Narozeninový rok 2021 v Divadle v Řeznické „Velké divadlo na malé scéně již 40 let“
Praha 20. ledna 2021
Bohužel stále nemůžeme divákům nabídnout vstupenky na konkrétní termíny inscenací, ale připravili jsme dárkové poukazy. Kdo si bude chtít udělat radost a zároveň nás podpořit koupí dárkového poukazu, obdrží ke každému poukazu v minimální hodnotě 2 000 Kč jako poděkování dárek – naši divadelní roušku ušitou k letošnímu výročí 40 let profesionální činnosti divadla.
Divadlo v Řeznické v letošním roce oslaví 40 let své profesionální činnosti a chystá k tomuto výročí dvě české premiéry:
JEDEN NĚMECKÝ ŽIVOT (A GERMAN LIFE) CHRISTOPHER HAMPTON
Překlad: Jitka sloupová
Režie: Radim Špaček
Dramaturgie: Yvetta Srbová
Výprava: Yvetta Srbová, Radim Špaček
Obsazení: Kateřina Macháčková
Předpokládaná česká premiéra: 3. května 2021
“Je to snad špatné, je to egoismus, když se lidé na místě, kam je postavili, snaží dělat něco, co je pro ně dobré, a vědí, že tím škodí druhým? Ale kdo je takový? Tak daleko přece nikdo nemyslí. Byli jsme krátkozrací a lhostejní.” (Brunhilde Pomselová, Mnichov 2013)
Její vzpomínky nám dávají možnost nahlédnout do banality zla. Budeme také později říkat: “My jsme to ani nechtěli vědět…?”
Divadelní hra Jeden německý život (A German Life) Christophera Hamptona, která měla v roce 2017 premiéru v londýnském Bridge Theatre v hlavní – a jediné roli – s Maggie Smith, byla jednou z nejočekávanějších premiér sezóny. Zřejmě i proto, že jí předcházel úspěšný stejnojmenný dokumentární film. Hra je založena na skutečném osudu Goebbelsovy sekretářky, která vypráví o svých životních peripetiích, ale hlavně o své kariéře. Tento dramatický text sice pojednává o zcela konkrétních historických událostech, je však až nepříjemně aktuální, protože akcentuje právě ta témata, která jsou vlastní i dnešní společnosti: ignorance, kariérismus, alibismus a neochota převzít odpovědnost i třeba jen za svá vlastní selhání apod. Její vzpomínky nám dávají možnost nahlédnout do banality zla. Budeme také později říkat: “My jsme to ani nechtěli vědět…?”
Maggie Smith – Dame Margaret Natalie Smith, DBE, známá jako Maggie Smith – britská herečka, dvojnásobná držitelka Oscara i Zlatého glóbu, pěti cen BAFTA a držitelka Ceny Emmy a Ceny Tony. V roce 1970 byla oceněna Řádem britského impéria – rytíř-komandér. V roce 1990 obdržela šlechtický titul dáme – ženský ekvivalent sira.
Brunhilde Pomselová (narozená 11.1.1911) zemřela 27. ledna 2017 v Mnichově. Bylo jí 106 let. Jedna z posledních lidí, kteří zažili konec nacistické říše v bunkru Adolfa Hitlera. Bývalá sekretářka říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse před svou smrtí prolomila mlčení o tehdejší době. Učinila tak v dokumentárním filmu Německý život uvedeném na filmovém festivalu v Mnichově a také pro britský list The Guardian. Pomselová přiznávala, že byla naivní, o vyvražďování Židů prý neměla tušení a trvala na tom, že na nacistických zvěrstvech nenese žádnou vinu. Pomselová v mládí pracovala pro židovského pojišťovacího agenta. V roce 1933 vstoupila do NSDAP, díky čemuž získala práci v rozhlase. O devět let později si ji nacistický ministr propagandy a osvěty vybral za sekretářku. Joseph Goebbels byl pro ni elegantní muž, který každý den nosil perfektně padnoucí oblek. „Byl to vynikající herec. Žádný jiný by nedokázal změnit civilizované lidi v křičící pomatence. V kanceláři byl noblesně elegantní a pak ho vidíte jako zuřícího trpaslíka. Nedovedu si představit větší rozdíl,“ vzpomínala Pomselová v dokumentu Jeden německý život, který měl premiéru loni v létě. Podle svých slov byla jen sekretářkou. Tvrdila, že o holokaustu za války téměř nic nezaslechla a rozhodně nenesla vinu za zločiny svých nadřízených. „Lidé dnes říkají, že by se postavili proti nacistům – a věřím, že to myslí upřímně – ale věřte mi, většina z nich by to neudělala,“ domýšlela se Pomselová. Konec války prožila v Hitlerově bunkru, následujících pět let strávila v ruském zajetí. Po návratu do Německa začala opět pracovat v rozhlase, kde vydržela dalších 20 let. O práci pro Josepha Goebbelse promluvila až na sklonku svého života.
