Miloš Balabán: Pozor na vlastní góly s Ruskem

Praha 31. ledna 2021

Potýkání se s Ruskem je konstantou západní politiky. Je ovlivněna geopolitickými  zájmy, často se dostává s Ruskem i do střetu. Osciluje mezi krajními póly: otevřeným nepřátelstvím nebo pragmatismem. Ten má silné ekonomické pozadí. Do všeho se míchá i historie. O její výklad se vedou i zuřivé boje. Pomníková válka v Česku budiž příkladem.

V Evropě se nyní daří udržovat jeden konsensus: protiruské sankce kvůli ruské politice vůči Ukrajině. Evropská politika vůči Rusku se ale často dostává buď přímo do pastí chyb nebo se k nim blíží. Pramení to z neschopnosti vnímat politické a ekonomické reálie. 

Ukazuje to i vakcinační krize. Neschopnost ošetřit smluvní vztahy mezi EU a západními farmaceutickými firmami ohledně dodávek vakcín proti Covidu-19 směřuje k tomu, že v zájmu záchrany vakcinace budou možná muset jednotlivé členské státy nakoupit ruskou vakcínu Sputnik V.

Vedení EU a některým politikům se to nezamlouvá. Lze tomu rozumět, protože pokud k tomu dojde Rusko to jistě v rámci své vakcinační diplomacie využije. Jenže leckomu je košile bližší než kabát, jak o tom svědčí slova maďarského ministra zdravotnictví, že mu volalo čtrnáct unijních ministrů, aby se poptalo na kontrakt do Ruska.

Pak zde máme plynovod Nord Stream 2 z Ruska do Německa. USA a některé evropské země se jeho dostavbě snaží zabránit stůj co stůj. Amerika i za cenu sankcí vůči svému nejsilnějšímu evropskému spojenci.

Co by ale přineslo nedostavění plynovodu? Obří ztrátu pro Německo, které by se nevyhnulo pokutě za nedodržení kontraktu a zkomplikování německé energetické přestavby. Oslabilo by to klíčového člena EU, na kterém v mnoha ohledech závisí osud celé EU, včetně nás A zřejmě by to přineslo další zhoršení vztahů s Ruskem a prohloubení jeho reorientace na Čínu.

A nakonec kauza Alexej Navalnyj. Jeho aktivity odráží nesouhlas části ruské společnosti s vládnutím. Protesty proti ostrým policejním zásahům  jsou pochopitelné a v případě Navalného a jeho příznivců lze  chápat citlivost unie vůči jejich ostrakizaci. Jen je třeba být opatrný při uplatňování taktiky, že nepřítel mého nepřítele je či bude mým bezvýhradným spojencem.

Studie Atlantické rady z konce ledna poukazuje na Navalného postoj vůči Ukrajině, kterou považuje za součást „ruského světa“, na vyjádření, že Krym je jednoznačně ruský a na podporu nezávislosti odtržených regionů v postsovětském prostoru. Podpořil i ruskou invazi do Gruzie před dvanácti lety. Studie si všímá i jeho protiimigrantské rétoriky, „která by ho pevně postavila na krajní pravici politického spektra v Severní Americe nebo západní Evropě“.

 I to ukazuje, že politika vůči Rusku vyžaduje nikoliv černobílé vidění, které by se nám nakonec mohlo vymstít. Příkladů z historie ostatně není málo.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)