Miloš Balabán: Sto dnů Bidena: obrat i kontinuita
Praha 7. května 2021
Joe Biden má za sebou sto dní ve funkci prezidenta USA. Je to příležitost k prvnímu hodnocení jeho dosavadních výsledků. Úspěchem je boj s pandemií a očkování proti covidu. Od inaugurace bylo Američanům podáno 220 milionů dávek vakcín a denní počet obětí klesl ze čtyř tisíc denně na méně než tisíc. Ve srovnání s EU Amerika jednoznačně vede.
Přes čtyři a půl bilionu dolarů má být pomocí cílených „balíčků“ věnováno stimulaci ekonomiky, sociálním podporám a modernizaci zastaralé americké infrastruktury – opravu a stavbu silnic, mostů a energetických sítí. Počítá se i s ekologickou transformací.
Biden ví, že je to holá nutnost a že právě infrastrukturní deficit představuje něco co oslabuje americkou „měkkou moc“, třeba ve srovnání s expandující Čínou. Na mysl zde vytane už deset let starý článek známého publicisty Fareda Zakarii „Nejlepší dny Ameriky jsou za námi?“ v časopise Time, kde konstatoval, že USA se nachází, co se týče úrovně infrastruktury až na 23. místě na světě s velkým odstupem od nejrozvinutějších zemí světa.
Vše si nicméně vyžádá obrovské náklady, které nemusí být jednoduché získat při pohledu na americký státní dluh, který už atakuje hranici třiceti bilionů dolarů. Ohlášené vyšší zdanění firem a bohatších Američanů pro pokrytí rozvojových plánů se může setkat s nemalým odporem. Není vyloučeno, že to přispěje k další politické polarizaci.
Neúspěchem je Bidenova politika v oblasti nelegální migrace. Benevolentnější přístup k migrantům na jižní hranici na rozdíl od Donalda Trumpa přinesl raketový nárůst počtu lidí, kteří se snaží hranici překročit, což vyvolává i nemalé humanitární problémy. USA tak zažívají podobně těžká dilemata jako Evropa.
V zahraniční politice vidíme obraty ale i kontinuitu s Trumpem. USA se vrátily k Pařížské klimatické dohodě a do Světové zdravotnické organizace, obnovují se spojenecké svazky s Evropou a některými asijskými zeměmi. Vidíme návrat k multilateralismu, který je zosobněný v heslu „Amerika je zpět“.
Biden ale zároveň pokračuje i v Trumpově kursu. Vedle stažení z Afghánistánu je to pokračování tvrdší politiky vůči Číně a Rusku. S ním ovšem dohodl prodloužení dohody o jaderných zbraních START. Navrhl též uskutečnit summit s ruským prezidentem Putinem.
Tlak na Německo ohledně dostavby plynovodu Nord Stream 2 ukazuje, že USA nadále trvají tom, že se spojenci musí podřizovat americkým zájmům. Jenže už musely zkousnout uzavření investiční dohody EU s Čínou. Ta pro USA zůstává největší výzvou století, a i proto Američané musí zvažovat, zda nepřistoupit k největší zóně volného obchodu na světě, kterou tvoří patnáct zemí asijsko-pacifického regionu, včetně Číny.
Richard Haass, prezident Americké rady pro zahraniční politiku uvedl, že „stejně jako všichni američtí prezidenti má i Biden značnou moc a vliv. Jak však ukázalo jeho prvních sto dní, jedna věc, kterou američtí prezidenti nemohou ovládat je kontext, ve kterém působí.“
A ten je dnes jasný: už nežijeme v unipolárním nýbrž v multipolárním světě.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)