Christopher James Hampton (26. 1.1946, Faial, Azorské ostrovy) Britský dramatik, překladatel, scénárista a filmový režisér Christopher Hampton se narodil na portugalských Azorských ostrovech. Dětství strávil v Egyptě a Zanzibaru, poté studoval francouzštinu a němčinu v Oxfordu. Jde o nejmladšího dramatika, jehož dílo (komedie When Did You Last Time See My Mother?) bylo inscenováno na londýnském West Endu. V letech 1968-1970 působil jako rezidentní dramatik prestižního divadla Royal Court. Asi nejznámější Hamptonovou hrou jsou Nebezpečné známosti (Les Liaisons Dangereuses), adaptace románu Choderlose de Laclose, která byla posléze zfilmována a získala mnoho cen. Tato hra vznikla pro Royal Shakespeare Company, v původním obsazení jako vikomt de Valmont exceloval Alan Rickman. Velmi ceněné je i Úplné zatmění (Total Eclipse), hra o spalujícím vztahu dvou prokletých francouzských básníků – Arthura Rimbauda a Paula Verlaina. I tato hra byla zfilmována. Hampton je také autorem mnoha divadelních adaptací a překladatelem z francouzštiny, jeho působení se ale neomezuje pouze na divadlo, většinu svých her sám převedl do filmové podoby, v současné době pracuje na scénáři filmu podle úspěšné knihy Iana McEwana, Atonement
VĚČNÁ MILENKA ALMA MAHLEROVÁ (ALMA MAHLER – ÉTERNELLE AMOUREUSE) MARC DELARUELLE
Překlad: Alexander Jerie
Režie: Peter Gábor
Dramaturgie: Yvetta Srbová
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Tomáš Kypta
Obsazení: Radka Fidlerová, Máša Málková, Ondřej Volejník.
Předpokládaná česká premiéra: říjen 2021
„Velká vdova“ (Thomas Mann) – Alma Mahlerová (1879 – 1964), také přezdívaná „Siréna s modrýma očima“, byla na přelomu 19. a 20. století považována za jednu z nejpřitažlivějších a nejkrásnějších žen Vídně. Jako dcera známého vídeňského krajináře Emila Jakoba Schindlera žila odmalička v uměleckém prostředí, a proto snad touto kultivací byla nadána jedinečným instinktem rozpoznat rodící se geniální umělce. Stala se jejich Múzou a ovládala je nejen svou krásou, ale i železnou vůlí, inspirovala je, ale i nemilosrdně nutila k tvůrčí práci. Sama studovala hudební kompozici a toužila se stát skladatelkou. Byla slavnou ženou slavných mužů – skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, architekta a zakladatele Bauhausu Waltera Gropiuse, spisovatele Franze Werfela, a milenkou a múzou mnoha dalších – malíře Gustava Klimta, skladatele Alexandra von Zemlinského a malíře Oskara Kokoschky, se kterým prožila asi nejbouřlivější a nejintenzivnější vztah, díky němuž se její tvář objevuje ve všech světových muzeích a galeriích. Žila nejen ve Vídni, Berlíně a Benátkách, ale také ve Spojených státech, v Beverly Hills a nakonec v New Yorku. Svůj dlouhý život věnovala zčásti péči o své velké muže, zčásti snaze o zachování jejich památky, především jej ale zasvětila vytváření vlastní legendy – milující oddané ženy, která svůj hudební talent položila na oltář manželství s Gustavem Mahlerem. V historických pramenech však najdeme i fakta, která lehce demytizují obraz Almy Mahlerové a odkrývají i její temné stránky. Náchylnost k nestřídmému požívání alkoholu a podivné sklony k antisemitizmu, přesto, že byla dvakrát provdána za muže židovského původu a sama byla nucena po nástupu nacismu opustit Rakousko a žít v americkém exilu. Vedla život plný vzrušení, vášně a ctižádostivosti na výsluní slávy velkých umělců.
Děj naší hry, „hry se slovy a emocemi se všemi příchutěmi“, se odehrává v roce 1960 v New Yorku, při schůzce nakladatele a Almy číslo 1., která se na sklonku života rozhodne sepsat paměti a uvést tak v život všechny své slavné, již mrtvé manžele i milence, které postupně před námi defilují ztělesněni nakladatelem. Další velmi důležitou rolí je mladá Alma číslo 2., která je jakýmsi alter egem a vzpomínkami.
Tato divadelní hra plna vtipu, ale i hloubky, měla světovou premiéru v lednu 2017 v Théatre du Petit – Montparnasse v Paříži. Pro nás je to velká příležitost přiblížit současnou francouzskou dramatiku, kterou jsme trochu opomíjeli a chceme se ji také v nejbližších sezónách věnovat a představit výjimečnou ženu s výjimečným osudem a životem. Původně byla premiéra plánována k 140. výročí jejího narození, ale po karanténě jsme ji z finančních důvodů museli opět přeložit na sezónu 2021/2022.
Marc Delaruelle je velmi talentovaný a již uznávaný francouzský dramatik a režisér. Mimo jiné také spoluzakladatel a organizátor festivalu Festival des Ecritures, který ve scénických čteních prezentuje nové dramatické texty.
Budeme se na Vás těšit na představeních všech nových premiér.
Pozvánky obdržíte sice s předstihem, ale až v době, kdy bude předpokládaný termín jistý.
Těšíme se na Vás zase brzy na viděnou.
Yvetta Srbová ředitelka Divadla v Řeznické
Lenka Hřebíková