Miloš Balabán: Mnichovské neshody
Praha 23. února 2021
Prestižní Mnichovská bezpečnostní konference musela letos proběhnout online. Její význam ale podtrhla účast prezidenta Spojených států Joea Bidena i když svůj projev přednesl z Bílého domu.
Projev lze považovat za poselství evropským spojencům měsíc po uvedení do úřadu. „Amerika je zpátky, transatlantické spojenectví je zpět“, tak zněla klíčová věta projevu, která měla udělat čáru za nepředvídatelnou zahraniční politikou prezidenta Donalda Trumpa.
Biden zmínil potřebu ochrany společných demokratických hodnot. Nepřekvapivě vymezil, kdo je ohrožuje: Rusko a Čína. Na její adresu prohlásil, že podkopává zásady mezinárodního hospodářského systému a vyzval k přípravě na tvrdé dlouhodobé soupeření s ní, které bude tvrdé. Podle Bidena je nutné, aby ve vztahu k Číně USA a Evropa jednaly společně.
Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron jsou nepochybně rádi, že se USA vrací k předvídatelnější politice. Jejich reakce na projev ale nebyly takové, jak Američané doufali.
Ještě v předvečer konference New York Times napsaly, že pokud Biden počítá s návratem tradiční americké strategie „my rozhodujeme a vy se podřídíte“ tak se mýlí. Taková představa je už minulostí a Evropa nebude vystupovat jako podřízený USA, který je povinen se zúčastnit všech jejích střetů.
V praxi to ukázalo sjednání investiční dohody mezi EU a Čínou koncem loňského roku. Nemohou tak překvapit slova z projevu Merkelové, že „naše zájmy nebudou vždy shodné“. Jistě, zejména pokud vezmeme v potaz, že Čína je největší trh pro německé automobilky a dalších výrobky a Německo s Ruskem dostavuje plynovod Nord Stream 2.
Macron byl dokonce emocionálnější než Merkelová. Ve své řeči vystoupil na obranu „strategické nezávislosti“ na USA s argumentem, že Evropa nemůže zcela záviset na USA, protože věnuje stále větší pozornost Asii a zvláště Číně.
Evropané jistě musí vnímat nezpochybnitelné reálie. Shodou okolností se tento měsíc objevily dvě podstatné zprávy: Čína se podle britského Centra pro ekonomický a obchodní výzkum stane největší světovou ekonomikou již v roce 2028, tj. o pět let dřív, než se předpokládalo. Minulý rok se již stala největším obchodním partnerem EU, přičemž odsunula USA na druhé místo.
Evropa označila před dvěma roky Čínu za „systémového soupeře“, který podporuje alternativní modely vládnutí a je ekonomickým konkurentem usilujícím o technologickou dominanci. To ale zjevně nepředstavuje větší překážku pro pragmatickou ekonomickou spolupráci. Má to hodně co do činění i s udržováním zaměstnanosti a tím i sociální a politické stability v Evropě, která je i vzhledem k ekonomickým problémům atakována neliberálními silami.
Nadměrná míra nepřátelství a konfrontace nemůže být v evropském zájmu. Zvlášť v momentu, kdy je Západ a celý svět pocuchán covidovou pandemií. V Berlíně a v Paříži to vědí.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)