhu ženiteb skutečnou revoluci!

Námět své frašky z roku 1843 převzal Nestroy z francouzského vaudevillu Paříž, Orléans a Rouen, hru však významně středoevropsky lokalizoval, rozpomenuv se na své vlastní brněnské angažmá v polovině 20. let 19. století. Lokální patrioty mohou hřát četné reálie (mj. Hotel Padovec), ale především fakt, že celý gordický uzel zápletky dojde svého rozřešení na brněnském hlavním nádraží! Brněnské postavy pekaře a jeho dcery Cupákových mluví v originále němčinou překypující všemožnými slavismy. Svůj kongeniální překlad založil Václav Cejpek – osobnost, jež v letech 1987–2003 výrazně formovala dramaturgii Mahenovy činohry a která má s režisérem Martinem Čičvákem za sebou nejednu spolupráci na inscenacích německojazyčné dramatiky (Immanuel Kant, 1999, Ithaka, 2001, či Emilia Galotti, 2004) – na využití prvků „hantecu“. Vše samozřejmě s láskyplným vztahem k Brnu, jak tomu bylo i u Nestroye, jednoho z nejironičtějších a divadelně nejrafinovanějších pokračovatelů tradice komediantského divadla.

/ Milan Šotek /

Z rozhovoru s překladatelem Václavem Cejpkem

„Překlad tohoto Nestroye mi nabídl umělecký šéf činohry Milan Šotek a trefil se do oblasti, kterou mám odedávna rád. Nestroy patří k mým milým autorům, ale neměl jsem dosud příležitost nic od něj přeložit, ačkoliv jsem se kolem něho už vícekrát ,motal‘. Kdysi jsem si koupil asi třísvazkový soubor jeho divadelních textů vydaných v Rakousku jako inspiraci pro svou dramaturgickou činnost. Sňatky na železnici jsou konverzační a situační komedie, či jak se to označuje u Nestroye ,lidová vídeňská fraška‘. Jde tedy především o to zkusit zprostředkovat divákovi humor, který v ději komedie vzniká. Nestroy zde rozvíjí kaskádu situačních zápletek, které vznikají záměnou postav, souvisí s omezeností některých figur, nebo jsou způsobeny intrikováním postav, které záměrně vnášejí do děje zmatek a chaos. Milé je okouzlení železnicí, která byla v době vzniku hry poměrně novým, prudce se rozvíjejícím dopravním prostředkem, jemuž Nestroy přes své postavy vzdává hold. Turbulence těch zamotaných situací je posilována mj. i tím, že postavy se na každé dějství po železnici přesunou do jiného města, čímž se zvětšuje chaos v myšlení některých figur.“

„U dvou postav pocházejících z Brna – pekař Cupák a jeho dcera Babeta – použil Nestroy nářečí, jímž skutečně mluvili brněnští Němci, kteří tvořili tenkrát určitě tak třetinu obyvatel Brna. Brněnská němčina je dost deformovaná hovorová němčina se specifickou větnou stavbou (důmyslná konstrukce německých vět se zde zcela rozpadá), se zvláštní slovní zásobou (promítaly se do ní i některé slovanské prvky převzaté z češtiny) i osobitou výslovností. V běžném rakouském jazykovém prostředí tento brněnský dialekt působil komicky, ,buransky‘, postavy jako by měly skrze ten jazyk trochu těžkopádné myšlení. Chyběla jim prostě ona elegantní vídeňská němčina, kterou mluví ostatní postavy a která byla považována za patřičný a vhodný jazyk, protože se tak mluvilo v hlavním městě. Napadlo mě, že adekvátním řešením pro brněnskou němčinu by byla hovorová čeština s výraznými moravskými a brněnskými prvky a s výrazným podílem hantecu, který je mimochodem hodně závislý na němčině. Vytvořil jsem tedy jakýsi umělý ,dialekt‘, kterým se nikdy nemluvilo, ale kterým mluví Cupák a jeho dcera. V jejich dialozích se objevují slova jako ,kurňa‘, ,borec‘, ,frajle‘, ,betálné kámoš‘, ,ksindl‘, ,majó‘ (mají), ,hodit sicnu‘ (sednout si), ,hantýrovat‘ (mluvit) atd. Inspirace hantecem byla samozřejmě jen mírná – šlo o to, aby jazyk zůstal srozumitelný a aby divák jen občas tápal, co to ty postavy říkají – tak jako tápou postavy kolem nich. Tedy aby to bylo přesně tak, jako tehdy za Nestroye u rakouského publika.“

„Mluvící jména jsou oblíbený prostředek anglických či německých komedií, zatímco v českém prostředí, zdá se mi, se tak často neobjevují. Nestroy zde má např. postavy jménem Kipfl (= Rohlík), který je pekařem; Stimmstock (= Duše, což je oblý dřevěný kolík, který se vsouvá dovnitř strunných nástrojů jako spojnice horní a spodní desky, čímž přenáší chvění strun z vrchní části do spodní části nástroje) – oba Stimmstockové, Petr a Ignác, jsou výrobci hudebních nástrojů; Patzmann (= Mazal) je malířem; Brandenburger (= Braniborčan), který pochází právě ze severu Německa z Braniborska. Pokud by se jména přeložila do češtiny, signalizovalo by to podle mě dost silně to, že se hra odehrává někde v českém prostředí, když se postavy jmenují česky. A zde je přitom důležité, že je to Vídeň, Nové Město a Brno. Myslím, že komický efekt, který by vznikl přeložením těch jmen do češtiny, by nebyl příliš velký. Jediné jméno, které jsem ,počeštil‘, byl pekař Zopak, z něhož jsem udělal Cupáka (u brněnského Němce mi to přišlo možné).“

/ rozhovor vedla Hana Hložková /

Nestroy v NdB po roce 1989

Johann Nepomuk Nestroy – Karel Kraus – Zdeněk Mahler: Provaz o jednom konci.

Premiéra: 25. října 1991 v Mahenově divadle. Režie: Vladimír Kelbl.

Peter Turrini: Můj Nestroy.

Premiéra: 14. března 2008 v Mahenově divadle. Překlad: Petr Štědroň. Režie: Petr Veselý.

Johann Nepomuk Nestroy: Sňatky na železnici aneb Vídeň – Vídeňské Nové Město – Brno.

Premiéra: 4. června 2021 v divadle Reduta. Překlad: Václav Cejpek. Režie: Martin Čičvák.

Petr Novák