Miloš Balabán Zapeklitý plynovod

Praha 1. května 2021

Zprovoznění plynovodu Nord Stream –2, kterým má Rusko dodávat více plynu do Německa je nejspornější otázkou v německo-amerických vztazích.

Američané tomu nejsou nakloněni. Plynovod podle nich neúměrně zvyšuje geopolitický vliv Ruska v Evropě a závislost Německa na něm.

Říkal to předchozí americký prezident Donald Trump a říká to i prezident současný Joe Biden.  Nepřijatelnost plynovodu je nyní navíc odůvodňována i nemalou krizí ve vztazích mezi Západem a Ruskem. Dokonce se argumentuje i vrbětickou kauzou.

Proti firmám podílejícím se na výstavbě plynovodu jsou uplatňovány sankce a  americká diplomacie německou vládu a kancléřku Merkelovou za jejich odhodlání plynovod dostavět silně kritizuje.

Realitou ale je, že je hotov z 95 procent. Bez Nord Stream -2 se velmi těžko může realizovat německá „Energiewende“, tj. kompletní energetická přestavba země a přechod k obnovitelným zdrojům energie bez uhelných a atomových elektráren. Existuje k němu  nějaká alternativa?

Snad dodávky dražšího amerického zkapalněného plynu, jak bylo několikrát nadhozeno. Do jaké míry je to proveditelné a ekonomicky výhodné je ovšem otázkou.  

V celém příběhu s ruským plynem se zároveň příliš nehovoří o širších zahraničně-politických politických aspektech výstavby plynovodu.  

 Spolkový prezident Frank Walter Steinmeier tak nedávno řekl. že energetické vztahy s Ruskem jsou posledním mostem mezi Ruskem a Evropou a neváhal připomenout, že Německo musí brát v úvahu i historický kontext: před osmdesáti lety napadlo Sovětský svaz, kterého válka připravila o dvacet milionů životů.

Nord Stream -2 je tak asi považován za jakousi povinnost vůči zemi, která si od Němců tolik vytrpěla.

Sázka na status quo a kompromis ve vztazích s Ruskem odráží i dědictví bývalé NDR. Nikoliv náhodou se nekompromisní podporovatelé dostavby plynovodu rekrutují právě z východních spolkových zemí.

Případná nedostavba by tak mohla mít dalekosáhlé politické následky, které by mohly nebezpečně rozvibrovat německou politiku v kritické fázi evropského integračního projektu.

Je nicméně pravdou, že se v německé politice nedávno objevil i disentní hlas proti dostavbě: překvapivě patřil Zeleným, jenž mají po zářijových volbách do Spolkového sněmu šanci vstoupit do vlády. Považují ho za projekt, který je v rozporu s ochranou klimatu a příliš „proruský“. Jenže budoucí vláda bude koaliční a ostatní německé politické strany se takovéto pozice nedrží. 

S Američany se tak Němci snaží hledat nějaký kompromis. Nedávno ho zformuloval předseda Mnichovské bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger: dodávky plynu by se řídily podle toho, zda Moskva nebude ve své politice překračovat „červené linie“. Třeba ve vztahu s Ukrajinou. Jenže kdo to určí? Washington nebo Berlín? Zapeklitá věc.

Jedno je zatím jisté: konečný osud Nord Stream-2 vypoví mnohé o transatlantických vztazích v konturách měnícího se světa.

Šli by Američané až na hranici roztržky s nejsilnějším státem Evropy?  Smysl to příliš nedává.    

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)