Svůj rekord v běhu na 5 kilometrů Emil Zátopek překonal díky atletovi z Mnichova Hradiště

Mladá Boleslav,  16. dubna 2021

Atletický stadion Josefa Hrona v Mnichově Hradišti svým jménem připomíná úspěšného atleta, běžce a také dlouholetého zaměstnance místního cukrovaru. Ve třicátých letech minulého století patřil k našim nejlepším vytrvalcům a Československo reprezentoval na mezinárodních závodech, a to nejčastěji v běhu na 5 kilometrů. Svůj čas v běhu na stejnou vzdálenost si díky Hronovi vylepšil i Emil Zátopek, se kterým běhával alejí z Mnichova Hradiště na vrch Hůrka.

Držitel rekordů i organizátor závodů

Inženýr Josef Hron se narodil v roce 1905 v Praze a je jedním z nejvýraznějších sportovců mladoboleslavského regionu. Byl zaměstnancem mnichovohradišťského cukrovaru, držitelem řady rekordů, organizátorem závodů i trenérem lehkoatletického dorostu. K lehké atletice se dostal už v sedmnácti letech, kdy začal závodit jako pražský student. Poté co vyhrál v roce 1922 závod na 1500 metrů na Rudlově memoriálu, bylo rozhodnuto, že se běhu začne věnovat více.

• 

• 

Mezinárodní úspěchy

Jako vysokoškolský student Hron reprezentoval Československo na Světových studentských hrách v Římě v roce 1927, kde obsadil třetí místo v běhu na tři kilometry, a také v Paříži, Darmstadtu nebo Turíně. Později v roce 1934 startoval v Turíně v dresu Československa na mistrovství Evropy už jako člen státního družstva. Soustředil se zejména na pětikilometrové tratě, ale dobrých výsledků dosahoval i v obtížném maratonu. Ještě ve svých osmačtyřiceti letech ho dokázal zaběhnout za 2 hodiny a padesát šest minut.

Studium správné techniky

V době, kdy Hron reprezentoval náš stát, byly republikové výsledky na pět a deset kilometrů v porovnání s mezinárodním měřítkem dost slabé. To ho přimělo ke studiu techniky i zahraničních tréninkových metod vytrvalostních běhů. Za vzor byli tehdy považování Finové v čele s Paavo Nurmim. Své zkušenosti získané praxí i studiem běžecké literatury předával i tuzemským mladým závodníkům a dal podnět ke vzniku každoročních soustředění nejlepších československých vytrvalců, z nichž vyrostla řada nových špičkových závodníků včetně Emila Zátopka.

Dohoda se Zátopkem

Se Zátopkem se Josef Hron seznámil v roce 1945 na jednom z těchto sjezdů pořádaném v Hradci Králové a hned ho také pozval na květnový kurz v Toušeni. Přestože měl tehdy Zátopek o svém tréninku už jasné míněné, kurzu nakonec obětoval svou dovolenou. Hronovi tehdy navíc slíbil, že se ještě v témže roce pokusí překonat tehdejší rekord na 5 kilometrů, který byl 15:14. S časem 15:38 se Zátopek rekordu přibližoval. Věděl, že o překonání rekordu rozhodne příprava, a tak se, k překvapení i nelibosti svého okolí, vrhl na cvičení sprintů a na prodlužované starty. Svou námahu při tréninku stupňoval. Zajímala ho hranice, kam se až odolnost lidského těla může napnout.

Pokus o rekord

V září roku 1945 atletický odbor ohlásil, že se Zátopek pokusí překonat rekord na tři kilometry. Už předtím se mu totiž na zlínském stadionu jen za přítomnosti jeho přítele podařilo překonat čas na dvoukilometrovou trať, čehož se vedoucí odboru hned chytil. I přes počáteční obavy podal Zátopek za přítomnosti asi padesáti diváků obdivuhodný výkon s časem 8:38,8, stal se českým rekordmanem a hned na příští sobotu ohlásil pokus o rekord na pět kilometrů. Netrpělivý Hron tehdy Zátopkovi už mezitím poslal dopis, ve kterém se ptal, jak to s jarním slibem vypadá. Zátopek setrval u stejného způsobu tréninku, jako obvykle si příliš nevěřil a rekord překonal s časem 14:55 o 19 vteřin. V pražských redakcích drnčely telefony, Zátopek dostal desítky dopisů a blahopřání, ale pro něj samotného tato meta už ztratila přísvit neobyčejnosti. Hron se mezitím věnoval výchově lehkoatletického dorostu, přispíval do odborných časopisů a těšil se z toho, že se naše lehká atletika i díky podpoře vlády zařadila mezi nejlepší státy na světě.

Zapomenuté příběhy Mladoboleslavska

Mladoboleslavský region je spojen s celou řadou významných osobností, které svůj domovský region přerostly a jejichž příběhy stojí za to si připomínat. I proto vznikla v loňském roce výzva Nadačního fondu ŠKODA AUTO a Bohemian Heritage Fund s názvem Zapomenuté příběhy Mladoboleslavska, jejímž smyslem je vytvořit kolektivní paměť regionu. Příběhy, ale i archivní fotografie nebo vzácné a raritní artefakty mohou sdílet všichni občané mladoboleslavského regionu až do 30. dubna 2021. Více informací najdete na www.kulturamazelenou.cz.

Ladislav Kučera  – ředitel Nadačního fondu ŠKODA AUTO

Michaela Celárková, Šimon Slavík

O Nadačním fondu Škoda Auto:

Nadační fond ŠKODA AUTO byl založený v roce 2018 s cílem zlepšit životní podmínky v mladoboleslavském regionu. V listopadu 2019 zahájil Nadační fond ŠKODA AUTO veřejnou vzdělávací kampaň Bezpečný pátek na Mladoboleslavsku. Kampaň využívá platformy Bezpečný pátek, kterou ŠKODA AUTO spustila již v roce 2018 a která si klade za cíl udělat české silnice bezpečnějšími (více na: www.bezpecnypatek.cz). V rámci projektu Bezpečné cesty označili občané Mladoboleslavska na interaktivní mapě už 616 nebezpečných míst, která byla podpořena 13 378 pozitivními hlasy. Jednou z priorit Nadačního fondu je také aktivní podpora komunit, vyhlašuje například grantové výzvy na podporu občanské společnosti.

O nadačním fondu Bohemian Heritage Fund:

Bohemian Heritage Fund (BHF) je původní český soukromý mecenášský fond s cílem podporovat projekty tzv. vysoké kultury, které nejvyšší možnou měrou prezentují kulturní i národní dědictví a pomáhají posilovat a rozvíjet českou národní identitu, doma i v zahraničí. Vznikl v roce 2009 z popudu tří advokátů – Pavla Smutného, Jaromíra Císaře a Petra Michala a je postaven na dvou základních premisách:

• podpora projektů, které obstojí v mezinárodním srovnání a bez pomoci fondu by vůbec nevznikly
• stoprocentní využití finančních prostředků mecenášů pouze na podporu uměleckých projektů

Takto fond úspěšně funguje a pracuje dodnes. Za dobu svého působení vytvořil stabilní platformu desítek milovníků české kultury a skutečných mecenášů, z řad soukromých i korporátních. Částkou přesahující 35 milionů korun pak podpořil desítky projektů. Z podporovatelů fondu se navíc stala rodina mecenášů, kteří kromě společných cílů často sdílí nevšední umělecké zážitky z Česka i zahraničí.