Miloš Balabán: Další varování ze Suezu

Praha 30. března 2021

Před rokem došlo po vypuknutí pandemie ke globální sháňce po nedostatkovém zdravotnickém materiálu, hlavně roušek. Stala se z nich ze dne na den strategická komodita. Ukázalo se, že jí nejvíce disponuje Čína. Důvod byl jednoduchý: přecenění globalizovaného trhu. Ten ale plodí i velkou míru závislosti.  Roušková lekce byla varováním.  

Teď přichází další. V Suezském průplavu uvízlo obří kontejnerové plavidlo Ever Given. Zatarasilo námořní cestu, kudy prochází 12 procent světového obchodu. Následky pro globální ekonomiku a obchod mohou být enormní.

Každý den stojí přerušení dopravy v Suezu, jež je integrální součástí námořní tepny mezi Čínou a Evropou 9,6 miliardy dolarů. Přes kanál se přitom převáží široké spektrum komodit: od ropy, uhlí, obilí až po elektroniku, automobily a součástky pro ně. Vše může chybět na evropském trhu zasaženém pandemií.

Experti varují, že dění v Suezu spustí chaos v globální kontejnerové přepravě od Los Angeles přes Rotterdam po Šanghaj. Stačí jeden údaj: podle pojišťovny Allianz vzrostla námořní kontejnerová přeprava za posledních padesát let o 1500 procent a téměř dvojnásobně v poslední dekádě. Pandemie jí už teď částečně ochromuje.     

V posledních dekádách převážil v řadě odvětví, především automobilovém, zdravotnickém a farmaceutickém průmyslu, ale i v oblasti prodeje spotřebního zboží princip „just-in-time“, protože omezené skladové zásoby jsou výhodnější než udržování drahých skladovacích prostor. Zaručuje to vyšší ziskovost. Spoléhání se na internet a globální námořní přepravu je absolutní. Rizika se příliš nepřipouští.

Aktuálně ale hrozí, že ke zprovoznění Suezu dojde i kvůli špatnému počasí až za několik týdnů. Může dojít k výpadkům výroby, deficitu některého zboží a jeho zdražování. Další rána v ekonomické krizi vyvolané pandemií.  

Otázka, jak čelit ekonomické zranitelnosti, je tak důležitá. Stále aktuální je recept, který před rokem v Právu poskytl děkan fakulty strojní ČVUT profesor Michael Valášek: země by měla mít dvacet procent produkce v rezervách a zásobách.

Struktura průmyslové výroby má být nastavena tak aby byla méně závislá na cizině s uchováním strategických výrobních kapacit doma. Žádoucí je nahradit výrobu mnoha produktů nižší kvality výrobou méně produktů s vyšší kvalitou a možností recyklace. Nelze přitom jen akcentovat zisk.

Jedna velká havárie nám opět připomíná, že je užitečné se tím řídit. I když je to těžký běh na delší trať. 

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)