Miloš Balabán: Afghánský pat trvá i deset let po zabití bin Ládina
Praha 4. května 2021
2. května uplynulo deset let od likvidace Usámy bin Ládina, vůdce teroristické organizace al-Kajdá a hlavního strůjce teroristických útoků na New York a Washington 11. září 2001.
Deset let ale Američanům unikal i přes obrovské nasazení zpravodajských prostředků. Nakonec byl objeven ve svém sídle u Abbottábádu v centru Pákistánu. I to bylo potvrzením, že vedle Afghánistánu zůstává Pákistán pro Američany bezpečnostním bolehlavem. Dá se předpokládat, že pákistánské zpravodajské služby o bin Ládinovi musely vědět, a nakonec ho možná i nedobrovolně „vydaly“.
Situaci v Afghánistánu bin Ládinova smrt významněji neovlivnila. Kdo mohl v roce 2011 tušit, že potrvá ještě další dekádu, než Američané ukončí svoji nejdelší válku ve svých dějinách? Vypadá to paradoxně, nicméně bin Ládinovi se možná 11. zářím 2001 povedlo svým způsobem Američany do ní vylákat.
Al Kajdá zde sice pod náporem Američanů ztratila svoji logistickou a finanční základnu, jenže hlavní protivník, místní hnutí Tálibán zůstal a Američanům dokázal čelit. Předseda sboru náčelníků štábů ozbrojených sil USA generál Mark Milley tak musel na konferenci think tanku Brookings Institution konstatovat, že „po dvaceti letech urputných bojů jsme dosáhli jen špetky úspěchu. Ocitli jsme se ve strategickém patu, kdy afghánská vláda nedokáže Tálibán vojensky porazit a kdy Tálibán nedokáže vojensky porazit námi podporovanou afghánskou vládu.“
Neplatí ovšem slova Henryho Kissingera vyřčená na konto války ve Vietnamu: „Partyzán vyhrává, pokud neprohraje. Konvenční armáda prohraje, pokud nevyhraje“?
Dlužno dodat, že cena za strategický pat je na straně Američanů a NATO enormní. Nejen kvůli obětem na životech vojáků, utracenému bilionu dolarů ale i kvůli „afghanizaci“ Severoatlantické aliance, včetně naší armády. Dlouhodobá nadměrná koncentrace sil a prostředků na jednu operaci měla neblahý vliv na její rozvoj a s následky se potýkáme dodnes.
Musíme si položit i otázku co bude s Afghánistánem po odchodu Američanů. Režim instalovaný Sověty se zde udržel tři roky a kolaps utrpěl i kvůli tomu, že se SSSR rozpadl a Rusko mělo jiné starosti než Afghánistán. USA jsou na tom i přes mnohé vlastní problémy lépe a jistě jsou na stole scénáře podpory afghánské vládě.
Jak upozornil Fareed Zakaria ve Washington Post islamismus jako politické hnutí upadá, protože Iráčané a Syřané masově uprchli z Islámského chalífátu a Egypťané se rádi zbavili vlády Muslimského bratrstva. A dnešní džihádistické skupiny se koncentrují na lokální, nikoliv globální cíle, ideologie už nehraje roli. Sláva al-Kájdy se rozplynula.
Ve hře tedy je, aby se Afghánistán případně znovu nestal opěrným bodem islamistického terorismu a radikálního islámu obecně. K tomu je žádoucí najít i společné jmenovatele ve vztahu k Afghánistánu i s Čínou a Ruskem, které nemohou mít zájem na nestabilitě ve svém předpolí.
Nebude to ale komplikované v době, kdy se nebývale zostřují americko-čínské a americko-ruské vztahy? Afghánistán tak stále zůstává kartou v politice velmocí.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)