Miloš Balabán: Vysoká hra

Praha 22. dubna 2021

Česko je aktuálně pohrouženo do vrbětické kauzy, mnohem větší pozornost v Evropě ale zřejmě vyvolává napjatá situace na východě Evropy kolem Ukrajiny.

Ta zůstává neuralgickým bodem globální politiky, kde se střetávají geopolitické zájmy Ruska a Spojených států, kterým sekunduje Evropská unie. A situace se zostřuje. Poblíž ukrajinsko-ruské hranice se nyní nachází 140 tisíc ruských vojáků, 24. dubna začnou v Černém moři námořní manévry, jeho část bude uzavřena pro námořní platbu.

Důvod proč takto Rusové postupují? Podle expertů především testují novou americkou prezidentskou administrativu a NATO. Potřebují si otestovat nakolik má Ukrajina jejich podporu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že NATO je na straně Ukrajiny, ale v čem konkrétně, řečeno nebylo. Podobně se vyjádřil i americký prezident Biden v telefonátu ukrajinskému prezidentovi Zelenskému.  

Ten s tím zjevně spokojen není. V rozhovoru pro CNN řekl, že USA jsou sice „dobrý přítel Ukrajiny“ avšak americký prezident musí udělat víc, aby odradil Rusko a pomohl ukončit konflikt na východě Ukrajiny. Podle jeho slov potřebuje „více zbraní a peněz“ a také větší podporu pro vstup země do Severoatlantické aliance: „pokud USA chtějí vidět Ukrajinu v NATO, pak to musí říct přímo a konat.“

To ale asi nenastane. Podle listu Die Welt na uzavřeném jednání komise NATO-Ukrajina ukrajinský ministr zahraničí Kuleba vyslovil požadavek, aby se Ukrajina mohla zúčastnit cvičení ve kterém se cvičí poskytování vojenské pomoci podle článku V. Severoatlantické smlouvy. Byla odmítnuta.

A i když americký prezident Joe Biden nedávno souhlasně přikýval na otázku, zda ruský prezident Putin je „zabiják“ určitě nehoří nadšením z možné konfrontace s Moskvou v okamžiku, kdy se snaží uzavřít kapitolu amerických nekonečných válek stažením z Afghánistánu a řešit dopady pandemie doma. Má také důležitější zahraničně-politické priority jako je Čína a Írán.

Proto nabízí uspořádání bilaterálního summitu s cílem „projednat spektrum otázek na které narážejí USA a Rusko“, a nepošle vojenská plavidla do Černého moře.

Zbývá tedy diplomacie a ústřední roli v ní hraje Německo. Summit Biden-Putin bude totiž snad až v létě, a i to je nejisté. Je tedy třeba jednat hned. V pátek se má na základě tlaku Angely Merkelové v Paříži uskutečnit setkání Normandské čtyřky, tj. Francie, Německa, Ukrajiny a Ruska. Otázkou je, zda přijede Putin. Mohl by, protože kancléřka Merkelová je jedním z mála západních politiků, které uznává.

Merkelová o to stojí, protože pokud by se jí podařilo situaci uklidnit a dát tím další šanci, že se podaří pohnout konfliktem mezi Kyjevem, Doněckem a Luhanskem bylo by to možné vnímat jako její další zahraničně-politický úspěch na závěr šestnáctiletého kancléřství. 

Mohla by to všechno zkomplikovat vrbětická kauza? Toť otázka. V pondělí se nám ale na zasedání ministrů zahraničí členských zemí EU nedostalo razantnější podpůrné reakce. Třeba i kvůli tomu, že Berlín má aktuálně jinak nastaveny priority.  

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)